Kdopak to vraždí II

Nedělejte experimenty na těhotných, nedělejte experimenty na těhotných, nedělejte experimenty na těhotných, nebo se z toho někdo zblázní. Ale to je v případě béčkových scénářů jako házení perel sviním. Protože co je divácky atraktivnějšího, než mutant v dupačkách, který ohrožuje všechny kolem sebe včetně své milující maminky? V roce 1991 natočil Rodman Flender (Příběhy ze záhrobí, Leprechaun 2) film Nenarozený (The Unborn), poměrně povedený temný psychologický thriller o snažilkách, které si v nouzi nejvyšší nechaly pomoct na jisté experimentální reprodukční klinice, kde jim do bříšek nasadili dost zlobivá semínka. Režisér Rick Jacobson (Akční komando, Krvavá pomsta) se o pár let později ujal volného pokračování, jež uvádíme pod přiléhavějším názvem Kdopak to vraždí II. Mimískové se už vylíhli, psychologická linie se z příběhu nenápadně vypoklonkovala a zůstalo čisté béčko o mimořádně oškliváckém batoleti a mateřské lásce, která ovšem zná hranic. Film nabízí mnohé propriety devadesátkových horůrků a matlalsky vyvolává pobavené napětí při střetech dvou úhlavních nepřátel, atraktivní brunety Liduny posedlé střílením dětí, a jejího batolecího rivala Jožinka. Do příběhu průběžně vstupují obligátní figurky: vlezlí a nevkusní sousedé, sexy chůva s nadrženým galánem a dřevákoidní Jenda, který se na plátně objeví zrovinka, když Jožinkova maminka nejvíc potřebuje kamaráda... Ale beztak jediná otázka, která se po celý film divákovi neodbytně vkrádá na mysl, zní: „Hergot, proč to krví oslintané děcko už konečně někdo neumyje?“ (Festival otrlého diváka)