Postava k podpírání

Pochmurný absurdní příběh vyprávěný svobodnou myslí pro osvobození myslí diváků. Minimum dialogů, ale o to více parádních a nezapomenutelných scén (půjčovna koček, úřad s dlouhými a nekonečně černými chodbami, čekárna, koupelnový kotel a pivnice), to všechno skrývá tato absurdní anekdota o kočce z půjčovny, byrokracii a narůstajícím spozdném. Ten nápad v podobě trhané kamery v několika záběrech na začátku filmu se mi zdál jako světový, avšak chvílemi jsem vůbec nevěděl jestli náhodou není nějaká chyba ve filmu a nebo v mém přehrávači..Takový malý předskokan k Juráčkovu nejlepšímu dílu Případ pro začínajícího kata. Velice alegorický a také bych ho viděl v určitém měřítku jako takový víceméně výborný retrospektivní snímek české nové vlny. A také zároveň jeden z těch filmů který bych hrozně moc rád viděl po čase znovu a to nejen na nějakých filmových festivalech a ve filmových klubech. Prosím vás nevíte kde je tady půjčovna koček?! (27.03.2007)

„Já vám nerozumím.“ Poněkud těžkopádné podobenství, které podle mě zůstalo někde na půl cesty. Někdy kamufluje až zbytečně moc, a zrovna u tohohle žánru by měl být divák, při určité znalosti historických reálií (pakliže není snímek určen jen a pouze dobovému lidu), schopen rozluštit těch narážek více, pak se až člověk ptá, jestli takový film byl více pro publikum, aby v tom rozpoznalo tehdejší situaci, nebo spíš pro lidi od cenzury, kteří by toho naopak měli najít co nejméně "závadného". Nepříliš vhodným příkladem k demonstraci mi přijde samotná Půjčovna koček. Ona je to blbost sama o sobě, takže když se hlavní hrdina ptá obyčejných lidí, zda neví, kde se nachází, nepůsobí to jako kolektivní ztráta paměti či neochota se k minulosti vyjadřovat, nýbrž jako naprosto dementní dotaz. Přestože je jasné, co Půjčovna koček představuje. Celkově několik zajímavých narážek, vtipný trik se schodištěm, ale na víc jak lepší průměr to ze svého pohledu nevidím. „Cholera-Mor-Mravenci, Trumanovi spojenci.“ (12.01.2013)

Pavel Juráček si nemohl vybrat lepší dobu, kdy tento kafkovský motiv převézt na plátna kin, částečná politická a společenská obleva mu to umožnila, takže, proč toho nevyužít. Absurdita doby je zde dokonale vystižena, byrokratické manýry zesměšněny na maximum, navíc mi připadlo, že předabování dodává filmu punc jakési větší mysterióznosti. "Vlastnost, kterou se člověk liší od zvířat na pět." - "Rozum." - "Neee, kázeň!" (05.11.2007)

Nová vlna pro mě zůstává vrcholem české (ale i světové) filmové tvorby. Divný, absurdní, surrealistický, tak trochu cynický - takový je film Pavla Juráčka a Jana Schmidta. Nemohu říct, že bych ho úplně pochopila, ale to ani není účel. Spíš jde o jakýsi nepopsatelný a nezapomenutelný umělecký zážitek, prostě něco, co ve filmech dneška tolik chybí. (16.08.2005)

Kafkiáda po česku a navíc titul, který se dá považovat za symbol české nové vlny. Středněmetrážní film o půjčovně koček, marném hledání muže jménem Kilián a o životě v zemi plné absurdity, nejistoty a strachu. V neposlední řadě je to i film o samotě a pocitu odcizení. Josefu K. hrozil proces, zatímco Heroldovi, hrdinovi filmové povídky, hrozí toliko pokuta 30 korun za nevrácení vypůjčené kočky. Zdánlivá banalita, ale z dění ve filmu je cítit napětí a nervozita, vždyť v zemi, kde se ztrácejí lidé i instituce a kde má byrokracie moc nad lidmi, může mít ztráta kočky nedozírné následky. V řadě náznaků se dá vycítit kritika kultu osobnosti a stalinismu. Postavu k podpírání můžete vnímat jako podobenství i jako svéráznou komedii (nápis v půjčovně koček zní: "Zneužívání vypůjčených koček je trestné. Spotřebitel bere na vědomí, že je oprávněn k použití vypůjčených koček pouze pro vlastní potřebu.") Filmu by místy neškodily nůžky, ale jinak je to zajímavá filmová reflexe 50. let. Celkový dojem: 75 %. (18.07.2017)