Oko ďábla

Příběh, svou snahou být každou chvíli něčím jiným, až se zvrhl v dost podivný mix se stejně podivnou pointou (přesto pro tento žánr tak typickou), mě pravda zrovna moc nenadchl. Čímž však nechci říct, že by byl nějak špatný, vlastně nebyl, jen to nebylo zrovna to, co mě na filmu zaujalo. Pravdou je, že ona jakási podivnost příběhu a až komická ujetost point, tolik typické pro gialla, mě vždycky docela bavily (v tom komickém smyslu), ale asi to k tomu patří. Co mě rozsekalo, kromě např. hodně dobré hlavní hrdinky, je atmosféra filmu silně podpořená černobílým formátem (na ten já nedám dopustit). Ta je naprosto úžasná a pohlcující. Kouzlu těchto starých kumšt filmů se prostě nedá odolat. Až mě mrazilo. Tohle je asi jeden z mála případů, kdy filmu dávám plný počet, i když mu mám co vytknout. (28.04.2013)

Absence barvy tentokrát není překážkou, tohle je totiž i přesto povedená záležitost. Bava zde položil základní kámen gialla, který vybrousil do diamantu rok nato svým Blood and Black Lace. Ještě tu sice chybí kožené rukavice a ženská nahota, ale ostatní prvky právě narozeného subžánru tu jsou jasně cítit. Ústřední dvojice (Román, Saxon) je navíc zvolena trefně, právě díky nim je tu zastoupen příjemně odlehčující humor. Jinak hlavní hrdinka je nefalšovaná sympaťačka a tím, že je milovnicí detektivních románů, tak podle toho i jedná. Před hrozícím nebezpečím se například osamocená v bytě důkladně připraví na možný vpád vetřelce. Jak je už zmíněno, perličkou je také úplný závěr s krabičkou cigaret. (06.04.2012)

Snímek jenž definoval žánr gialla. Na filmu je dobře vidět, že se režisér nechal hodně inspirovat Hitchcockem (Muž, který věděl příliš mnoho ), jako pak i další režiséři tohoto žánru. Bohužel mě, na rozdíl od svého zámořského kolegy, nedokázal režisér vtáhnout atmosférou do děje. Mario k tomu hold potřebuje barvičky, jak jsem se přesvědčil později. Menší zásluhu na kažení atmosféry májí také "vtipné momenty", které se do toho žánru absolutně nehodí. Ale abych jen snímek nehanil, režisér si vybral moc pěkné exteriéry, do kterých ho zasadil a hudba snímku také ostudu rozhodně nedělá. A navíc, a to je to nejdůležitější, vytvořil Bava tímto snímkem základní kámen žánru gialla. Díky za to!!!!! PS:Od Bavy raději doporučuji o třídu lepší Blood and Black Lace. (09.02.2009)

Dostal jsem chuť na nějaký giallo kousek. A proč právě nezkusit film kterej položil základní kameny pro další giallo filmy. Hned od prvních minut mě snímek zaujal. Po příletu do Římazačíná nastupovat taková nepříjemná atmosféra která graduje smrtí " tety ".Na to přichází okradení a vražda ( v roli pozorovatelky ). Tomu říkám den blbec. Potom ale příběh zvolní a počáteční atmosféra začíná trochu vyprchávat. Nora totiž začíná pátrat na vlastní pěst. Posléze přichází scéna s pudrem a provázky která na mě působila lehce komicky.o jsem si i já říkal holka vyser se na ty detektivky nebo se z toho zblázníš. Následné pátrání po vrahovi sice nenudí ale film už ani zdaleka nedosáhne prvotní nepříjemné atmosféry. Rozzuzlení a smrt skutečného vraha mi přijde nešťastný. Film je potom zakončen scénou jak z nějaké komedie. Inu všechno někde začíná a pokud je tohle start pro giallo filmy nezbývá než zatleskat. Když pominu tento fakt tak je to slušnej průměr kterej M. Bava v budoucnosti vypiloval k dokonalosti. (15.05.2020)

Skvěle vyvážený thriller s prvními krůčky k giallu. Rošťácky přitažlivá Letícia Román, ach, ten její nosík, přilétá do Říma, aby si užila dovolenou. Místo toho jí však zemře, a to velmi působivě, teta, je přepadena a stane se svědkem hrůzostrašné vraždy. A z první koleje odjíždí vlak s nákladem temných tajemství a děsivých událostí. Bava si s Okem ďábla viditelně vyhrál, precizně sestavená mozaika děsuplných a odlehčených scén, výborná stínová kamera a finální šok. Moje další májová pětka. (08.05.2015)