Reklama

Reklama

Poslední růže od Casanovy

Obsahy(1)

Děj se odehrává v době, kdy na duchcovském zámku Valdštejnů zastával funkci knihovníka zřejmě nejslavnější dobyvatel žen Giacomo Casanova. Byl tehdy už poněkud unuděným a nevrlým starcem, kterého těšilo snad jen psaní memoárů a pak každodenní partička karet s hrabětem. To všechno se ovšem změnilo, když na zámek přijel Valdštejnův mladý synovec František Adam se svou půvabnou ženou Valérií. Ta totiž chtěla "na vlastní oči" vidět slavného svůdce. Skutečnost ji však poněkud zklamala, stejně jako svůdcovy zastaralé názory na lásku. Zatímco ona upřednostňovala prostý cit, Casanova tvrdil, že lásku ženy lze získat pouze galantností a vybraným chováním. Protože ani jeden z nich nechtěl ustoupit, rozhodli se tomu druhému dokázat svou pravdu. A na to se i vsadili. Valerie se svým manželem, Casanova se starým hrabětem. Během následujících dnů se mezi oběma rozhořela ta nejpodivnější bitva, jakou kdy zámek Duchcov zažil. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (25)

Marthos 

všechny recenze uživatele

"Zabili eleganci, zdvořilost prohlásili za přežitek, vzdělání za podvod a cit za staromódní veteš. Zničili všechno, nač sáhli. Cožpak je možno zbavit lásku okouzlujících půvabů, vybrané pozornosti, vynalézavé dvornosti? – Ale to všechno je přece pouhá forma! – A čím jiným než formou se kulturní člověk liší od barbara?" Odvaha a odhodlání režiséra Václava Kršky, tohoto věčného romantického snílka, který se návratem do dob šlechtických soubojů a jiskřivých milostných hrátek pokusil oživit žánr vkusných romantických příběhů, nalézá své opodstatnění i dnes. A možná, že právě dnes je Casanovův milostný epilog mnohem aktuálnější, než jím byl v minulosti. Láska je v současnosti spíš fráze, slovo bez významu, něco, s čím se dá kalkulovat a obratně manipulovat. S Krškovým filmem přichází citlivé, něžné zastavení, dávno zaplašená vzpomínka, že svět býval kdysi přece jen v něčem hezčí, a i když se vlastně jedná o pouhou iluzi, vnáší do našeho svědomí určitou rovnováhu. V titulní roli exceluje dnes neprávem opomíjený herec šlechtického jména Felix le Breux, jehož Casanova, robustní a v mnohém hrubozrnný, zcela naplňuje Krškovu touhu po ostrých konturách – mezi životem a smrtí. Život představuje mladinká Valérie v podání Mileny Dvorské, jejíž výrazný smysl pro ironickou nadsázku zde nalézá své silné pole působnosti; přehlédnout nelze ovšem ani skvělého Bohuše Záhorského a Vladimíra Brabce v roli nezvykle komické. Poslední růže od Casanovy je Krškovo filmové loučení se starým světem, jakési rekviem – starý Casanova smutně hledí za uprchlým mládím. Zůstává však svět otisklý ve vzpomínkách. Vzdálený svět. Svět mládí. Nelze se vrátit, ale netřeba podléhat zoufalství. Pod bručounskou maskou a za zdravotními obtížemi se krývá dosud neutlumená energie, touha po životě, po lásce. To hlavní totiž zůstává napříč generacemi i dějinnými epochami neměnné – milovat a být milován. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

"Slyšel jsem, že ženy dovedou být moudré nezávisle na věku, zatímco mužům není jakýkoliv věk platný."                            Film, který nemá slabší místa, dialogy jsou svěží a vtipné, co slovo, to skvost. Skvělá režie Václava Kršky, velice dobře napsané a zahrané postavy. Bylo to právě takhle? Byla Casanova opravdu takový? Čerta starého, koho to zajímá?! Dala bych víc než 200 zlatých za jeden večer strávený s Felixem le Breuxem, kdyby to režíroval Václav Krška!! námět a scénář: František Daniel a František A. Dvořák.                                                                                                                                       "Výčitky svědomí přece nikdy ničemu nezabránily, protože přicházejí, až když je po všem." ()

Reklama

Oskar 

všechny recenze uživatele

Zcyničtělý a nevrlý Giacomo Casanova (Felix LeBreux ve své snad jediné hlavní roli) dožívá v ústraní na Duchcově, ale ještě jednou (naposled?) ožije, když na zámek přijede Vladimír Brabec se svou okouzlující ženou Milenou Dvorskou... Rád bych ten film zase po letech viděl, abych se přesvědčil, zda je tak dobrý, jak si pamatju. Vzpomínám si na něj jako na velmi duchaplnou konverzační komedii s notně překvapivými hereckými výkony. On je totiž vůbec zvláštní zážitek vidět české herce v rokokových parukách a kostýmech, úplně to mění jejich způsob řeči, pohybu, chůze... inu, noblesse oblige. 80% ()

Zazie 

všechny recenze uživatele

Vzpomínám si, jak mě tenhle film kdysi těžce zklamal. Čekala jsem totiž, neinformovaná, nějakou možná i krapet lechtivou romantiku. No, ono je to spíš o knihovníkovi než o milovníkovi. I z dnešního pohledu se mi nejvíc líbily ty scény, kde se Giacomovi zdají jeho dávné milenky. Jinak je to taková konverzační TV inscenace. ()

Faidra 

všechny recenze uživatele

Co růže, ale jmelí...! Omluvte, Giacomo, neoriginální pokus o vtip z české kotliny. Opravdu je to jen žert, protože ač růže nepatří mezi moje nejoblíbenější květiny, tak i ta poslední od vás voní mnohem víc než orchidej z rukou někoho, kdo se neumí těšit z krás života. A vy tohle moc dobře víte, že? Inu, zase se vám to podařilo, protože vaše zraky dohlédnou pod utažené korzety i moderní kostýmky a vaše uši proniknou za všechna hrdá slova a odhalí jednoduchou pravdu: že jsme pořád stejné a bez ohledu na století, v němž žijeme, toužíme bojovat, vzdávat se, dávat a dostávat stejně jako kdykoli předtím. Tu poslední růži od vás budu s úctou opatrovat. Jsem si jistá, že neuvadne. ()

Galerie (3)

Zajímavosti (1)

Reklama

Reklama