Roma

Zvěsti nelhaly alespoň v tom, že se bude skládat pocta matkám a vůbec ženám. V jádru celého eposu ale nic jiného, než potvrzení známé pravdy, že krásnější polovičky jsou silnějším a pro život připravenějším pohlavím, nakonec není. Um, se kterým dokáže Cuarón vystavět komplexní dramatický oblouk uprostřed zdánlivě obyčejné situace, je nezpochybnitelný. Jediným, ale přes celý film se táhnoucím problémem, tak pro mě zůstává styl dávkování jednotlivých zvratů. Máloco mi je totiž proti srsti tak moc, jako když se v instantně vyvolané depresi nechá postava koupat v nepřerušeném záběru. Volá to po umělé pozornosti a celistvost rodinných i životních peripetií se mi rozpadá před očima. (17.12.2018)

Nebolo to vyslovene nudné, no ani nijako extra zaujímavé, obyčajný príbeh slúžky s pár dramatickými momentami, aby diváci nezaspali. Neviem, čím sa tento príbeh líši od miliónov iných príbehov obyčajných ľudí a prečo práve tento stál za sfilmovanie. Nepomáha tomu ani nezúčastnená kamera, ktorá sa celý čas otáča zľava do prava a naopak ako nejaká priemyselná kamera a presne také pocity som z filmu mal aj ja - nezúčastnene, nedokázal ma vtiahnuť ani zaujať. A ten Cuaronov priehľadný pokus o natočenie artového filmu, na ktorý ako každý vie, stačí splniť dve podmienky - natočiť ho čiernobielo a ukázať nejakú nahotu, v tomto prípade žiaľ mužskú, pričom bez oboch týchto podmienok by film pôsobil minimálne rovnako, ak nie lepšie. Umeleckú hodnotu filmu uznávam, ale myslím, že na neho celkom rýchlo zabudnem. (22.02.2019)

Pro mne osobně byla filmová událost roku polská Studená válka, ale Roma je hned těsně v závěsu, rovněž absolutně dokonalá forma, jen příběh je tu, alespoň ze začátku, až moc upozaděn... Ovšem ta nádherná kamera, téměř až uhrančivý vizuální vjem, naprostá filmovost, bytostné filmové vnímání, vyprávění prostřednictvím obrazu, to je tu dotaženo k dokonalosti... S odkazem na naši nejslavnější éru kinematografie by se dal Cuarónův styl pojmenovat jako mexická nová vlna, jde tu vysledovat řadu paralel a vzájemných styčných bodů, obecně má v sobě Roma hodně z Federica Felliniho či třeba Bély Tarra, ale i již v úvodu zmíněného Pawla Pawlikowskiho... (10.01.2019)

Od filmu jsem dostal zhruba to, co jsem čekal, a to kvalitní drama. Stopáž sice patří k těm velkorysejším, tempo vyprávění je rozvláčnější, strhujících momentů (nemocnice, demonstrace, moře) tu bylo jen pár…síla filmu ovšem tkví právě v té zdánlivé obyčejnosti a opakování (ostatně i ta tragédie, která se hlavní hrdince stane, je pro ni nejspíš tím nejschůdnějším řešením). Cleo to nemá jednoduché a téměř okamžitě si získá divákovy sympatie. A je jedno, zda zrovna musí řešit rozmazlenost bandy fracků, zaměstnavatelčinu podrážděnost či totální idiocii svého přítele. Její každodenní rutina (od ranního uklízení psích exkrementů přes celodenní starost o děti a dům až po večerní cvičení před spaním) je svým způsobem uklidňující, podobně jako prosvětlená kamera v černobílém snímku (záběry ovšem nepůsobí nijak strojeně či rádoby umělecky), pomalé tempo či zjevně nostalgická atmosféra způsobená režisérovým „vzpomínkovým“ přístupem (ten ostatně dobře věděl, o čem točí). Mé páté filmové setkání s Cuarónem tak bude znovu za 4*. (22.09.2019)

Cuarón se po Gravitaci vrátil černobíle do doby svého dětství, ale ten zdánlivě s odstupem vyprávěný příběh služky jedné rozpadající se rodiny nakonec naplní nejen technicky famózní filmařinou, ale taky silnými emocemi. Jestli nechcete do kina, tak si to doma pusťte na co největší obrazovce, tenhle film to fakt potřebuje. (16.12.2018)