Thelma

Trier si to zřejmě dobře spočítal a jeho poněkud zašmodrchaná rovnice zřejmě platí pro většinu (?) diváků. Nicméně popisuje jakýsi svět naruby, vyznačující se souborem úchylek, jak psychických, tak somatických. Trochu jsem se probral při diskursu PSYCHOGENIC NON-EPILEPTIC DISSOCIATIVE SEIZURES, ale i to vyšumělo jaksi do ztracena. Navíc bych se chtěl ohradit vůči názoru, že se jedná o variantu "bildungsrománu", v němž se dívka vymaňuje z patriarchálních názorů (porovnejte jen třeba s Goethovým Vilémem Meisterem) - láska, přátelství, umění, tvorba, poznávání atd., nic toho se zde nevyskytuje. Je sice pěkné, že Thelma s batůžkem opouští rodný dům, ale nevyřešila ani jeden ze svých "problémů". Čeká ji tak pouze cesta zpět do rodinného "prokletí", za babičkou. (09.12.2022)

Nejde o to, co je vidět na povrchu, jde o to, co máte vidět uvnitř. Nenápadný děj o tiché studentce, která byla doma křesťansky vychována otcem lékařem a invalidní matkou. A pak přišel první záchvat. Tápaní a zničující poznání, že nic není, jak vypadá mez inebem a zemí. Skvělá Eili Harboe, perfektní atmosféra, moc se mi to líbilo. (05.06.2018)

Mňo... Když přistoupíte na metaforičnost příběhu, jak to očividně učinila má žena, tak vám Thelma může připadat svou filosofičností (až) zajímavá - tedy něco ve smyslu "be careful what you wish for". Pokud Thelmu uchopíte jako primitiv jako já, tedy bez "Hmm, tohle je zřejmá paralela na támhleto, tato scéna s největší pravděpodobností odkazuje na tuhlecto", tak vás Thelma zdrtí svou banálností. A ano, každý z nás si někdy hluboko uvnitř přeje, aby se ta která osoba propadla do země; nepotřebujeme však Thelmu k tomu, aby nám sdělila, že to ve finále nemyslíme vážně a že kdyby se něco takového nakonec stalo, že bychom toho litovali... 60% (15.12.2017)

Príliš som si pred filmom o deji neštudoval a opäť som dobre urobil. Nečakal som totiž až tak mysteriózny príbeh, navyše otvorený viacerým interpretáciám, z ktorých v podstate každá má svoje opodstatnenie. Symboly, metafory, najmä o tom je Thelma a ešte aj o tom, že si pri jej sledovaní fanúšikovia hororu spomenú na viaceré inšpiračné diela. Možno ale práve v tom môže tkvieť nejednoznačnosť prijatia filmu, že sa niekomu bude javiť jednoducho len ako súhrn viacerých motívov využitých už v minulosti. Nakoniec je celý dej najlepšie brať ako metaforu a nie doslovne, Trier mohol síce nadprirodzenú, až béčkovú báchorku poňať kľudne viac "hororovo", ale osobne mi jeho pomalý, plíživý prístup perfektne sadol, film mi utiekol aj pri svojom pomalom tempe ako voda. (12.07.2019)

Norské lesbičky miluju, ale zrovna Thelmě bych se do kalhotek dostávat nechtěla, mohla bych si pak na loďce hrát na živou pochodeň nebo tančit jak píská, nebo spíš jak se škube. Thelma a její záchvaty, kdy vypadala, že dostala paralyzérem do prdele, jsou sice celkem kominické ale buddha ví jaká švanda to zase neni. Lesbických scén je ukrutně málo a ukáže se toho ještě míň, vlastně když nepočítám Thelminy kůzlata tak neuvidíme ani piču. A zrovna na tu jsem se těšila. Hlavně že tam po cigaretě kouří hada...Film není takovej průser jak se může zdát, dokonce je celkem fajn, jenže to tempo. To se nevleče to se táhne jak smrad z hajzlu na rybářský lodi. Než se něco začne dít ve více než náznacích, tak je skoro konec filmu a já zjistila, že místo našlápnutý pecky, co sliboval trailer, jsem dostala div ne komorní lesbo dráma. A to nasere (11.01.2018)