Domovoj

Tak trochu se sice už po první půlminutě dá čekat, co a jak se asi bude dít dál, ale poslední záběr pro mě celej filmek žene o ligu vejš. Upřímně mě ale překvapuje ta kvalita, ta řemeslnost - studentskýho na tomhle toho už moc neni, naopak třeba za scény s přeseklou achilovkou jsem teda měl co dělat, abych oči udržel na obrazovce. A vůbec celkově je to kvalitní kraťas s dobře nadhozenym motivkem dalšího z českejch/slovanskejch strašidýlek, dobrou hudbou a (kupodivu) hezkou rýmovačkou - právě tahle mi k tomu Erbenovskýmu odkazu sedne nesrovnatelně víc než "jen" venkovsky syrová atmosféra Lesapána. Společně s tim koncem pro mě zpečetěním skvělýho dojmu byl ten Přeučilův poeticko-pohádkovej přednes v celý tý svý nepatřičnosti vzhledem k odehrávajícímu se - nakonec možná právě tohle je na celym kraťasu ten nejvýraznější a nejzajímavější moment. Už aby se Soukup dokopal buď k tý předělávce Péráka (se kterym byl údajně tak nespokojenej, že se k tomu dneska nikde nedá dostat), nebo k nějakýmu tomu většímu mytologickýmu projektu - tyhlety česko/slovanský motivy mě (a určitě nejen mě) bavěj moc. Když si představim, že Domovoj by třeba byl jakymsi úvodem k nějakýmu filmu nebo seriálu, jsem z takový představy vlastně hrozně nadšenej. (23.11.2018)

Jak málo stačí k určité kvalitě. Přeci jen, nějaká ta jedna lokalita, hravý příběh, který má dělat dojem pohádky, ale je to vlastně docela horor. Nebojí se to zavtipkovat. Plus k tomu i nějaká linka toho, že to ani nemusí být tak mysteriózní jak se zdá. Z posledních minifilmů je tento nejhravější, nejpřirozenější a asi nejlepší. A přitom pochází z již dost vyždímaného žánru. Kdo umí, umí. (17.04.2020)

Po odpadovém kraťasu To není moje sestra! jsem nad režisérem Pavlem Soukupem definitivně zlomil svou pověstnou expertní hůl a jeho následujícím projektům již nezamýšlel věnovat ani jedno jediné zrnko pozornosti. Jenže během uplynulých týdnů se na mě prostřednictvím pošty obrátilo hned několik zdejších uživatelů s prosbou o sepsání fundovaného komentáře k jeho novému počinu. Nakonec jsem tedy ve svém nabytém denním programu nalezl volných 9 minut času a na Domovoje zaměřil svůj odborný zrak. Pan režisér zde bohužel rezignoval na jakoukoliv snahu o originalitu a z hlediska formy prakticky do písmene okopíroval epizodu Zvlášť strašidelní Simpsonovi, ve které shodou okolností přednáší verše z básně Edgara Allana Poea právě Jan Přeučil. Možná však dobře za toto nepokryté vykradení, jelikož Domovoj si uchovává hravost simpsonovského originálu a zůstává koukatelným až do samotného konce. V rámci české hororové produkce snímek bezpochyby patří k tomu lepšímu a já mu tak uděluji relativně přívětivé slabší dvě hvězdy. (01.07.2017)

Bez nejmenší nadsázky je pro mne tento počin vrcholem novodobého českého krátkometrážního hororu. Co se tu točí od revoluce je hrůza a děs a Soukup je velkou nadějí na renesanci tohoto žánru. Lesapána jsem zatím neviděla, takže si počkám, zda nenasadí laťku ještě o kousek výše. Zatím pro mne totální špička. 97% (17.06.2017)

Bylo to hodně dobrý. A hlavně zase jiný oproti Lesapánovi, kterej mě bavil hodně exteriérním prostředím a skvělou vizuální stránkou. Domovoj na to jde od lesa. Vlastně od domu. Interiér zachytil tu správnou venkovskou atmosféru, jak u babičky. Kterou nemám, takže to neznám, ale dalo mi to přesně ten feel, kterej to dát mělo. Babička byla už jen živou kulisou a vybrána byla perfektně. Hodně tomu dala říkanka přednesená mistrem Přeučilem, ten chlap by mi mohl vykládat o slevách v Albertu a já bych spokojeně poslouchal. Gore tak akorát na oko pohlazující, klobouček před panem maskérem. Celkově to působí uklidňujícím dojmem, nečekal jsem ani horor nebo nedej bože krvák. Je to správně dávkovaná temná pohádka. Líbí se mi žánrová rozmanitost filmů pana režiséra, ale hlavně oživování slovanských bájí a jejich démonů. Lesapán Domovoj A co dál? Ve hře je ještě dost postav. Hlavně tomu člověku dejte už někdo pořádný peníze, aby mohl rozjet alespoň hodinu a půl trvající pastvu pro oči, protože pod jeho vedením je to pecka vedle pecky. 5* (17.06.2017)