Hrůza na jevišti

....to nejlepší v Delirii odtajnila až druhá půlka (nepočítam-li skvěle nasnímaný fragment krumpáče v tlamě) dmýchána krvelačnými rejdy vraha, která poskytla divákovi téměř dokonalý zážitek (fantastická scéna s čančáním mrtvol za doprovodu majestátní hudby a poletujícího peří mně odrovnala) ... snad tuto slavnou eleganci ocení i filmové obecenstvo, jehož zažitý způsob hodnocení horroru je "bál jsem se = naperu 5*, a naopak nebál = blbost".... italské direktorské kapacity soaviho formátu na logice nikdy moc nelpěly, měly prostě rády krev.... 10/10 To nejlepší co žánr slasher může nebídnout. (17.11.2008)

Slashere nijako nevyhľadávam a aj do tohoto filmu som sa púšťal s tým, že o ňom nič neviem. No bol som milo prekvapený. Je pravda, že začiatok má pomaly rozbeh a môže dosť nudiť, ale potom sa to pekne rozbieha. Film vsádza hlavne na dokonale prevedené vraždy, ako na atmosféru. Vrah bol geniálny so svojimi zbraňami. Motorová píla, vŕtačka, krompáč... Na koniec je to celkom napínavý film a prichádza aj nejaká tá pointa, ktorá vás z kresla nevyvalí, ale rozhodne poteší... 80%. (25.07.2010)

Michele Soaviho jsem prvně poznala, když mi zprostředkoval "Svatyni" gotického, satanského děsu. Od Hrůzy na jevišti jsem očekávala přinejmenším podobně hrůzný zážitek, ale byla jsem docela zklamána. Nevím, možná se na mém dojmu výrazně podílel český dabing, který mi přišel docela slabý. Hrůza na jevišti tak není přehlídkou děsu, budovaného napětí a husté atmosféry. Naopak. Je to jedna velká přehlídka nelogičností, nepravděpodobných situací a podobných kiksů, které mě již zhruba asi po půl hodině utvrdily v tom, že tento film nebude zrovna patřit mezi ty blyštivé klenoty italského hororu. Jako příklad uvedu scénu, kdy týpek, zcela brutálně rozfašírovaný motorovkou v jedné scéně mrká. Nepředpokládám, že by někdo v takovém stavu ještě mohl být naživu. V další scéně se naopak hlavní hrdince prchající před sadistickým šílencem v masce nepodaří ani se správným klíčkem otevřít na několikátý pokus dveře, které jsou zřejmě zamčené na padesát západů, když to však zkusí po krutém souboji s vrahem, zázračně se dveře otevřou. Plus spousta dalších situací, které film postupně více a více uvrhají do formátu laciného béčka. Alespoň hudba je, tak jako u italských hororů vždy, velmi vydařená. (28.10.2013)

Hrôza na javisku si drží vysokú úroveň násilia a režisér Soave nám ukazuje brutálne zábery s elektrickou vŕtačkou, motorovou pílou a sekerou. To všetko slúži ktomu, aby to v nás vyvolalo dojem a že režisérova záľuba není len v ultra násilných scénkach. Soavi postupne preukazuje oveľa viac štýlu - najmä v momente, kedy namieša napätie s ilúziou javiska. Taliani vždy vedeli, čo divák chce a tak nám to prezentujú 100 percent. (27.05.2010)

Úchvatný taliansky slasher, vymakaný ako po technickej stránke, s množstvom vypiplaných záberov, tak po stránke hudby(typická italo 80s, ostane v hlave), sympatických a atraktívnych herečiek, tak po stránke hustej atmosféry, napätia a perfektných praktických gore FX. Niektoré scény sú nezabudnuteľné(sovia maska, kľúč v podlahe, záver s "divadlom" s obeťami, atmosferický "záver po závere", prakticky všetky gore scény sú ukážkové, a kopa ďalších drobností). Jeden z najlepších post 80s talianskych hororov, čo nie je tak málo, ak zoberieme do úvahy, že, bohužiaľ, kedysi majstri ako Fulci produkovali a režírovali smutné, podpriemerné, a ani(aspoň) nie zábavné kúsky. Česť výnimkám. (07.05.2020)