Papírový dům (Netflix verze) - Série 1

Ze začátku mě seroš hodně nadchnul, po prvních 3 dílech sem byl vážně nadšenej. Ale postupem času se to začalo absurdovat a dít se tam fakt praštěný věci. Takže jsem se rozhod, že se dokoukám, na první sérku a konec. Ani sem nedoufal, že první série bude nějak zakončená. Tohle mě na tědlech seroších nebaví, když nekončej a jedou dál. Nějak si nedokážu představit, že bych další hodiny svýho života věnoval týhle partičce uzavřený v "tiskárně". Takže konec tohodle příběhu (esi teda nějakej vůbec je) si nechám ujít... (23.04.2022)

Zvedni ruku, kdož má rád Tokio... Pochybuji, že se někdo přihlásil. Má sice prďácký tělo, který bych si ráda osahala, ale její povaha je strašlivě odpudivá. Můj oblíbenec, asi jako milionu dalších lidí, je Berlín. Jeho proslovy a velikášství neměly chybu a vždy, když byl na scéně, tak mě pobavil. Obzvlášť se mi líbil proslov o zkrocení panen. Každý si tu prostě najde svého oblíbence, se kterým souzní nebo je mu nějak sympatický. Každý si tu taky najde postavu, která mu vonět úplně nebude. To se mi moc líbí. Že má každý propracované vlastnosti, kterých se celou dobu drží. Seriál vás chytí hned od prvního dílu, kde je pořádná dávka akce bez zbytečných plků a nezáživného vysvětlování. Toto tempo si seriál drží celou sérii. Hlavním hrdinou je geniální Profesor, který je mozek celé operace. S temperamentními Španěly to ale nemá lehké, a tak má plné ruce práce, aby obří loupež ukočíroval. Občasné nelogické chování házím za hlavu a vrhám se s chutí na další sérii. P. S. dívat se v originále s krásnou španělštinou je nutnost! Na seriál se dívám podruhé a musím říct, že při prvním zhlédnutí se mi líbil na 5*. Nyní už musím upravit na 4. (16.10.2023)

Co mají společného Moskva a Nairobi? Jsou to největší sympaťáci osmičky španělských zlodějů, tedy oni to vlastně zloději nejsou, nikomu nic nekradou, silně návykového seriálu z Iberského poloostrova. Nutno dodat, že v Papírovém domě je tedy tolik nelogičností, až to bolí a deus ex machina působí prakticky v každém dílu. Kdybych měl seriál hodnotit pouze dle výše uvedeného, bylo by to stěží na dvě hvězdičky. La casa de papel má ale neskutečně silnou atmosféru. Ta divákovi na chvíli vypíná šedou mozkovou kůru a on shovívavě mhouří oči. Dalším nezpochybnitelným plusem jsou skvěle napsané postavy. A to jak ty protivné - pro mě hlavně Tokio, sympatické, tak i ty, u kterých se sympatie a antipatie střídají jak na houpačce - Berlín. Mimořádně zajímavé věci se dějí i mimo mincovnu. Sledovat souboj důvtipu mezi Profesorem a Raquel s Ángelem je mimořádně zábavné. Navíc Álvaro Morte v roli Profesora předvádí fascinující herecký výkon, nevím, jestli se jedná o kvalitní herectví, možná dost přehrává, ale jeho hra s mimickými svaly potažmo výrazy obličeje je neuvěřitelná. Skvěle napsané a zahrané jsou i vedlejší postavy. Mezi nimi vyčnívá odporný slizoun a zbabělec Arturo. Také je moc příjemné zaposlouchat se do španělštiny. Zvláště v přitažlivém barytonu Pedra Alonsa alias Berlína. Je mi jasné, že v dalších sériích půjde kvalita dolů a je pro mě už teď, krátce po shlédnutí první série, nepochopitelné, jak můžou z něčeho takového vykřesat pět sérii, ale ta první byla přes všechny nelogické neduhy moc fajn. (13.11.2020)

Ačkoliv nejsem znalcem španělské filmové či televizní tvorby, vypadá to, že tahle produkce dokáže směle konkurovat té americké či britské, a to bohužel i s drobnými neduhy – i když si z různých klišé a situací dělají tvůrci legraci („Tohle není film od Tarantina!“), sami některým podléhají (vyjmutí kulky a její cinknutí o mísu jako moment spásy). Přesto se mi líbí, jak je to plné napětí a zvratů, jak divák střídá sympatie k jednotlivým postavám, jak se situace neustále komplikuje a největším problémem dokonalé loupeže je vlastně nedržení se předem stanovených pravidel. (1 360.) (19.12.2021)

Jako Robin Hood bez kapky krve. Uvnitř je 67 rukojmí, včetně 17 studentů britské školy na exkurzi. A banda lupičů, kteří si přišli pro své vlastní neoznačené peníze. Je jich osm, pojmenovaní jsou podle světových metropolí. Mozek celého geniálního plánu (El Profesor) ovšem tahá za nitky venku. Když vyjednává skrytý za kovovým hlasem, kamerami a svou promyšlenou strategií, cítí se jako ryba ve vodě, jinak na něj ovšem dokonale sedí slovo podivín. Vypadá, že má vše promyšlené do posledního detailu. V dětství si často hrál na policajty a zloděje. A nepamatuje si na jediné dítě na dvorku, které by se vzdalo dřív, než by ho policajti dopadnou. Brzy totiž přichází i inspektorka Raquel. Se svým týmem, kdy se vyrovnává s klacky pod nohy z vlastních řad, má zabránit největší loupeži ve španělských dějinách. Mezi členy týmu to postupně jiskří, někteří se nebezpečně sbližují s konkrétními rukojmími. Objevují se flashbacky, díky kterým odhalujeme vztahové vazby a motivy jednotlivých postav. Ovšem mnohé telenovelácké velmi křehké vztahy v tiskárně jsou spíš otravné. A objevují se chyby. Mnohdy přímo totální hrubky. A bohužel i scénáristické berličky, kterým se hůř věří. Zatímco polovina první série šlapala skvěle, ta druhá dře. A to místy dost zoufale. Celkově je to děravé až moc. A štěstíčko má zelenou! (17.07.2020)