Bolwieser

Nemám slov. Tenhle Fassbinder mě dostal možná i víc než Fassbindeři jiní. Každým záběrem, každým formálním postupem, každým okamžikem pozorování duší postav se jedná o naprosto geniální skvost. Nepřipraveného diváka může zaskočit, ale pokud film pochopí, tak nelze než obdivovat tvůrce a nenávidět lidstvo. (07.10.2010)

Snad žádný jiný režisér (Včetně Godarda) nejspíš nemá tak vysoký koeficient kvalita x kvantita. Je s podivem, kolik toho natočil, a to bez jakýchkoli ústupků nejen vzhledem k celku, ale ani k detailům. O Bolwieserovi to platí exemplárně. Knihu Oskara Maria Grafa "Bolwieser" (1931) pojednal způsobem "lépe už to snad ani nejde". Samotný děj, který lze redukovat do schématu "Madame Bovary" (jako nejlépe popsaný archetyp znuděné vdané ženy), použil Fassbinder především pro rozvinutí mužského protipólu (Xaver Bolwieser je něco úplně jiného než Karel Bovary, i když mají společného více než mnohé). V tomto vztahu může být podnětné i porovnání s Chabrolovou "Paní Bovaryovou". Komu se dílo lépe zdařilo je asi mimo diskusi. (16.10.2015)

Fassbinder zase o úplne obyčajnom živote bez príkras. Veď koľko takých naivných Bolwieserov chodí po svete, ktorí do poslednej chvíle prehliadajú a nechcú vidieť počiny svojich "svätých" manželiek a na koniec z toho všetkého dopadnú najhoršie. Ale komu niet rady, tomu niet pomoci. Nehovoriac o tom, koľko je na svete takých prefíkaných manželiek Bolwieserových. Vravím .. skutočný život. 4,5* (21.06.2016)

Fassbinder byl nejsilnější ve vymknutém zobrazení vymknuté současné reality anebo v quasi divadelní stylizaci nejlépe vlastních textů. Jeho retra bývají vesměs slabší, respektive nevybočují tolik z tehdejší produkce Božských Em a Andělů s ďábly v těle (s výjimkou kritičnosti a étosu). Podobné je to v Manželství Marie Braunové (příznačně oceňovaným k mediokritě směřujícím Truffautem), podobné je to v Despair, podobně je to v Lole i v Touze Veroniky Voss. Tady hraje velmi atmosféra blížící se války, je to vlastně to na co navázal Trier Evropou. Trissenaar je skvělá typově i herecky, ale člověku je tak nějak líto, že se nesetkává s Schygullou - zahrála by to taky. Asi s Rainerem zrovna nemluvili. O tom, že je to skvěle zrežírované nemusí být další řeč. Jen tomu chybí trochu víc eh Fassbindera. Vtipné mi přijde už poněkolikáté zacházení s hudbou, kdy Raben zní takřka furt a na zákmity emocí v jeho trochu vyčpělé filmovce se občas pasují zákmity emocí ve filmu (občas ne) - je to staré, ale dnes ve věku uniformní américké muziky k filmům je to moc pěkné, rukodělné. (24.12.2020)

Další kvalitní kousek od Fassbindera, kterému absolutní hodnocení ubírá místy až k smrti pomalé tempo, což je pochopitelně důsledek toho, že televizní verze byla 2x delší. U tak dlouhé stopáže je pomalejší tempo normální. Film se však dá sestříhat, ale ne urychlit. I tak se však jedná o další autorův zajímavý film, ve kterém hlavní myšlenky nezůstavají na povrchu a nic není zcela jednoznačné. (29.04.2009)