poster

Portrait d'une jeune fille de la fin des années 60 à Bruxelles (TV film)

Drama / Romantický

Francie, 1994, 59 min

Režie:

Chantal Akerman

Scénář:

Chantal Akerman

Hrají:

Julien Rassam

Komentáře uživatelů k TV filmu (7)

  • Vitex
    *****

    Skvělý film.. A mimo jiné jsem si uvědomil, že jsem rád, že nežiju mezi teenagery v Bruselu v 60. letech :-)(3.7.2012)

  • DwayneJohnson
    ****

    Motýlky v břiše jsem z tohoto filmu, sice neměl, ale i tak převládá pocit skoro maximální spokojenosti. Natočeno s citem, lehce a stravitelně. V případě zhotovení českých titulků, udělám výjimku a film zhlédnu ještě jednou.(15.10.2015)

  • Jellini
    *****

    Sledujete to šedesát minut, připadá vám ale, že to má tak dvacet minut a zpětně si říkáte, že tam toho bylo tolik, že to muselo mít aspoň dvě hodiny. Film je ke stažení na ulozto.cz(21.6.2012)

  • Dionysos
    *****

    Tvorba Chantal Akerman se už od konstitutivních 70. let vyznačovala, tu více či méně zhuštěně do jednotlivých filmů, autobiografickými rysy, a tato tendence vyvrcholila v jejím vůbec posledním filmu "No Home Video". A "Portrét" je právě jedním z takových filmů. Brusel, jaro, měsíc před Květnem 68, první láska, co je to láska?, mladá dívka nosící kalhoty, ve vzduchu otázky a Sartre (za chvíli tam bude Godard), hledání sebe, citů, otázka volby: mladého chlapce či snad mladou dívku? Mladá dívka prochází nádražní halou, která se objeví v "Les rendez-vous d’Anna", sleduje plátno jako Anna Karina ve "Vivre sa vie" a rozehrává dialogickou hru se slovy a knihami jako Karina s Brialym v "Une femme est une femme". "Žena je žena" - opravdu?, ptala se po zbytek života ve svých filmech. Godard, velká inspirace mladé dívky, jež se na konci 60. let rozhodne točit filmy. Mladá dívka se prochází po Bruselu zlatých šedesátých a ve svém portrétu se nebojí natočit auta z konce 80tých, protože hudba Cohena, Browna ad. dokáže sama přivolat vzpomínky. Ale neslouží jen jako výrazný vypravěčský nástroj tohoto filmového stroje času, je i pozadím, na němž se formovala osoba mladé dívky: Brownův "It's a Man's World", zaznívající ve chvíli, kdy pohled naší dívky hledá, hledá koho? V "Je, tu, il, elle" hledání vedlo k jiné dívce. Už tehdy tedy byla mladá dívka chycena v nejednoznačnosti toho, kdo si více zaslouží náš pohled? Už tehdy mladá dívka znala povahu mužů - dlouhé vlásky a submisivní gesta, to nakonec vždy zabere, není třeba se o tom na vlastní oči přesvědčovat. Ani film a divák nemusí. Ale dokud bude touha o tom a o všem jiném točit filmy, mladá dívka může žít i v dospělé ženě. Po takřka půl století režisérské práce, před třemi dny zemřela mladá dívka Chantal Akerman.(8.10.2015)

  • garmon
    ****

    Telecí léta s neštěstím ze sebe sama, nudou ze sebe sama, pózami, pózami a zase pózami a do toho s čistotou ještě skorodětskou. Jediná ryzost nápřahu, která nám zbyde do života, pokud nějaká byla. A samozřejmě ubližování všem okolo se zkoumavým, napůl veselým pohledem vědce. A s týmž ubližování sobě samotné(mu). Hra jak když mládě šelmy trápí chycenou oběť. Akorát je jí zároveň samo. U mě v tomhle kousku okamžitě startovaly asociace na vlastní dospívání v realitě roku vzniku 1994, včetně nekvality obrazu, neexistence mobilů, charakteru módy okolo a samozřejmě dlouhých procházek městy z nichž zatím nebylo úniku. Film je trochu mnohomluvný a takřka jedinou obrazovou výpovědí je panenská tvář a jiskra v oku hlavní představitelky Circé Lethem. Scénář je ale velmi chytrý a v závěru takřka drnká na metafyzickou strunu, při loučení v aleji; v tom smutku z omylu a osamění. Nejsilnější záběr popsal Dionysos - dívka půl minuty hledí - kam? A samozřejmě že je tu hlavně přítomný Godard: Akerman je tu eklektik v nevadícím slova smyslu. Godard už byl ale v roce 94 jinde. Kromě něj také namátkou Žiletky, Bez střechy a bez zákona, Leos Carax osmdesátek.(27.6.2016)

  • 1frida2
    *****

    Kluk chodi s holkou po ulicich mesta. Hledaji koutek,kde by byli na chvilku sami. Co na tom je? Je, pokud je to natoceno s citem, jemne a tak uveritelne, ze z toho mam motylky v brise. Genius loci!(3.10.2015)

  • Pevek2
    *****

    Ten film je krasny jako cervanky nad panoramatem Bruselu z Kunstbergu, je svobodny jako noc nad Tervuren, ale hlavne je neskonale uveritelny. Skvele vybrana hlavni predstavitelka, skvele vybrane exteriery (Avenue de Louise, podchod u pasaze Ravenstein) a drobne detaily z nej cini podobny zazitek jako rane filmy bratri Dardennu. Jejich inspirace je patrna ve scene, kdy Rosetta tanci. Za hlavni klad ale povazuji, ze postavy Chantal Akerman jsou tak realne a tak hmatatelne, ze proste maji i sve adresy.(18.4.2012)