Princezna Fantaghiró 5

Největší zoufalost, která dělá ostudu výpravným pohádkám z úvodu série. Nesympatický nový muž (??), občasné popírání předchozích dílů a hlavně útrpná nuda, dle tradice roztažená přes dva díly. Pro kohokoli, kdo měl kdysi Fantaghiro rád, ať je tenhle komentář varováním. Pátý díl za žádných okolností nesledovat. (28.07.2005)

Fantaghiró 5 a účes stále drží. Pořád stejně feministická – protože i děvčátka mohou přeci mít přání, ne jen chlapci, tentokrát i pedofilní (včetně BDSM) – cítím vůni mladých umytých chlapečků, které bych snědl :o – a v každém díle se líbá s jiným mužem, a já vlastně ani nevím, jestli si toho Romualda vlastně někdy vůbec vzala. Asi ne, proto ho může milovat a zároveň v každém díle mít jiného. #polyamory SPOILER: Nejvíc pedofilní moment byl ten, jak tam ten napudrovaný pirát z Karibiku v paruce čuchá v pod podlahou toho „chlapečka“ a sbíhají se mu sliny a chlapec se střídavě zamazává hlínou a umývá… hlavně moment, kdy kapitán zjistí, že sice špína… ale pořád špína na chlapcovi a jho kůži a že vlastně taky dobrý fetiš :D Však by si ho před tím umyl. (Po umytí je posypávají moukou. Posypali tak dva chlapce, jednoho dospělého muže. Matka chlapce navíc opravdu snědli.) (05.12.2019)

Jediný diel, ktorý ma nebavil ani ako decko. S výnimkou úvodu a záveru je to sólo Fantaghiro bez akýchkoľvek iných postáv, ktoré sa niesli ságou a čo je horšie, bez akejkoľvek atmosféry alebo zábavy, ktorými boli príznačné predošlé filmy. Hlavný záporák je smiešna variácia na Kapitána Hooka. Jeho kanibalistický motív mi bol smiešny ako decku. Ako môže byť strašidelný kanibal, ktorý sa len vyhráža, že bude jesť deti a nikdy žiadne nezje. Podobný prípad ako Gargamel... (29.12.2012)

Už tomu tak bude, že máme politickú situáciu na SR (čo sledujem ČR aj tam) po krk. Expresívne v sračkách sa utopil celý dobrý a víťazoslávny pocit z krásneho osudu záhadne peknej princeznej. Problém je v tom, že Bava sa omotal falošnou ideou nekonečne možného pokračovania. V rámci dochádzania nápadov preto v 5-ke bojujeme so zeleninou a hovoriaci petržlen dá neprijateľnú a zlovestnú bodku za dobrodružstvom. Zabudnem na všetkých, na všetko. Teda to, prečo som taká, za koho som bojovala, prinášala obety, koľkým divákom privodila slasť, aké útrapy som musela prežiť. Všetci synovia či dcéry, králi, pomocníci, blesky, hromy, víly, stromy...na to všetko dopadla nemiestna ťažká zablatená topánka, ktorá pošliapala pamiatku videného a zažitého. Záver v štýle „ja na to všetko v minulosti a na diváka seriem“ znie z úst rôčkami zaťaženej Alessandry už tragicko-úsmevne. Či šiel niekto za toto sedieť neviem, ale tento rúhačský experiment kdesi v Karibiku podnecuje vzbury... (05.01.2014)

Skutečně se mi líbí italské pohádky, jsou jedinečné a Princeznu Fantaghiró považuji za jejich vrchol. Zpočátku byla pokračování dobrým nápadem, ale číslo pět už je přespříliš. Postrádá zajímavé nápady a ono kouzlo, jen kombinuje motivy, které již byly použity. Navíc již nejde o jejího milovaného Romualda a princezninu nevěru tvůrcům nikdy neodpustím. (31.08.2003)