Reklama

Reklama

Tančírna

  • Itálie Ballando ballando (více)

Obsahy(1)

Snímek Tančírna zprostředkovává divákovi intenzivní pocit míjejícího času a historie, ve kterém se prolíná "malý" osobní život pravidelných návštěvníků jedné typické pařížské, předměstské tančírny s během "velkých" dějin. Film je natočen úplně beze slov. Divákovi ale vše mistrně zprostředkovává pomocí syntézy hudby, tance, pantomimy, masek a kostýmů. V několika epizodách, odehrávajících se v rozpětí takřka padesáti let (1936-83), jsou v Tančírně připomenuty významné momenty z minulosti Francie a spolu s ní vlastně i celé Evropy. K popularitě snímku přispívají četné a charakteristické melodie oněch časů, včetně šansonů Edith Piaf a písniček Beatles. Originální koncepci tanečního vyprávění převzal známý italský režisér Ettore Scola z pantomimického divadelního představení, uváděného pařížským Le Théatre du Campagnol v roce 1981. Do filmových rolí byli obsazeni přímo herci úspěšné divadelní adaptace, neboť sehranost kolektivu byla v tomto případě zárukou celosvětového úspěchu filmu. Mimo jiné inspirovala i vznik představení brněnského Divadla v 7 a půl. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (97)

IdaHutt 

všechny recenze uživatele

Nejfilmovější film zvukové éry. Hudba, obraz, dokonalí herci, z nichž každý představuje řadu lidských i sociálních typů. Úžasné, zcela originální využití poetiky němé grotesky, tentokrát povýšené na "protančení" francouzskou historií přibližně od 30. do 80. let 20. století. Ano, tu historii musí příjemce alespoň zhruba znát, nicméně některé komentáře k mému zděšení poukazují na to, že mnohým chybí k dešifrování právě tento klíč, a to fatálně. Kdeže hodiny dějepisu jsou... Kdeže je povědomí o relativně nedávné evropské historii... Současné divadelní inscenace Tančírny v ČR (jež byla původně právě divadelní inscenací, dokonce je nafilmována i v původním obsazení s divadelními herci) potvrzují jak výše uvedený problém, tak současně i nosnost tématu. A tak lze podle tohoto vzoru "odtančit" třeba i české dějiny, i když mám obavu, že režimní tendence český parket spíše rozdupou. Avšak ještě zpátky ke všem těm echům a odkazům ve francouzské Tančírně - také jste si všimli toho chlapíka tolik podobného Jeanu Gabinovi? Poprvé se objevil jako zosobnění svých filmových hrdinů z 30. let - plebejec, desperát, frajer, gangster..., podruhé pak jako komisař Maigret v neodmyslitelném baloňáku. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Mimoriadne náročný film. Musel som vynaložiť veľké úsilie pri zisťovaní, čím zaujal ostatných, spravidla nadšených, divákov. Aj tak som to nezistil. Moja nechápavosť však nemá nič spoločné s tým, že sám tancujem iba v spoločensky nevyhnutných prípadoch, a aj to nerád. Neprekážala mi ani absencia slov, veď v kreslených vtipoch mi takisto neprekáža. Aj hudbu z filmu poznám. Len stále nechápem, čím ma mala táto hudobno-tanečná prechádzka niekoľkými desaťročiami, sprostredkovaná bizarnými postavičkami, nadchnúť. A na precítenie "intenzívneho pocitu ubiehajúceho času", ako sa o ňom píše v upútavke, nepotrebujem v mojom veku žiaden film. ()

Reklama

Xeelee 

všechny recenze uživatele

Je to taková mozaika, zachycující vývoj tance, hudby, módy, dějin i nálad ve společnosti v kostce. Forma bez dialogů klade obrovské nároky na scénář, kterej je v pravdě geniální a stylem kopíruje vizuální stránku filmů té které doby. Na ploše jedné písně Scola dokázal zachytit tolik detailů i vykreslit osudy tanečníků, že mě to až do konce filmu nepřestávalo překvapovat. Prostě se tam na mnoha úrovních pořád něco děje, i když herci jen tancují. Nejvíc mě pobavila diskotéka na konci :-) Naprostej vrchol nevkusu ve všech ohledech. Jen mě mrzí, že jsem moc nechytal souvislosti, protože historie není mou silnou stránkou. To je jedinej důvod, proč u mě tančírna nedosáhla na pátou hvězdičku. A ještě poznámka na závěr. Tančírna není muzikál, ale hudební film. ()

Huguette 

všechny recenze uživatele

Neobvyklé a okouzlující. Když jsem tehdy náhodně přepnula televizi, začali se objevovat lidi před zrcadlem a představovali své charaktery a vzbuzovali otázku, proč jsou takoví. Netušila jsem, co že to je, ale doslova jsem zůstala civět na obrazovku... po čtvrt hodině jsem kamarádce v obavách řekla:"Snad to nezkazí tím, že promluví!" Nezkazili =) Tančírnu mám moc ráda a trochu se zdráhám zajít na její obdobu do divadel, kde se to dnes hraje (zatím vím o dvou). ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

Nejsem milovník tancování a v tomhle filmu je tancování zcela v centru všeho dění... Jsem milovník hudby a tu si zde člověk může užívat plnými doušky... Na jednu stranu musím určitě ocenit originální pojetí filmu, v němž nezazní ani jedno slovo a přesto ze stylu hudby, tance a nějakých pantomimicích kreací lze jasně rozpoznat, ve kterém období 20. století se právě tančí. Tančírna se tak v průběhu filmu mění třeba ve skrýš při bombardování za 2. světové války nebo v místo, kde za hudby Beatles rebeluje v roce 1968 francouzská mládež. Co se mi ale hodně nelíbilo, byl dosti bizardní (a hlavně dlouhý) úvod a vlastně i závěr odehrávající se v současnosti, v němž se na scéně postupně objevují jednotlivé dámy a pánové (z nichž některé dámy mi vážně přišly ošklivé a páni zas poněkud slizcí)), kteří pak spolu různě tančí a na konci postupně tančírnu zas sami opouští. Za tyhle pasáže jsem měl chuť dát filmu jen 2 hvězdičky, za to ostatní, a tedy především za tu jistou originalitu, jednu hvězdičku přihodím. ()

Galerie (12)

Zajímavosti (6)

  • Ve filmu ve většině případů neodpovídá obsazení kapely hrané hudbě. Většinou chybí hráč s kontrabasem a slyšíme více nástrojů než je na pódiu muzikantů. (ČSFD)
  • Celý film se odehrává výhradně v interiéru – tančírně, baru a přilehlé toaletě. Není tu jediný záběr z jiných prostor. (Robbi)
  • Krátkozraká slečna (Monica Scattini) se opravdu ani jednou do kola nedostane, ale vyzvána k tanci je – v době okupace Francie nacistickým důstojníkem. Když zjistí, o koho se jedná, svou jedinou příležitost odmítne. (Robbi)

Reklama

Reklama