Vzplanutí

Pomalý a těžký film, který někomu velmi sedne a někomu zase vůbec ne. Tentokrát jsem se vůbec nenudila, ale řadím se spíše do druhé skupiny. I když vlastně specificky není co filmu vytknout (až na to, že 2 hodiny by úplně stačily), tak se mne nijak zásadně nedotkl a na rozdíl od jiných dramat s hustou atmosférou jsem se soustředila na mnohé asociace, které asi nebyly záměrem režiséra. Herecky super, velmi omezený hudební doprovod. Už se mi stalo, že Murakamiho knihu jsem nedočetla. Příběh a všechny náznaky, které nám dávkuje režisér a scénář nás nenechají na pochybách o tom, co se opravdu stalo a jak to mají jednotlivé postavy nastavené v hlavě i v životě.  U filmu jsem vydržela hlavně  kvůli tomu, abych zjistila jak moc z náznaků toho co se odehrává ve skutečnosti bude do příběhu naplno "vpuštěno" - zjistíme co se vlastně stalo Hae-Mi? Jak to bylo se studnou? Jak často a kdo doma uklízí? Co se stalo s ostatníma krávama? Co se vlastně pěstuje v těch sklenících? Jsou všechny skleníky v Koreji plastový a hoří? Potřebuje vlastně hlavní hrdina maminku a tatínka?   Jak dlouho přežije kočka sama v garsonce? Má to jeho auto techničák? ... (12.01.2022)

Film se nese polehoučku po svojí trase a může se zdát, že se chvílemi nic neděje, ale opak je pravdou v pozadí se toho děje více, než je naservírováno méně vnímavým divákům. (16.06.2022)

Bezduchá prázdnota. (28.02.2024)

pravdu povediac ma ten záver nejako neuspokojil, čakal som na Godota a zasa raz neprišiel (15.01.2019)

Ach ta délka. Proč to sakra musí být tak dlouhé, když se tam první hodinu nic neděje ?! A co ten závěr, o co tam teda šlo ? Z tohoto důvodu nemohu hodnotit jinak. (29.07.2019)

Nevšední filmový zážitek, který mne na jeden den odpoutal od hltání seriálů... (12.01.2020)

Neuvěřitelně napínavý a hypnotický film. Chytlo mě to hned na začátku a nepustilo až do konce plného interpretací. Murakamiho rukopis je ve filmu téměř hmatatelný, od příběhu plného mládí, sociálních problémů a milostného trojúhelníku, po neuvěřitelnou obrazovost. Některé scény si až zaslouží vidět víckrát (viz tančící Hae-mi pří západu slunce). Není to tak dynamické jako Parazit, je to ale téměř stejně mysteriózní a stejně výmluvné o korejské třídní společnosti. (30.09.2021)

Korejský magický film, který stojí a padá s hlavní hrdinkou a její nakažlivou živočišností a energií. (11.07.2018)

8/10 (21.06.2020)

Si děláte prdel ne? Mysteriózní? A kde? Thriller? Tak možná v prdeli. Hovno rozmazaný do dvou a půl hodin. Zkurvená hnusná slátanina bez čehokoliv. Čumí na sebe jak kriplové, hlásku neumí vydat, kamera pochcaná, všechno posraný. Trapný, hnusný, vyjebaný herecký výkony. Debilní film. Všechno bylo stupidní, všechno mi sere, hnus všech hnusů. Vemte tuhle sračku obrovskym obloukem. A proč ten zkurvenej zmrd honil péro zírajíc z okna? Co si tím jako kdo dokazuje?! (05.01.2022)

Otázka ako (kvalitne) adaptovať Murakamiho prózu sa v ostatných rokoch často skloňovala s typickými poznámkami o tom, ako je to nemožné, pretože je príliš subjektívna, príliš lyrická, vrstevnatá na miestach, ktoré audiovizuálny materiál nevie podchytiť. Burning a zároveň Hamagučiho 'Drive my car' tak svojou víziou intenzívne zasiahli do toho, čo takáto adaptácia dokáže, ako Murakamiho štýl reaguje s kinematografiou a od čoho sa pravdepodobne v budúcnosti iní tvorcovia odrazia. Murakamiho diela majú k sebe navzájom pomerne veľkú blízkosť, opakujú sa v nich nie len motívy alebo témy, ale aj postavy, ich hĺbkové motivácie, rozprávačské zvraty a línie, atmosféra a hlbšie metafyzické vyústenia. (Čo samozrejme nie je nijaká kritika, množstvo dobrých autorov má nastavenú svoju umeleckú schému, ktorú vypĺňajú desiatkami zaujímavých variácií). V oboch adaptáciách postavy získavajú pragmatickejšie, konkrétnejšie agendy, čím sa do filmov dostáva pohyb. Tri hlavné postavy v Burning smerujú k hľadaniu zmyslu, zaplneniu "veľkého hladu", ktorým nakoniec zostávajú navzájom jeden pre druhého - Sartrovský motív z 'Huis clos' o druhých ako pekle (v spaľujúcom ohni?) a nenaplnených vzťahoch a túžbach. Postupne sa v ňom tak prepracujeme k osobným apokalypsám a pre postavu Jong-sua - ktorého nám film predstavuje ako ohniskový charakter alebo hlavnú postavu vo svojom vlastnom príbehu - je to cesta von z bludného kruhu. To samozrejme môže byť práve jeden zo slabších momentov filmu nepôsobiaci práve najpresvedčivejšie. (Alebo je to možno len začiatočnícka chyba v príbehu debutujúceho spisovateľa Jong-sua). Čo výrazne odlišuje túto adaptáciu od predlohy je jej temný sociálny presah a komentár o ekonomickej situácii, prelievajúcej sa do osobných túžob. Kým 80. roky v Japonsku boli odrazovým mostíkom k národnému bohatstvu, post-2008 Južná Kórea je odrazovým mostom do hospodárskej samovraždy, prinajlepšom stagnácie v peňaženkách obyčajných Kórejcov. Vzťahy vo filme sú tak konfrontované aj s triednou realitou a videné aj neviditeľné konflikty (vraždy a iné vraždy, poprípade závisť) sú úzkostlivo rozprávané s vedomím týchto problémov. Burning je mužský film - čo so sebou bohužiaľ prináša istý druh ignorácie ženskej hrdinky, jej vlastných motívov konania, minimálne v druhej polovici trvania snímky. Medzi dvomi mužmi sa ocitne ako páperie, zmizne tak prudko ako sa objaví a na čo nám nakoniec slúži je predstavenie samoty, závisti, agresie či smútku dvoch mužských postáv. Tieto témy ale film otvára a rozpráva tak význačne, že sa tento klišé a slabší aspekt filmu dá prehliadnuť - je to však už širší problém ázijskej kinematografie (a Murakamiho predlôh), ktorý prichádza so špecifickým teritóriom. (18.07.2023)