Thelma

Další velice zdařilý originální film o vymanění se dospívající dívky z rodičovské "péče" i z nadvlády staletí zakořeněných patriarchálních předsudků, strachů a násilných zásahů, o nalezení důvěry ve vlastní síly navzdory všem a o schopnosti jít svojí cestou a používat správně své dary.  *** O zázraku životní síly (Elektřina. Signál. Vzruch. Jak vznikl život? Jak to, že mobil funguje? Ty to víš? Je jedno, jestli v cigaretě byla tráva nebo jen tabák, když to stejně funguje. Svíčky. Světla. Tys mi poslala esemesku? Zmizení. Objevení se. Telepatie. Telekineze.) a síle interpretací, víře - záleží na tom, čemu nebo komu uvěříme, a podle toho budeme či nebudeme schopni svou silou vládnout. Čarodějnice. Dějiny šílenství. Babička. Zvracení symbolů (hadi, ptáci). *** Další povedená spolupráce dua Eskil Vogt a Joachim Trier. Ostatně! Ellen Dorrit Petersen, která zde ztvárnila matku, hrála ve Vogtově naprosto fantastické osvobodivě mindfuckové prvotině (Slepá, můj koment) právě onu ústřední úchvatnou slepou postavu, která celý společenský pohled na slepotu, na sílu a slabost, otočila vzhůru nohama. Eskila Vogta už nehodlám pouštět ze zřetele. *** (A ano, kdybyste se ptali: tenhle film bych rozhodně promítala v komponovaném večeru s Murénou.) *~ (06.06.2022)

Komorní až minimalistický dramatický thriller s prvky hororu. Přesně takhle si představuju soudobou skandinávskou tvorbu - chladnou a precizně výrazově strohou. Snímek přináší téměř až intimní pohled do života dospívající dívky, která se nejen že musí vyrovnat se společenskými či školními úskalími, ale především s vlastními paranormálními schopnostmi, jež s přibývající hrůzou odkrývá. Kruh se uzavírá, když zjistí, že rodina na to reagovala despotickou výchovou a obracením na dogmatickou víru. !Spoiler! Nemluvně pod ledem je přísně šokující scéna, stejně jako hořící fotr. PS: Z ústředního motivu soundtracku jsem úplně v prdeli! (26.03.2018)

Nevím, po všech těch Raw a Neon Demonech je pro mě téma probouzející se ženské sexuality za společnosti nadpřirozených prvků už trochu vyvanuté. Tohle navíc není moc formálně zajímavý, aby šlo přimhouřit oči nad haprující vnitřní logikou. Navíc to není ani tak jistě zrežírované jako třeba Zabití posvátného jelena - potenciálně znepokojující pasáže s mizením lidí/hořením lidí/topením lidí jsem dost prozýval. 60% (05.11.2017)

Príliš som si pred filmom o deji neštudoval a opäť som dobre urobil. Nečakal som totiž až tak mysteriózny príbeh, navyše otvorený viacerým interpretáciám, z ktorých v podstate každá má svoje opodstatnenie. Symboly, metafory, najmä o tom je Thelma a ešte aj o tom, že si pri jej sledovaní fanúšikovia hororu spomenú na viaceré inšpiračné diela. Možno ale práve v tom môže tkvieť nejednoznačnosť prijatia filmu, že sa niekomu bude javiť jednoducho len ako súhrn viacerých motívov využitých už v minulosti. Nakoniec je celý dej najlepšie brať ako metaforu a nie doslovne, Trier mohol síce nadprirodzenú, až béčkovú báchorku poňať kľudne viac "hororovo", ale osobne mi jeho pomalý, plíživý prístup perfektne sadol, film mi utiekol aj pri svojom pomalom tempe ako voda. (12.07.2019)

Že by norská odpověď na Kingovu/De Palmovu Carrie? Eili Harboe (zajímavá tvář, rád bych ji viděl i v něčem dalším) hraje dívku, která vyrůstala izolovaně (v ultra-náboženském prostředí) a po příchodu na univerzitu v sobě objevuje netušené, tajuplné schopnosti. Film mě nadchl tím, že je - bacha spoilery! - otevřen dvojímu čtení: a) mohl by být metaforou coming outu: totiž, jak komplikované může být s tímhle rodinným backgroundem nalézt sám sebe... ale v posledku nic není nemožné; b) stejně tak ale může být pravda na straně rodičů, a Thelma je v přízní s ďáblem a musí být i nadále izolována (jelikož se nikdy nedozvíme, jestli vztahy, které má se svým okolím, nejsou manipulovány jejími schopnostmi). Nejen Lars von, ale očividně i Joachim si zaslouží být sledován. 80 % (25.02.2024)