DOGG

Myslim, že pri tomto experimentálnom počine, došlo k hlbokému nepochopeniu zo strany publika. Treba vnimat okolnosti, za ktorých film vznikal a tiež základný umelecký koncept. Na Slovensku sa filmy vo všeobecnosti ľahko netočia, čo musí byt zrejme snáď každému, kto nepristupuje k filmovej tvorbe ako totálny konzument. A aj preto vela dobrých slovenských filmov ani nevzniklo (nerátam samozrejme československé filmy, opierajuce sa o genialnu česku filmovu školu). Navyše sa slovenské filmy potýkajú, okrem remeselneho babractva, aj s bezobsažnosťou, neoriginalitou - keď už nie priamo s plagiatorstvom. Pri DOGGu je (aspon) ista snaha robit veci inak - slobodne, lahko, nekonvenčne. Samozrejme, vela veci sa mohlo spravit lepsie, inak, ale aj tak mam pocit, že vacsina kritiky vyplýva z divackej "lenivosti premýšlať", a nemenej aj z nasej "slovenskej sebanenávisti". (14.11.2017)

Slovenský povídkový film „DOGG“ je spletencem čtyř filmů, které mají společné v první řadě to, že jsou všechny tak trochu psychedelické, jako kdyby tvůrci v něčem trochu jeli, anebo se minimálně snažili vytvořit iluzi, že na něčem jedou postavy a v jejich hlavách to nemusí být vždy v pořádku. V tomhle smyslu je nejpodivnější třetí povídka. Bohužel je spojuje také to, že z hlediska hororu jde místy o hustou atmosféru, která ani v jednom případě nedojde většího naplnění. (06.01.2020)

Takto. Vôbec to nie je zle natočené alebo zahrané a nepovedal by som ani, že koncepty sú zlé. Len som sa hlasno smial a hlavnú tému strachu som vôbec necítil. Prvá poviedka vyšumela do stratena, fádne bububu s koránom je pre mňa úsmevným cringeom na aktuálne veci ktoré desia bielu privilégiu. Druhá mi popravde učarila a dostal som od nej absurdný evildeadovsky plot twist za ktorý by sa nehanbila akákoľvek čierna komédia. Tretia poviedka je nielen efektívne náučné video o drogách pre školy, ale aj celkom fajn natočená ukážka totálneho ľudského dna slovenského whitetrashu s absurdne zábavnou zápletkou. Zo štvrtej sála inšpirácia "battleroyalov" a "blackmirrorov", vizuálne by skoro človek ani nespoznal že to je natočené v strede blavy a je ľahko stráviteľná a možno o pár minút dlhšia než treba. Experiment, do ktorého treba ísť s ľahkou hlavou a nie pripravený nenávidieť. (15.09.2017)

Nejhorší film vůbec, jaký jsem mohl letos vidět. Na to, že se mělo jednat povídkový hororový thriller rozdělený na čtyři části, tak ani jedna z nich mě neoslovila a byla to naprostá ztráta času! Možná pár myšlenek zpočátku vypadalo nadějně, ale ve výsledku jsme se ničeho nedočkali. Žádný závěr, žádné završení.. prostě lituji naše sousedy, kteří na to šli do kina a hlavně i sebe. Díky bohu měli tentokrát čestí distributoři rozum a tahle čestná hovadina nás minula. (Bohužel viděno na festivalu Finále Plzeň 2018). (29.04.2018)

Tak nějak jsem si při zdějších hodnoceních a komentářích říkal, že by se mi to mohlo líbit. Měl-li bych nějak krátce charakterizovat celý film, asi bych použil formuli sociální horror. On totiž celkově pojednává o strachu a hnusu. první povídka je decentní komorní drama právě o sociálním strachu, jeho projevech a následcích. Trochu mi v ní chybělo větší ponoření do hloubky, tak nějak to vastně jen sklouzlo a zůstala pachuť nenaplněného potenciálu, ale na úvod to není nijak špatné. Taky mám hodně rád Moniku Hilmerovou, vždycky se na ní hrozně hezky koukalo a nejinak je tomu i zde. Je to hrozně sympatická herečka (***). Druhá povídka je naprosto skvěle natočený horror, žánrově nejsyrovější a nejčistší z celého filmu. Výborná atmosféra, výborné herectví (z Judith se klube hodně dobrá herečka). Dobrá alegorie kolobehu života - zatímco jeden život začne, jiný skončí. Když se objevil parašutista, padla mi brada. Jedinou výtku bych měl jen k absenci výraznější pointy, vyvrcholení. (****). Třetí povídka je místy docela eklhaft psycho o bílém odpadu, lidech, z nichž se vám prostě bude dělat psychicky i fyzicky špatně. Ale i to je odstín horroru (znechucení, odpor, hnus). Je to psycho natolik, že si v tom někdo nemusí nic najít. (2.5*). Poslední povídka je vizuálně akční kombinace Očisty a klasických televizních reallity show. Vizuální hrátky tomu dost pomáhají, dokážou až uchvátit a člověk přemýšlí, jak byl kde který záběr vlastně vytvořen. Největším horrorem v tomhle příběhu je reklamní pauza. (***) DOGG je zajímavým pohledem hned na několik odstínů strachu, každý příběh, byť má společný jmenovatel, je pojat a natočen jinak, odlišně, což se mi docela líbilo. Chápu ale, že příznivce klasických horrorů může tento film zklamat. Asi to ale nebude jeho problém. 3.5* (23.10.2019)