ごめん、愛してる
Obsahy(1)
Ritsua opustí jeho matka, a i když získá novou rodinu, vyrůstá v chudobě. V dospělosti se dostane do přestřelky a je zasažen do hlavy. Přežije, ale může kdykoliv zemřít. Proto se rozhodne svoji matku najít. Ke svému překvapení zjistí, že ta žije spokojený život se svým druhým synem a chudoba rozhodně nebyla důvodem, proč Ritsua odložila. V tu chvíli se Ritsu rozhodne, že se v čase, který mu zbývá, pomstí. (ainny)
(více)Videa (11)
Recenze (7)
Co se týče vztahu hlavní dvojice velká spokojenost. Riho ztvárňující Rinku potěšila, a oproti pipce z Quarteta zahrála ženskou charakterově mě hodně sympatickou. Když navíc srovnám herecké projevy v obou rolích, musím uznat, že dokázala každou z nich udělat jinou a nebylo v nich vidět moc společných rysů, což značí, že je určitě skvělou herečkou. Skvělým byl také bezesporu Tomoja. Toto je první snímek v němž ho vidím a nestačil jsem zírat jak zářil. Nicméně mojí favoritkou je nenápadná Wakana, jejíž spokojený výraz plný nefalšovaného štěstí a radosti mě pokaždé naplnil hřejivým pocitem. Úplně vše jsem jí věřil. ()
Svíralo se mi srdce. Jako bych tam byla a jako bych to všechno zažila a prožila. Lidskost, nebo to co z nás lidí dělá lidi - láska - byla hlavním tématem. O co víc, ta láska neočekávala nic nazpět. Ze samé lásky ta láska se bránila lásce, aby to tolik nebolelo, až už nebude. Seriál šel až do samé podstaty toho, co je v životě důležité. No a co si budeme povídat, hlavní hrdina odvedl nejvíc práce. "Proč žijete? Proto abyste se pomstil? Taková marnost!" ()
Nemá cenu opakovat to, co tady už napsala ainny, já to cítila úplně stejně. Mamina se do toho vážně položila s takovou vervou, že jsem jí to baštila i s navijákem, ale ostatní zrovna tak. Ono toho zase nejde tolik napsat, aby z toho pak nebyl spoiler jak Brno, ale určitě doporučuji ! A Tomoja.........musím ho určitě vidět ve víc filmech, tady se mně podlamovaly kolena. ()
Nezatížená korejskou předlohou, ale naopak natěšená na Nagaseho ve vážné roli, znamenalo, že sledování Omlouvám se, miluji tě nesnese odkladu. Přemýšlím, jak teď popsat svoje pocity a nevím. Seriál je neskutečně civilní a věrohodný. Ve finále tvůrci naservírovali místo srdceryvných scén dvě odhalení, která jsem nečekala. Posledních pár minut, v kterých jsem naopak čekala nápor emocí, se mi na duši usadil klid a mír. Jak to tvůrci u člověka, který bulí skoro při všem, dokázali, netuším, ale lepší finále si neumím představit. Obsazení bylo skvěle vybrané. Komediant Nagase ukázal svoji vážnější stránku, která byla neuvěřitelně přirozená, a která vás už jenom výrazem ve tváři donutí ho milovat. Jeho komické a ksichtící se já zůstalo doma a Ritsu je jednou z postav, na které nezapomenu. Ostatní herce jsem neznala, ale byli výborní. Všem jsem jejich charaktery věřila od začátku až do konce. Rinka byla roztomilá, Satoru mi chvilku seděl a chvilku jsem ho nesnášela. Matka mi lezla na nervy celou dobu a ze své cesty neuhnula ani o píď a její finále bylo na jedničku. A Wakana! Ikewaki Chizuru byla neskutečná. Její radostný úsměv a mňoukající pes dokázali zaplašit všechen smutek. Myslím, že tenhle seriál by se mohl líbit i těm, kteří japonskou tvorbu nesledují. Je prostý patosu a prostě "jenom" vypráví lehce uvěřitelný příběh. Jeho největší devizou je jednoduchost. Žádné zbytečné kličky, jenom přímý tah na bránu. Podívejte se. ()
Některé seriály Vás nezaujmou, jiné jen škrábnou, tohle jsem ovšem melodramatická penetrace do morku kostí s čistým průstřelem srdce. Korejský originál mi přišel příšerně afektovaný a po určitém počtu dílů nesledovatelný, před lety jsem to prostě dropnul, navzdory elitnímu hereckému obsazení. Japonská verze je proti korejské více civilní a dokonce v jistém smyslu idealistická, protože konflikty směřuje trochu jinam, než by divák čekal. Očekávat můžete postupné rozvíjené příběhu, charakterů, které se snaží učinit ty správné volby, nebo vytrvat na svých rozhodnutích a ne vždy to jde. Celý seriál stojí ani ne tak na příběhu, jako na sevřené atmosféře, prokreslených charakterech a perfektnímu herectví všech zúčastněných. Tomoja Nagase jako zavržený syn Ryuu, nemá chybu, absolutně nejtěžší role, co jsem od něj kdy viděl, tímhle se posouvá do mojí top trojky japonských herců (Cujóši Kusanagi, Takuja Kimura). Silnou roli má samozřejmě i Jošioka Riho jako Rinka, věčná asistentka pianisty Satoru, kterého hraje opět eso, Kentaró Sakaguči. Všichni herci hrají věrohodně svoje postavy, které zde mají každá svoje místo. Emoce smutku naděje, podány tak hluboce, nenásilně, za tak osudově dramatického hudebního doprovodu jsem dlouho neviděl. Rjó Jošimata solí jeden nádherný motiv za druhým, ať už pomocí piana, nebo smyčců, komorního symfonického orchestru. Pro mě zatím nejlepší seriál letošní sezóny, protože tak dokonalé spojení hudby, obrazu příběhu se málokdy vidí, jak tohle může letos někdo překonat? Několikrát Vám prostě tvůrci silou okamžiku podlomí kolena, nebo Vás donutí neplánovaně slzet. Seriál nemá výpadky tempa, nebo příběhu, není něco co bych musel odpouštět, nebo nad tím přivírat oči. Jak bych mohl nedat za pět, i když je to remake. ()
Reklama