Listopad

,,DAJ MI PRÁCU." ,,CHOĎ SPRAVIŤ REBRÍK Z CHLEBA." __ Komentované s odstupom štyroch mesiacov od videnia. Svojou bizarnosťou, námetom a spracovaním čisto artová záležitosť, ktorá už v čase nakrúcania mala ambície žať úspechy po všemožných festivaloch. Čiernobiela kamera najväčšmi umocňuje celkové vyznenie, osobne v nej však vidím istú snahu o vyumelkovanosť a napadlo mi, nakoľko by bol výsledok odlišný pri využití farebných filtrov, striedajúcich sa napr. s ročnými obdobiami. Najväčší dojem však vo mne zanechali postavy krattov, ako možno vôbec prvej vytvorenej ,,umelej inteligencie". Poeticky filozofujúci snehuliak podporuje baladický charakter filmu, ktorého záver začína byť postupne zrejmý. Film, ku ktorému sa dá nielen časom vrátiť, ale zároveň nabáda zoznámiť sa s dielom autora predlohy. (345. hodnotenie, 39. komentár k filmu) (01.08.2020)

Také bych chtěl svého Kratta ale duší bych se za něho neupsal. Jednoduchý a magický příběh z estonského venkova u kterého jsem byl po celou dobu snímku okouzlen. Nevím jestli něco podobného ještě někdy uvidím. Už jen za nádherný vizuál a skvělou kameru si to zaslouží hodnotit pozitivně. Pro mě asi nejlepší osobní zážitek z Varů doplněn projekcí v nádherném městském divadle a za účasti obou hlavních představitelů. Nadruhou stranu rozporuplné reakce chápu. (06.07.2017)

Kdyby se Franta Vláčil a Jan Švankmajer zfajčili a natočili spolu film dle námětu od Erbena, vypadal by nějak takhle. Má to ovšem menší háček – nadpřirozeno je všude kolem, ďábel sídlí přímo za humny, oživlé nářadí vesničanům plní jakékoliv přání, a démoni se oklamávají navlečením kalhot na hlavu.... Estonský surrealistický horor 'November' je – jak je z anotace již vidno – nefalšovanou rustikální ódou na fantasmagorii, okořeněná severským folklórem a absurdním černým humorem. Přesto jde v podstatě o fantazijní mozaiku z (ne)obyčejného života pár obyvatel jedné neznámé lesní vesničky. A byť jde o film konceptuálně nekonzistentní, jde o skvělý žánrový bizár, který by měl vidět každý fanoušek černobílých filmů.... Inu, v Estonsku se dušičky slavěj tak trochu jinak. [#FILMOVKA2021🎬] (26.08.2021)

November je čisté vizuálne obžerstvo a asi ním aj zostane pre drvivú väčšinu divákov. Výnimku by mali tvoriť insideri, ktorí zrejme tejto estónskej mytológii rozumejú. Našťastie sa príbeh postupne vykryštalizuje a divák nemá dojem, že sa pozerá iba na nesúvislý rad krásnych obrazov, ale dlho ho mať bude. Treba však dať Novembru šancu a vydržať, on sa odmení. Napadá ma kacírska myšlienka, či Sarnet nejako na diaľku nespolupracuje s Eggertom, alebo si navzájom nekradnú nápady. No a Vláčil tu už spomínaný bol, toto je ale čisté fantasy. Kto film videl, asi chápe, že v Lotyšsku si asi veľkú popularitu nezíska... :) Alebo to bola poznámka smerom k Litve, už neviem. (18.03.2020)

Film bohatě využívá motivů z estonského folklóru. Dle anotace je časově situovaný do 19. století, ale např. scéna s morem naznačuje, že by mohlo jít o dobu podstatně starší. Na jiném místě si pozorný divák všimne něčeho, co nápadně připomíná polámaný rám bicyklu. Německá šlechta se v Estonsku začala vyskytovat už někdy po roce 1227 a německý vliv tam částečně přetrvával ještě za carského Ruska. K upřesnění časového zařazení nám nepomůže ani architektura. Podobné venkovské baráčky, jaké se ukazují ve filmu, bylo leckde v Evropě možné vidět ještě v šedesátých letech 20. století. Raději tedy řekněme, že film není jednoznačně historicky zakotvený. Již úvodní scéna ukazuje, zač toho bude loket. Jsme svědky krádeže telete dronem. Tehdy se takovému dronu říkalo „kratt“. Bylo to okultně-technické zařízení (daemon ex machina), které z důvodu neexistence motorů bylo poháněné zlým duchem, což mělo své výhody i nevýhody. Kratt kromě létání uměl i chodit, mluvit a plivat. Mohl vykonávat různé práce, jichž se sám domáhal. Pokud jej jeho majitel neúkoloval, hrozilo, že kratt svého pána usmrtí nebo se o to aspoň pokusí. Zbavit se kratta bylo možné tím způsobem, že mu člověk zadal nesplnitelný úkol – např. uplést žebřík z chleba, jak to vidíme ve filmu. Kratt se potom zavařil a za doprovodného světelného efektu zanikl. Ocenil jsem snad všechny scény: slečna žádá muže, aby ji přenesl přes potok do vesnice a jako odměnu nabízí polibek, prase přísahající na Bibli, proměna ženy ve vlčici, pozvání mrtvých na večeři... Kdo se zajímá o magické aspekty lidové tradice, ten si přijde na své; chvílemi je to téměř instruktážní snímek. Kromě toho má film také hlavní dějovou linii, a sice příběh o lásce. Na nějakou nit bylo třeba ty perly navléknout. Umělecké kvality tohoto filmového díla nebudu vypočítávat, protože to zde již učinili jiní. Pouze připomínám, že od autora románu, který posloužil jako předloha tohoto filmu, vyšlo jedno literární dílo i v českém překladu (Andrus Kivirähk: Muž, který rozuměl hadí řeči, Zlín 2011). (25.12.2021)