Roma

Jednou za čas se mi poštěstí najít skrytej poklad, kterej mi připomene, proč tak miluju kinematografii. Tohle je jeden z nich. Nebyl perfektní, ale rozhodně ve mě zanechal silnej dojem. Začnu asi vizuálem, protože ten funguje krásně. Celej film máte pocit, že nesledujete někoho ve středu pozornosti, ale v pozadí, kdo není vůbec vidět a lehce se přehlídne. A přesně o těch lidech tenhle film je. V tomhle případě je hlavní postava Cleo, služebná jedný bohatý rodiny. Všeho je součástí, ale zároveň není součástí ničeho, všude s rodinou jezdí, ale nijak neovlivňuje, co se stane, jenom přihlíží bez toho, aby zasahovala. Vyobrazení protagonisty, kterej je vedlejší postava ve vlastním příběhu, se opravdu povedlo. Nepřeháním, když řeknu, že nic podobnýho jsem ještě neviděla. Postupně sledujete rozklad rodiny stejně jako Cleo a jste stejně bezmocný. Jste svědkem událostí, na který se stejně jako Cleo jenom díváte a sledujete, jak se svět kolem mění. Což mě přivádí k další věci. Připravte se, že uvidíte tvrdou realitu, žádná procházka růžovým sadem, ale surovej život, ve kterým nikdy nevíte, co se stane, ale přesto vám nezbývá nic jinýho, než to překousnout. Roma určitě není pro všechny, ale bejt váma, dám tomu aspoň šanci, protože je to při nejmenším originální zážitek. Hodnocení: Art filmy mají nějak v oblibě naháče. Ano, uvidíte zde i bratwursty/10 (09.04.2023)

Běžného diváka, který při sledování filmů hledá podívanou a zábavu, Roma s největší pravděpodobností nechá chladným. Pro festivalové návštěvníky a klubové publikum ale myslím bude snímek představovat ztělesnění toho, jak má vypadat umělecký film. Podobným způsobem se natáčelo v 60. a 70. letech, kdy frčela autorská a autobiografická díla a osvícení producenti do nich bez zábran investovali. Byla to doba, kdy režiséři běžně obsazovali neherce a totéž činí i Cuarón. Nebáli se improvizace a totéž nedělá problémy ani mexické režisérské hvězdě. Roma působí civilně a věrohodně. Pravda, nejsem expert, ale atmosféra Mexico City počátku 70. let mi přijde dokonalá a podobně dokonalé je i obsazení. Castingu musel Cuarón věnovat maximální pozornost a Yalitza Aparicio služku nehraje, ona jí prostě je. Obětavá, smířená se svým postavením, lehce naivní, omámená prvním sexuálním dobrodružstvím a zmatená následným nezájmem. Její přítomnost a precizní kamera jsou největší režisérovy zbraně. Černobílý obraz odkazuje na éru evropského uměleckého filmu 50. a 60. let. V řadě záběrů mi přijde, jako bych sledoval dokument z mexického hlavního města oněch časů. Díky monumentálním obrazovým kompozicím je ideální Romu zhlédnout na velkém plátně, což se mi po dlouhém hledání také podařilo. Dokonce si dovolím tvrdit, že na malé obrazovce výrazně ztrácí. Je to pomalu plynoucí intimní snímek, který sice nemá feministické zabarvení, ale zobrazuje převážně ženský svět a ženskou emocionalitu. Celkový dojem: 85 %. (30.11.2020)

Roma je výborný film vynikajícího tvůrce, jemuž nedělá sebemenší problémy s každým dalším snímkem skočit do zcela odlišného žánru či alespoň tématu a stylu. Tentokrát Cuarón přináší (další) krásně nasnímané dílo, v němž precizně evokuje atmosféru Mexika 70. let a vypráví velmi lidský, ale na můj vkus možná až příliš řídký příběh jedné vcelku obyčejné rodiny a hlavně její služky a chůvy (v podstatě jediná postava, s níž se divák může identifikovat, ostatní mají mnohem méně prostoru). Některým scénám, hereckým výkonům neherců a technické stránce se nedá nic vyčíst, přirovnávání k neorealistickému stylu, popřípadě i československé nové vlně 60. let jsou velmi pochopitelná (viz angažování zmiňovaných neherců, zaměření se na každodenní život obyčejných lidí, absence klasického "velkého" příběhu), ale kvůli nikterak výjimečnému scénáři (který sice neměla ani Gravitace, ale zase měla jen 90 minut, ještě opojnější vizuál, úžasné finále a dodnes je jediným filmem svého druhu) mě jinak geniální a obdivuhodný Alfonso nesejmul tak jako svými (minimálně) dvěma předchozími filmy. 80 % (16.12.2018)

Nejkrásnější film co jsem kdy viděl, extrémně precizní řemeslo, neskutečně pohlcující audiovizuální magie, esence filmový poezie, absolutní magnum opus Alfonse Cuaróna, a v neposlední řadě redefinice všeho co na kinematografii tak miluju – a celkově vzato i nejlepší film, co jsem kdy viděl. Absolutní gamechanger vizuálního story-tellingu. Širokoúhlá nádhera; vlhkej sen pro cinefily; povinná četba pro všechny filmokluky a filmoholky.... Film s velkým F. Tečka. 🇲🇽 (24.01.2019)

Cuarón se po Gravitaci vrátil černobíle do doby svého dětství, ale ten zdánlivě s odstupem vyprávěný příběh služky jedné rozpadající se rodiny nakonec naplní nejen technicky famózní filmařinou, ale taky silnými emocemi. Jestli nechcete do kina, tak si to doma pusťte na co největší obrazovce, tenhle film to fakt potřebuje. (16.12.2018)