Kapitán

Stačí si obliecť U.N.I.F.O.R.M.U, mať extrémne silné sebavedomie, ale najmä veľkú guráž, pretože tá si to bude doslova vyžadovať, ktorá je aj skúškou odvahy ! Týka sa obyčajného, rádového vojaka WEHRMACHTU-Williho Herolda, z ktorého sa po počiatočnej „lovnej zvery” , keď ho opití kolegovia s bombastickou chuťou naháňali s nabitými pištolami, že mal vôbec šťastie v nešťastí, a ušiel svojej koristi, ako zebra levovi, aby sa z neho vzápätí stal úplne iný jedinec, ktorý sa „prevtelí” do Kapitána, vezme na seba novú IDENTITU, a ja som sa iba mlčky prizeral, čo sa z neho nakoniec vykľulo...? _ Nemeckí tvorcovia-režisér Schwentke a kameraman Ballhaus naprosto famóznym spôsobom spracovali látku z konca druhej svetovej vojny, pár týždňov pred samovraždou Führera v bunkri, s minimalistickým čiernobielym snímaním a s brutálnou, naturalistickou režisérskou víziou som bol priamym svedkom, ako fungovala už takmer dosluhujúca: “BRANNÁ MOC” v ešte stále v Tretej ríši, kde viedli vlastnú, súkromnú vojnu v pracovnom tábore, kam boli umiestňovaní všelijakí dezertéri a rôzni zbehovia, keď sem raz zavíta práve „novopečený” KAPITÁN Herold, a ten tu určite nastolí PORIADOK _ Sledoval som naprosto nepredstaviteľne zhýralú spoločnosť, strašne skazenú, zdecimovanú alkoholom, keď už v hlave nemali ani kúsok rozvahy zamyslieť sa nad svojimi zbytočnými činmi a skutkami. Namiesto aktívnych bojov na fronte, viedli akúsi podivnú, upadajúcu vojnu medzi sebou, že by sa tak ani zviera nechovalo. Strhujúca pasáž je z tábora, ale ani po jej skončení by som nepovedal, že by snímok upadal _ Je to v prvom rade film, v ktorom sa sami NEMCI zamýšľajú nad svojou temnou históriou, a pritom sa vôbec neboja ukázať, ako to k-l-a-p-a-l-o v skutočnosti, a verte mi, že to nie je zrovna príjemné na pohľad. (08.09.2018)

Kdyby film skončil stou minutou, tedy tím jediným barevným záběrem na pole, tak smeknu, zatleskám, udělím plnej počet a v brzké době sezvu kamarády na domácí promítání, abych jim představil další perlu. Bohužel poté následuje ještě dvacet minut, který úplně rozbíjejí nastavený koncept a dělají z toho filmu bordel. Chápu, že je to podle skutečnosti a tvůrci chtěli evidetně ukázat příběh Williho Herolda celý, ale ten natahovaný závěr už působí nepatřičně. (20.07.2019)

Zřejmě nejbrutálnější sebekritika německých filmařů vůči jejich národnímu odkazu – druhé světové válce. A natočeno tak dobře, že jsem měl co dělat, abych našel nějaké negativum. Robert Schwentke je evidentně profík každým coulem. Po umělecké stránce to pojal černobílou formou s tak dobrou kamerou, že dlouho jsem lepší neviděl. Atmosféra je taková, že by se dala krájet a chvílemi jsem měl i pocit, že dialogy tu okopčili od Tarantina. Ta scéna u toho sedláka, kde si mladej kapitán Willi Herold vytváří speciální rotu, nebyla za pět, ale rovnou za šest hvězd. Příběhově to bylo pojato spíše komornější formou, ale vlastně to bohatě stačilo. Neuvěřitelná cesta Williho od řadového vojína po kapitána byla tak bleskurychlá, že jsem minutu, co minutu zíral, co jedna nalezená uniforma dokáže s jedním vojákem na sklonku války. To, že je vše podle pravdy jen utvrzuje fakt, že válka rozevře skryté lidské vlastnosti dokořán a ukáže, co se v lidské bytosti vůbec skrývá. Ač by to nikdo z nás nedokázal připustit, natož pak pochopit. Kapitán je neuvěřitelný film. Kvalitní filmařina, skvělý námět a kopa brilantních nápadů vč. samotné závěrečné scény nebo jediného barevného záběru dokázala, že se jedná o jeden z nejlepších válečných filmů posledních let, co jsem měl možnost vidět. (29.01.2019)

„POKUD NEOBELSTÍŠ SMRT, OBELSTÍ PAK ONA TEBE…“ /// Komorní, dramatickej, černobílej úvod, pokračuje komorním, dramatickým černobílým příběhem o tom, jak se dezertující voják kapitánem stal. Německo, pár dní před koncem války a život za „frontou“. Všude samej zběh, civilisti žijící ve strachu… a postupně se z toho stává silná (jako fakt silná!) tragikomedie. Silná pro to, že to k smíchu moc není. Za povšimnutí stojí nejen místy nechutně nelidskej příběh, kde bujarý veselý střídá krveprolití, ale hlavně herecký výkony (takovej Max Hubacher by to někam mohl dotáhnout…). Jednoduchý gesta a mimika často mluví za všechno. Tenhle film je pro Němce určitě větší tragikomedie, než Ztratili jsme Stalina. A režisér Robert Schwentke překročil svůj stín! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Chystám se ukázat uprchlíkům, jak Němci umí čistit tábor plnej uprchlíků. 3.) Thx za titule „tkimitkiy“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (11.10.2018)

Hauptmann je přesně takový, jaký jsem si ho představoval. Znepokojující kapitolou v závěrečném dění 2. sv. války, která velmi autenticky prezentuje náturu jak vysoce postavených důstojníků tak řadových vojínů. Proslulý německý ordnung se hroutí, morálka upadá a na povrch vyplouvají dodatečné zvrácené rozkazy a nařízení. Němci bezskrupulózním způsobem natočili ve věrohodném světle svou vlastní historii. V tomto případě není moc prostoru pro hledání chyb. 80% (23.06.2019)