...a život jde dál...

Volné pokračování titulu Takový je život bylo natočeno v česko-jugoslávské produkci. Na rozdíl od svého předchůdce se jedná o film zvukový. Velkým nedostatkem jsou toporné herecké výkony, které film degradují na frašku. I když i samotný příběh by se nedal označit jinak než za "fraškovitý". Za jeden z kladů můžeme určitě označit práci kamery a exteriéry Balkánu. (03.05.2006)

Spíš trochu jako folklór, pokus o koprodukci, na níž se podílel ne příliš úspěšný český režisér Kubásek. Film nepostrádá pokusu o dramatičnost, hlavně pak při scéně o mořské bouři, kdy ženy mají obavy, zda se jim muží vrátí z rybolovu. Ale zase to byl "jen" pokus. A taky trošku ukázka života dalmatského venkova z počátku 20. století, někdy však až příliš zdlouhavá, a to i přes poměrně krátkou metráž filmu. Rušivě vyzněly i scény ve tmě, kdy mnohdy bylo vidt velice málo... (28.08.2020)

Pokud bychom film vnímali jako festival jugoslávského folklóru, mohli bychom jej považovat za vcelku zdařilý. Kvůli naprostému opovržení divákem ze strany televizního kanálu CS Film je snímek technicky téměř nepoužitelný. V nočních scénách toho není mnoho vidět, takže lze těžko posoudit, o kolik zdařilých záběrů jsme byli připraveni. Vizuál, který se CS Filu nepodařilo zničit, je totiž výborný. Námět také, tím pozitiva končí. Film je natočen velice nudně, bez špetky invence, režisérské trio pouze rutinérsky kopíruje zkušenosti umělecky zdatnějších kolegů. Z úcty k mrtvým by bylo vhodné nezmiňovat herecké výkony, Československá meziválečná kinematografie určitě nabízí spoustu mnohem lepších filmů, neshledávám tedy důvodů, proč se k tomuto snímku kdykoliv vracet. (30.08.2020)

Zlomové momenty přelomu němého a zvukového filmu u nás jsou výlučně spjaty s hostující slovinskou star Itou Rinou. Cele zaujala a dodnes inspiruje jako druhá Machatého múza v Erotikonu. Její druhý český film, Hanba Medeotti - Boháče, se bohužel nedochoval celý a proto je dnes veřejnosti upíráno i jeho torzo. Nicméně Anton na ni vsadil v Tonce Šibenici a dal jí tak možnost stát se první herečkou, která ve filmu promluvila i zazpívala česky. Tato skutečnost je bohužel ale také zkalena faktem, že se nám dochovala jen francouzská verze této vícejazyčné produkce. A konečně, když byla Ita oslovena pro hlavní ženskou roli v novém ambiciózním koprodukčním projektu, produkční problémy zapříčinily, že na Tonku navázala opět až po pěti letech. Mezitím se mnohé změnilo, svou slibně rozvinutou evropskou kariéru utlumila ve prospěch manželství a po té, co se rozloučila s českým filmem, natočila i své poslední filmy v Německu. Co se týká obecně hůře hodnocené stránky filmu ...a život jde dál... jeho nejslabší momenty bych přisuzovala práci z dabingem, ačkoli o tomto ČHF mlčí. Konečně v letech 1933-5 byly jen minimální zkušenosti s touto filmovou technikou a právě proto tehdy fungoval fenomén vícejazyčných verzí, že. Bylo zkrátka příliš brzo, o čemž svědčí také dabingová práce na filmech Extase a Výkřik do sibiřské noci. Ostatní mi cele vyhovuje, nemám nejmenší problém s hereckými výkony, scénářem, ani s pestrou prací několika tvůrčích týmů na interiérech i exteriérech. Naopak celek považuji za velice zdařilé navázaní na Takový je život. V ideálním případě by pak oba filmy byly prezentovány společně jako nejzajímavější příklady kosmopolitnosti českého filmu přelomu 20. a 30. let. (27.03.2011)

Když tři dělají totéž... Film, který dojel na dobové tahanice mezi produkčními společnostmi a jednotlivými režiséry. Ti se během natáčení střídali jako apoštolové na orloji. Mezinárodní ohlas měla filmu poskytnout i účast jugoslávské hvězdy Ity Riny (1907 – 1979), kterou (nejen) u českého publika proslavil provokativní snímek Gustava Machatého Erotikon. Žel, film stíhala jedna nečekaná pohroma za druhou, několikrát se měnilo obsazení hlavních postav a premiéra se nakonec odbyla až tři roky po první klapce. Současným divákům učarují alespoň vzácné záběry z dalmatského pobřeží, o jiném lze v lepším případě pochybovat. (22.02.2010)