poster

Srdečně vás vítáme

  • Francie

    À bras ouverts

  • anglický

    With Open Arms

  • Slovensko

    Srdečne vás vítame

Komedie

Francie / Belgie, 2017, 92 min

(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • poz3n
    ***

    Nebyla to až taková konina, jak jsem očekával. Chvílemi jsem se fakt zasmál a dá se říct, že se scénář vyvaroval vyloženě trapně debilních situací. Nevím, nakolik měli tvůrci v úmyslu rýpat do vosího hnízda, ale přijde mi, že pojetí celého filmu v podstatě nedává prostor divákovi k nějakému sebezpytování a ani ho k němu nenutí. To ale neznamená, že by to tak bylo špatně. Všechno co se dotýká citlivích témat nemusí vždy automaticky zaujímat nějaký postoj a vnucovat ho zbytku. A to nejdůležitější na závěr: Babikova prostřední dcera, ta se teda povedla. 6/10(30.8.2017)

  • rikitiki
    ***

    Komedie, která je „vypohodněná“. Téměř všichni jsou tam fajn a chovají se k sobě hezky, neukáže se nic ošklivého. Takový přístup je možný zvolenou nadsázkou. Ani rodina liberálního spisovatele, ani rodina pestrobarevných Romů nejsou reálné, jsou to jen iluzorní představy, o tom, jak by to mělo být, kdyby byl život pohádka. Je to oddychovka, která vás sice nesejme, ale pobaví spolehlivě. Většina hlášek a situací vyjde. Na konci už je to poněkud přestřelené, ale to se dá odpustit. ____ Jen si říkám, jestli není rasismus zobrazovat Romy až tak snaživě etnicky? Jako veselou při sobě držící rodinku, která zpívá, tancuje, život bere velmi lehce, s ničím si nedělají hlavu a živobytí si dokážou obstarat všude, kam přijdou. Tenhle stereotyp je podle mě na hraně. /4. 8. 17./(4.8.2017)

  • ajdam45
    **

    Šel jsem do kina s tím nejmenším mžným požadavkem: bavit se. A zasmát se jednou u komedie je málo, nedá se říct, že by to bylo zábavné. Potenciál byl poměrně značný, dalo se hodně provokovat a poukazovat na xenofobii, která by se poměrně snadno dala vstáhnout i na českou společnost. To ale bohužel nenastalo. Jedna hvězda tedy za hudbu a jedna za facku nohou, to jsem nečekal, ale opravdu upřímě mě rozesmála.(1.8.2017)

  • farinelli77
    *****

    Christian Clavier je vždy zárukou dobré zábavy a zároveň jistotou, že nebudete litovat peněz za lístek. Ještě že francouzská komedie si stále drží laťku kvality poměrně vysoko. Jsem nesmírně vděčný za to, že aspoň jednou za rok se oblastní multikino navštívit vyplatí. Tak snad zase napřesrok, pane Dokořán. Merci!!!(28.7.2017)

  • Kiisaki
    **

    Velice pokrytecká a nevtipná komedie s plejádou postav, které se pohybují v rozmezí "neutrální" až "silně nesympatické". Kromě několika vzácných momentů, kdy jsem se opravdu pousmála, jsem většinu promítání strávila neustálou myšlenkou na to, že jsem za zhlédnutí filmu zaplatila. Předchozí režisérův film Co jsme komu udělali? považuji za velice zdařilou a hřejivou komedii plnou stereotypů a jejich překonávání, což jsem na základě traileru očekávala i od snímku nového. Zásadní rozdíl bude patrně v hlavním poselství filmu. Zatímco u prvního by se dalo formulovat větou "všichni jsme jiní a jeden druhému připadáme trochu divní, ale nakonec jsme stejně jedna velká rodina", u filmu druhého jde spíše o "pokud si k sobě nenastěhuješ cizince a nehostíš ho jako člena rodiny, jsi rasistická krysa". Neustálá snaha hlavních bílých protagonistů o to, aby působili jako světci, přehlíželi a omlouvali velice znepokojivé chování svých hostů a poskytovali jim veškerý komfort na úkor vlastního života, soukromí a majetku působila nuceně, nelogicky i otravně. Hrdinové (zbohatlíci, kteří si vydržují vlastního indického sluhu) zachází ve snaze o co největší otevřenost dokonce tak daleko, že se ani nebrání tomu, když jeden z jejich hostů velice neskrývaně 'svádí' až obtěžuje paní domu. Celý film byl zkrátka jedním velkým kázáním, které však naprosto ignoruje skutečnost, že všechno má své hranice. Snad by se to s trochou nadsázky dalo brát jako parodie na pokrytce (protože to hrdinové, kteří se snaží veškerou odpovědnost za své rozhodnutí a hostitelství svrhnout na někoho jiného - muž na manželku, manželka na sluhu - jsou), kteří se do své otevřenosti zamotají až dokud není návratu - ale na to se tam všichni berou až příliš vážně. Pokud bylo toho hlavním poselstvím filmu, pak vyznělo tak trochu do ztracena.(8.9.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace