Thelma

Není Trier jako Trier aneb v Norsku otevřeli první sexshop pro křesťany. Jablko z Ráje tam sice nemají, ale hada-pokušitele seženete v pohodě. Mladá a (překvapivě depilovaná) křesťansky založená slečna Thelma má záchvaty, podobné epileptickým, z toho, že své kamarádce nemůže vyhovět v sexuální oblasti. Podobenství hada a ptáka má psychickou inklinaci k mužskému pohlavnímu orgánu. Pořádné nadpřirození by tedy vyřešilo její nadpřirozené výjevy. S tím ale zásadně nesouhlasí režisér a dvě únavné hodiny hledá, jak by diváka oslnil. Co ho vedlo k natočení této nebetyčné píčoviny, je celkem zjevné: a) viděl Carrie, b) miluje filmy Darrena Aronofskyho, c) psychicky se na něm podepsaly nedělní bohoslužby. To von Trier by naservíroval přinejmenším explicitní cestu do dívčího klínu, Joachim servíruje modlitby, snůšku paranesmyslů a nudu. A ke vší škodě tlumí sexappeal hlavní herečky, neb Eili Harboe je materiál, se kterým se dá pracovat. Takže tenhle norský výjev pomateného tvůrce a obdivovatele biblických dějin můžete s klidem vynechat. O horor se to sotva otře, na psychologický film je to nepůsobivé. Solidně nasnímané a herečka v hlavní roli se snaží. Víc nic. Ke všemu protivně náboženské. 2/10 (05.08.2018)

Príliš som si pred filmom o deji neštudoval a opäť som dobre urobil. Nečakal som totiž až tak mysteriózny príbeh, navyše otvorený viacerým interpretáciám, z ktorých v podstate každá má svoje opodstatnenie. Symboly, metafory, najmä o tom je Thelma a ešte aj o tom, že si pri jej sledovaní fanúšikovia hororu spomenú na viaceré inšpiračné diela. Možno ale práve v tom môže tkvieť nejednoznačnosť prijatia filmu, že sa niekomu bude javiť jednoducho len ako súhrn viacerých motívov využitých už v minulosti. Nakoniec je celý dej najlepšie brať ako metaforu a nie doslovne, Trier mohol síce nadprirodzenú, až béčkovú báchorku poňať kľudne viac "hororovo", ale osobne mi jeho pomalý, plíživý prístup perfektne sadol, film mi utiekol aj pri svojom pomalom tempe ako voda. (12.07.2019)

Severské filmy zažívají poslední léta takový boom (málokdo má v českých kinech tři festivaly do roka), že i základní set-up či schéma se už blíží komerčnímu hollywoodskému filmu. Nejvíc film vytáhlo posledních 15 minut, ovšem ne, ono obrácení, ale otec na člunu a vykašlaný pták. Kdyby to takto začalo a neslo se to v podobném duchu celý film... (21.12.2017)

Výtvarně výtečný film. Pohledná dvacetiletá studentka katolička postižená schizofrenií je poprvé mimo dosah rodičů. Dívčí sexualita se probouzí. Vytváří mezirasové kamarádství s kamarádkou ateistkou. Artově mírně ujeté. Děj mnohdy nečekaný, ale kvůli vypadáajícímu rytmu nás nevtáhne. "Táta bydlí v Norsku, má spoustu dětí". "A jsi na něho naštvaná?". "Vůbec si nejsem jista, jestli má své děti vůbec rád, čím jsem starší, tím se ho snažím víc vytěsnit ze svého života." Režisér má zálibu v temných tónech. Harboe v titulní roli má obličej, který promlouvá beze slov. Velmi sdělný a vnitřně prozářený. Film je působivý, ovšem historka nepravděpodobná. (04.04.2018)

Norská lesbická variace na Carrie, kompletně neakční a středně ujetá (tento víkend jsem viděl Suburbicon a Zabití posvátného jelena, takže je pravděpodobné, že v jakémkoli jiném kontextu je Thelma ale sakra ujetá) s dost vypracovaným důrazem na psychologii, atmosféru a kameru. Jen je to přeci jen ve svém jádru ne úplně objevné a celá ta křesťanská linka mi přišla neuspokojivě prozkoumaná a na konci i nedotažená. Eili Harboe si to ale docela dává. Nevyrazí vám dech, ale něco na té holce je. PS: Po jisté lehce nechutné scéně od jezera téměř na samotném konci filmu by se to celé dalo interpretovat i tak, že hlavní hrdinka prostě jen potřebovala pořádnýho ptáka. Tímto se omlouvám všem lidem se vkusem a jdu se někam zahrabat. (13.11.2017)