Hra na pláč

,,I know all there is to know about the crying game I've had my share of the crying game“..... /// Štír a žába (znáte tu bajku). Pomalý tempo, samej dialog – něco jako barová píseň. Člověk hledá, co jako má bejt tím hlavním – jestli ti, co dělaj ty složitý věci pro svoji zemi, nebo dívka, která je úplně něco jinýho. Ten film je zvláštní. Parádní scénář, kterej nenudí a příběh – vlastně si na žádnej podobnej nepamatuju. Každopádně jde o pomalej film, kde psychologie střídá romantiku (a naopak), kde nikdo nepochybuje, že minulost dožene přítomnost a bohužel i Stephen Rea ví, že větší příležitost už (asi) nedostane. Ale ta píseň, ta je …. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu vidět ptáka Jaye Davidsona. 2.) Su sběratel soundtracků. 3.) Thx za titule ,,Don25“ a ,,sokolkos“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (04.12.2012)

Ve své době asi přelomové a neotřelé svým šokujícím námětem. Dnes nám v době Andělů v Americe, Špatných výchov, Vojákových dívek a nakonec i Snídaní na Plutu, nejspíš nepříjde až tak šokující a "nová". Ale i po těch letech film má stále co nabídnout. Nejvíce se mi líbil začátek a sbližování únosce a oběti (a když se během filmu ohlídnete zpátky, tak třeba scéna, kdy Stephen Rea vyndavá penis Whitakera, aby se spoutaný mohl vyčůrat, získává úplně nový rozměr). Film mi nejvíce připoměl Jordanovu Snídani na Plutu, ať už podobným námětem, či stejně optimisticky laděným koncem, kdy za vysoce ironicky zvolené písně "When man loves a woman" se film loučí se svými hrdiny a vbíhá do titulků. Mé hodnocení je podníceno velmi vysokým očekáváním, a to nikdy nedělá dobrotu. Takže malinkaté zklamání (ale to nemění nic na tom, že jde o kvalitní filmařinu). (31.10.2006)

Hodne silny film, co lze vnimat a hodnotit v nekolika rovinach. Tema prvni - zajaty Forest aka Jody - pekny, ikdyz mi zde jinak velky oblibenec Forest prijde krapet nepravdepodobne prehravajici, na druhou stranu chovani jedince v jeho/takto vypjate situaci muze byt natolik extremni, ze i to prehravani a celkove pojeti jeho role je zde dost relativni a subjektivne vnimane. I tak kazdopadne hodne feer. Kde vsak dostava film pro me opravdovou intenzitu, silu a krasu, je vztah Ferguse s Dil v kontrastu s I.R.A. minulosti Ferguse. Bizarni, presto krasna love story, nabizi spoustu otazek a minimalne jedno obri "moralni" dilema. Herecke vykony i scenar paradni. A Crying Game song od Boy George uz nikdy nebude znit jako pred shlednutim tohoto filmu, vzdycky si pri nem vzpomenu na Ferguse s Dil, klenot... (29.06.2012)

Jedním z cílů a ambic filmu je seznamovat se světem, s kterým se běžně nesetkáváme nebo (v lepším případě) nikdy nesetkáme. Vždyť i Boy George zpívá: "Don't want no more of the crying game". A tak (raději) utečme od příběhu režírovaného IRA, a všímejme si následného vztahu dvou mužů: Ferguse a Joddyho, a Ferguse a Dil. Pro oba platí, že při poznávání jeden druhého se postupně mírní počáteční averze a zaujatost, a provedení chladnokrevné vraždy se stává takřka nemožným. Pozn.: Angličtina má poměrně dost idiomů spojených s pláčem: crying game, crying shame, crying time atd. Při překladu je třeba se trochu zamyslet. Hra na pláč asi nebude to pravé ořechové. (04.09.2015)

Interesantně vykreslená psychologická drobnokresba, především pak vztah dobrosrdečného vojáka a černého zajatce, který se v druhé polovině víceméně plynule přelévá na velmi zvláštní a osobní milostný vztah ve kterém hraje roli jedna z nejzvláštnějších žen v historii filmového plátna. Postavy jsou rovněž výtečné s obrovskou emocionální základnou. Jednu chvíli divák smutní, aby se několik okamžiků na to usmíval. Jordan dokáže s člověkem zamávat způsobem nevídaným a jedno klíčové zjištění cca v polovině filmu je skutečně hutná záležitost pro otrlé. (12.10.2007)