Tančírna

Ironické je to, že byl film nominován na oskara za cizojazyčý film ale přitom ve filmu nepadne jediné slovo! :) Film je vyjádřen jen obrazem, tak jak tomu bylo dříve kdy filmaři ještě nedokázali zaznamenat a přehrát zvuk synchronně s obrazem. Každopádně se jedná o velice promyšlené a myšlenkově hluboké dílo, které na diváka sálá svou hloubkou a nenechá ho vydechnout. Po pravdě řečeno, samozřejmě zapůsobil i na mě, ale bohužel ne tak hluboce jak to bylo záměrem. Film znázorňuje v pařížské tančírně rozvoj a úspěchy tanečních stylů od poloviny 20. let 20. století do 80. let 20. století. Každopádně, film rozhodně stojí za zhlédnutí a na tom jestli tančit umíte, či nikoliv už tolik nezáleží. (31.10.2005)

Slavny bezzslovny film Ettore Scolu nejsem vystudovany filmovy teoretik -elitar, takze nebudu litanie, ani picu. Nadherny artovy film, nie je dobre stale len fiicat na brutalnych akcnych filmoch. Obcas je dobre sa spomalit, zastavit, vnimat vecoi okol oseba. ked sa toto stane, daju sa vnimat ludskymi zmyslami kadejake zaujimave veci, ktore nom v zhone beznych dni a vo fofre usli - rodinne domy, auta uhanajuce po cestach, dialniciach, ludia, ktori s aponahlaju za svojimi vecami, pulzujuce mesto, leto v rozhorucenych mestskych uliciach .... pre taketo veci milujem artove filmy. Pomale kludne filmy su pomale z nejakeho dovodu, nielen tak pre nic za nic. K najvyssiemu hodnoteniu som pristupil aj preto, ze tu zaznie aj genialna hudba - mne nestacila len Edith Piaf a Beatles, chcelo to to aj trochu Wolfanga Amadea Mozarta : 100 % (06.10.2020)

Nejfilmovější film zvukové éry. Hudba, obraz, dokonalí herci, z nichž každý představuje řadu lidských i sociálních typů. Úžasné, zcela originální využití poetiky němé grotesky, tentokrát povýšené na "protančení" francouzskou historií přibližně od 30. do 80. let 20. století. Ano, tu historii musí příjemce alespoň zhruba znát, nicméně některé komentáře k mému zděšení poukazují na to, že mnohým chybí k dešifrování právě tento klíč, a to fatálně. Kdeže hodiny dějepisu jsou... Kdeže je povědomí o relativně nedávné evropské historii... Současné divadelní inscenace Tančírny v ČR (jež byla původně právě divadelní inscenací, dokonce je nafilmována i v původním obsazení s divadelními herci) potvrzují jak výše uvedený problém, tak současně i nosnost tématu. A tak lze podle tohoto vzoru "odtančit" třeba i české dějiny, i když mám obavu, že režimní tendence český parket spíše rozdupou. Avšak ještě zpátky ke všem těm echům a odkazům ve francouzské Tančírně - také jste si všimli toho chlapíka tolik podobného Jeanu Gabinovi? Poprvé se objevil jako zosobnění svých filmových hrdinů z 30. let - plebejec, desperát, frajer, gangster..., podruhé pak jako komisař Maigret v neodmyslitelném baloňáku. (21.04.2011)

Tak tenhle snímek si řadím hodně vysoko. Postihnout padesátiletou historii nejen jedné země; představit půlstoletý vývoj populární hudby a tanečních stylů; rozehrát vztahy mezi jedinci; nechat působit lásku, nenávist, sympatie, závist; představit hrdiny, sraby i převlékače kabátů..., a to vše bez jediného slova a v jediném prostředí - klobouk dolů i s parukou. (24.03.2006)

Nenápadný ale výborně zpracovaný metaforický pohled na historii, od 30. let po léta 80. Film který předčil moje očekávání. Prolínání historických dob a hudby/tance s nimi spojených je pro mě spíše jen kulisou pro plejádu vcelku neznámých herců. Už od prvních vteřin je mezi nimi cítit chemie a všichni dokonale osloví i beze slov. Třeba jen ten začátek, hned se mi vybavily moje taneční a první volenka.. :)) (14.08.2013)