Listopad

„VSTÁVAT! JE PÁMÁTKA VŠECH ZESNULÝCH. JDI PŘIPRAVIT SAUNU…“ /// Ty vole… větev s lebkou ukradne krávu, pak ze sebe udělá vrtuli a vodletí s ní do letních… kecám – zimních krajin. Naštěstí umí mluvit, takže chce nějakou práci a proto umře (?). Tak tohle bude kurevsky náročný!... Černobílej vizuál, sporá výprava a výběr největších zjevů z oblasti působí fakt dobře! Místy děsivě, vo což (bych si troufl tvrdit) jde. Filmová zajímavost pro artový uchyláky (což kurva nejsu!). Nevím proč, ale spíš než Kytici mi to připomíná Osadu havranů. Jo a vo čem to bylo? Vo lásce přece… přesto (radši) nehodnotím. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Rehepapp ehk November“, kterou v roce 2000 napsal Andrus Kivirähk, číst nebudu. 2.) Mor u nás léčíme kalhotama na ksichtě. 3.) Dostal jsem za úkol uvařit lektvar z potu, chlupů z podpaží a hovna. Zapomněl jsem, k čemu je… 4.) Thx za titule „mindhunter29“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (05.08.2018)

Prototyp předstírání umění. Film používá prostředky, pro které je potřeba mít důvod. Ten ale nemá a jde tak o pouhou imitaci smysluplného díla. Fikční svět funguje problematicky. Chování postav je odtržené od čehokoliv, což podrývá děj. Je to spíš série bizarních obrázků. Jestli se na ně dobře kouká? Do určité míry. Po půl hodině mě uspávaly a ke konci už vyhrávala zeď vedle obrazovky. Proč tedy tři hvězdy? Jedna je za kratty :), zpracování Estonské mytologie a hlavní hrdinku. I přes výše uvedené film není otravnou sebepropagací a nebyl by špatný, kdyby autoři zůstali o trochu civilnější, zachovali normální tempo a víc se zaměřili na vyprávění a ne jen na samoúčelný audiovizuál. (20.02.2021)

K Listopadu bych měl asi dvě poznámky; jednak onu otřepanou frázi o vítězství formy nad obsahem. Protože ano, černobílé zpracování je dechberoucí a překvapivě i hudba tam funguje dost dobře. Druhá poznámka by byla inspirována tím, co často píše Franta Fuka u filmových adaptací knih - film má být srozumitelný i pro nečtenáře. A tady mi přišlo, že spousta informací chybí; že snímek je ilustrací knihy, kterou si užijí ti, kdo jíž ví, o co jde. Ale já jsem tápal, kdo, co a nejčastěji proč dělá. Spíše než koherentní film mi to přišlo jako sled scének, kde některé byly působivé, jiné veselé či nechutné, ale v celku jsem postrádal nějaký smysl, (06.07.2017)

Baladický magický realismus na estonský způsob ve vesnici, která se na rozdíl od nedávné Jagny nenese ve znamení barev sedláctví a ročními cykly proměnlivé přírody, polí a luk, nýbrž je to venkov nuzných chatrčí, temných březových lesů, bahna a špinavých malých, závistivých a bezzubých lidí, kteří vypadají jak vystřižení z rajchlovských demonstrací. To vše s "švankmajerovskými" motivy, pěknými nápady, humorem i atmosférou mně připomínající Eggerse či Dumału. (12.11.2023)

,,DAJ MI PRÁCU." ,,CHOĎ SPRAVIŤ REBRÍK Z CHLEBA." __ Komentované s odstupom štyroch mesiacov od videnia. Svojou bizarnosťou, námetom a spracovaním čisto artová záležitosť, ktorá už v čase nakrúcania mala ambície žať úspechy po všemožných festivaloch. Čiernobiela kamera najväčšmi umocňuje celkové vyznenie, osobne v nej však vidím istú snahu o vyumelkovanosť a napadlo mi, nakoľko by bol výsledok odlišný pri využití farebných filtrov, striedajúcich sa napr. s ročnými obdobiami. Najväčší dojem však vo mne zanechali postavy krattov, ako možno vôbec prvej vytvorenej ,,umelej inteligencie". Poeticky filozofujúci snehuliak podporuje baladický charakter filmu, ktorého záver začína byť postupne zrejmý. Film, ku ktorému sa dá nielen časom vrátiť, ale zároveň nabáda zoznámiť sa s dielom autora predlohy. (345. hodnotenie, 39. komentár k filmu) (01.08.2020)