poster

Postava k podpírání

  • anglický

    A Character in Need of Support

    (festivalový název)

Drama / Podobenství

Československo, 1963, 38 min

  • sinp
    *****

    Jeden z nejodvážnějších projektů, co u nás kdy vznikl. Absurdní situace a hypnotické výjevy (ve stylu Kafky, i když nikoli pouze) skrz tehdejší režim dokreslují jeho zrůdnost. Postava k podpírání je jedním z prvních otevřených vyrovnání se stalinismem, a přitom jenom sekvencí v temné chodbě řekl skoro vše podstatné. Ten způsob využití myšlenkové zkratky si Juráček mohl dát patentovat, zvedá mu pak body i velký smysl pro humor. Mnozí mladí umělci se tváří jako srandisté, ale přitom všechno myslí smrtelně vážně; naopak Juráček se tváří smrtelně vážně a právě díky tomu si ze sebe umí vystřelit. Asi nemá smysl snažit se vše záběr po záběru pochopit a formalisticky popsat, tím by se ztratila velká část hry. Hold, každý si někdy připadáme jako hlavní hrdina a to ani nemusíme hledat půjčovnu koček....(27.10.2005)

  • Aelita
    ***

    Vizuálně a koncepčně nejlepší je začátek filmu se symbolikou života – dětství, mládí, smrt – který se však ztrácí v mechaničnosti obrazu a zvuku. Mechaničnost ukazuje, že mezi mládím a smrtí autor zřejmě jen osaměle bloudil v kafkovském byrokratickém bludišti. Alespoň to tak vypadá podle jeho filmů a deníků (viz Klíč k určování trpaslíků). Juráček a jemu podobní přecitlivělí a sebelitující se nepraktičtí intelektuálové, kteří se ztratí v soukolí jakéhokoliv systému, jsou k politování, protože jejich pozornost se zasekává pouze na rozporech mezi vnitřními přáními a představami a vnějšími jevy a požadavky světa jako systému, jenž se chová jinak, než by si tito lidé přáli. Nicméně jim nelze upřít pronikavost umu a schopnost analyzovat a nacházet zákonitosti. "Tehdy jsem si uvědomil, že v sobě nosíme obraz světa, který jsme si vymysleli, abychom se v něm vyznali. Člověk si na něj zvykne a začne si jej plést se světem samotným." (citát z Juráčkových deníků). Inteligence těmto lidem občas umožňuje podívat se na sebe sama ze strany: "Tomán se rozhodl, že vyrobí film o nás. Totiž o nové vlně. Bude se to jmenovat Továrna na iluze. Děj bude vyprávět o mladém režisérovi, jenž za státní peníze nevěděl roupama co dělat. Teprve ´osvobození´ v srpnu 68 učiní tomuto cynickému playboyovi škrt přes jeho pochybnou kariéru. Věřím, že jednou budeme Tománovi vděční, protože by nás nenapadlo ani ve snu, že se jako třicátníci dočkáme toho, že o nás bude natočen celovečerní film." (konec citátu). Každodenní život s těmito lidmi je těžký nejen pro ty, kdo s nimi žije, ale i pro ně samotné, protože ve skutečnosti nejsou spokojení v žádném společenství, v žádném zřízení, a i kdyby existoval nějaký systém, jenž umožňuje vše, pak by byli stejně nespokojení, protože by nevěděli, proti čemu nasměrovat svou kritičnost, protože právě kritičnost je hlavní vlastnost intelektu. Každý systém je pak jimi vnímán jako absurdita a ta je úplně pohlcuje. To vysvětluje, proč jim uniká rozmanitost samotného života, který se neskládá pouze z vykonání povinností, ale i z osobních představ, snů a prožitků. Tajemství osobního štěstí nebo aspoň spokojenosti tak spočívá v zaměření se na to, co člověk může, nikoliv na to, co nemůže. Pokud intelekt brání člověku cítit a prožívat to, co je, a zdůrazňuje spíše to, co není, pak se nelze divit, že člověk vnímá svět jako absurdní systém, který zabraňuje plnohodnotnému životu, což je vlastně problém člověka, nikoliv světa, a člověk je tak spíše postavou k podpírání, než postavou podpírající, spíše silou destruktivní než silou konstruktivní. Což potvrzuje i tento alegorický film, kde osamělý člověk místo řešení vlastního života a životních úkolů (vztahy, seberealizace) řeší omezení systému v podobě byrokracie. To je typický postoj lidí, kteří se nestarají o existenci, ale zabývají se existencionalismem. Není náhodou, že místo kritického odporu k normalizaci a byrokracii jsem ve filmu cítila spíše nesympatický egoismus samotného autora, a že půjčovna koček ve mně vyvolala ironickou asociaci se známou slovní hříčkou, která ze služby ´Vypínání deček´ udělala ´Vypínání děcek´. Čili než člověk začne kritizovat okolní svět, měl by si nejdříve posvítit do vlastní mentality. Přesto všechno ve filmu zaznívá jeden geniální postřeh ve formě dialogu dvou mužů, jeden z nichž řeší křížovku: "– Vlastnost, kterou se liší člověk od zvířat na pět písmen? – Rozum? – Kázeň !" Skutečně je člověk jediný pozemský tvor, který se vědomě podřizuje a přizpůsobuje jakémukoliv systému. A právě na té "schopnosti" je založena lidská civilizace. ___ O tom, jak vnímání diváka ovlivňují předběžné informace o filmu, svědčí i to, že řeším otázku, zda by mne napadla asociace s Matrixem, kdybych si před sledováním tohoto filmu nepřečetla komentář Traffica.(7.9.2013)

  • ScarPoul
    ****

    Rozhodne veľmi zaujímavý snímok. Príbeh Kafkovských rozmerov aplikovaný na pražské ulice a socialistický režim. Výsledok je naozaj príjemný, prekvapivý a dobre natočený stredometrážny snímok dvojice Juráček a Schmidt. Film využíva všetky novátorské postupy novej vlny - ako využívanie druhých a tretích plánov, dlhé zábery, nehercov a prirodzené osvetlenie. Z vidieka sme sa presunuli do mesta a do kaviarní, bytov a obchodov. Jedná sa o naozaj delikátesnú filmovú pochúťku pri ktorej zamrzí, že nie je o hodinu dlhšia. Celému filmu dominuje výborná scéna na úrade zakončená kráčaním po schodov smeroch z dola nadol.(20.5.2012)

  • Sandiego
    ****

    Scéna s mužem s koupelnovými kamny stoupajícím po schodech a přitom neustále klesajícím je snad filmařsky nejinvenčnějším znázorněním stalinsko-gottwaldovského stalinismu i s výbornou zvukovou pointou přítomnou až v dalším záběru, kde teprve získává svůj pravý smysl. A takových zajímavých narážek na režim, byrokratismus opřený o anonymní a nekonečně hierarchizované funkcionáře, bezmoc občana pro nějž je pak nedosažitelná skutečně pověřená osoba, jež by vyřešila jeho problém, jako by nikdo takový ani neexistoval. Formálně a atmosfericky dokonalý film s mnoha silnými momenty, jež však ale přeci jen snaží vyjádřit hned k několika tématům a tím nevytváří příliš soudržnou výpověď.(25.2.2011)

  • gudaulin
    ****

    Kafkiáda po česku a navíc titul, který se dá považovat za symbol české nové vlny. Středněmetrážní film o půjčovně koček, marném hledání muže jménem Kilián a o životě v zemi plné absurdity, nejistoty a strachu. V neposlední řadě je to i film o samotě a pocitu odcizení. Josefu K. hrozil proces, zatímco Heroldovi, hrdinovi filmové povídky, hrozí toliko pokuta 30 korun za nevrácení vypůjčené kočky. Zdánlivá banalita, ale z dění ve filmu je cítit napětí a nervozita, vždyť v zemi, kde se ztrácejí lidé i instituce a kde má byrokracie moc nad lidmi, může mít ztráta kočky nedozírné následky. V řadě náznaků se dá vycítit kritika kultu osobnosti a stalinismu. Postavu k podpírání můžete vnímat jako podobenství i jako svéráznou komedii (nápis v půjčovně koček zní: "Zneužívání vypůjčených koček je trestné. Spotřebitel bere na vědomí, že je oprávněn k použití vypůjčených koček pouze pro vlastní potřebu.") Filmu by místy neškodily nůžky, ale jinak je to zajímavá filmová reflexe 50. let. Celkový dojem: 75 %.(18.7.2017)

  • - Film byl v roce 2016 restaurován do digitální podoby. (M.B)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace