Krvavá zátoka

Zvláštny film, ťažko zaraditeľný do nejakého hororového subžánru. Nie je to ani čistokrvné giallo a ani slasher, skôr niečo medzi tým. Najväčšie klady vidím v samotnom príbehu a jeho rozuzlení. Dejová linka s krimi zápletkou sa totiž začne hneď od začiatku zamotávať, a to až do takej miery, že ku koncu si už svojim životom nemôže byť nikto istý. Na druhú stranu, film si priam pýtal väčšiu porciu gore spojeného s vyššou dávkou napätia. Aj tak, slušný nadpriemer. 75/100 (28.01.2015)

Velmi příjemné překvapení. Sice Bavova mistrovská díla pro mne představují Maska démona a Prokletí smrti, přesto se mi povedená vyvražďovačka líbila. Nádherná hudba Stelvia Ciprianiho je pro italské filmy 60.-80.let typická, někomu však nesedne. Záběry jezera při západu slunce, hra světel a stínů, příroda, tiše vyčkávající, cosi zlověstného ve vzduchu. Příběh sám o sobě není kdovíjak originální ani příliš složitý. Vše je podřízeno kameře, hudbě a brutálnímu vraždění. Cynismus vrahů je bez hranic. Oběti jsou pouhými překážkami na cestě...kam jinam, než k penězům. Nezměrné zlo dýchá postupně z každého dalšího filmového záběru. Konec nemohl být lepší. Co jiného může být vrcholem cynismu a pohrdání životem? (07.04.2011)

Předchůdce slasherů? Jen určitými málo prvky a rychle odbytým nájezdem teenagerů, jinak se jedná o překombinovanou a ve druhé půlce už prakticky nezáživnou válku o dědictví, s (v negativním smyslu) ujetým koncem. Plus nějaký ten gore, kalhotky a prsa. Nic 'víc' jsem v tom nenašel. (screeny) (17.12.2008)

Tento snímek má zcela nepochybně své kvality, bohužel a s politováním já nejsem z těch, kteří je dokáží ocenit.. Kamera točící se kolem dokola u mě vyvolávala žaludeční nevolnost a motala se mi z toho hlava.. Příběh vyšinutých dutohlavů, jejichž jediným cílem jsou prachy, je naservírován bez skrupulí, krvavě, drsně a rychle.. Samotný závěr je dokonalý bizár, pro který moc pochopení v sobě nenacházím, pardon.. (22.12.2021)

Tento zábavně bizarní proto-slasher svým konceptem upomíná na kultovní Battle Royale (nebo třeba na izraelský Kalevet), neboť všechny jeho postavy se v různých chvílích mění v oběti či naopak zabijáky (což je v závěru dotaženo do überironických výšin). Právě toto neustále převracení rolí lovců a obětí je hlavním zdrojem diváckého potěšení, neboť spousta užitých filmařských postupů (např. Bavovy oblíbené divoké transfokace) už za ta léta vyšla z módy a mnoho děsu či napětí v dnešních divácích nevyvolává. I ty gore efekty už působí spíše roztomile. Ale i tak se stále jedná o kousek hodný doporučení. (14.04.2013)