Ran

Kurosawa je skvělý vypravěč, ale ne už tak skvělý psycholog. Alespoň takhle na mě jeho filmy působí, zda je to způsobeno rozdílnou národnostní mentalitou režiséra netuším. "Ran" má bohužel opravdu dlouhou stopáž na to, jaký se v něm odehrává příběh, ale to je asi tak jediná výtka, protože s dvou hodinovou stopáži by se jednalo skoro až o příběhem nadupaný samurajský film. Mimo to sílenství Hidetora je vynikající a stejně tak závěrečná bitva dokázala moji pozornost opravdu probudit. Nemám v Kurosawových filmech takové srovnání, ale Ran bude patřit mezi ty více divácky přívětivé, narozdíl třeba od Rašomona. (12.09.2014)

Vynikající snímek AKIRA KUROSAWY. Film patří do uměleckých skvostů, ikdyž některé scény se mi zdály příliš zdlouhavé a měly malý spád. Je třeba vzít v úvahu, že Japonci mají jinou mentalitu, jiné zvyky a též jinou historii svého národa. I přesto, že film obdržel Oscara a 3 nominace na Oscara, dal by se asi o 40 min. zkrátit tím, že by se některé dlouhotrvající scény, kde se vůbec nic podstatného nedělo, vynechaly. (Mám na mysli scény, které se děly kolem šíleného Hidetora). Ale jak už jsem výše uvedla, Japonci si velmi váží svých rodičů a svých předků a z této skutečnosti vychází celý film. Kostýmy úžasné, výprava jedinečná. (04.07.2008)

Všechno by mělo mít nějaké uspořádání. Když si špatně nachystáte bar, tak polovinu věcí nenajdete, tu druhou rozbijete a uděláte více zmatku než užitku. Vžyť je to jednoduše stejný jako s nábytkem, pokud si dáte postel ke dveřím, těžko budete procházet, ale to bych mohl pokračovat do nekonečna. Tenhle film není prostě uspořádaný! Jakoby se vznášel metr nad zemi a nechtěl spadnout na zem. Tohle, pane Kurosawo, vážně neocením, ani přes to, že si vás opravdu vážím. Mám pocit, že tohle jste si točil pro sebe. Takový epitaf. Pokud je v historickém, středověkém, válečném velkofilmu pouze jedna bitva, a k tomu totálně nevěrohodná, je něco určitě špatně! (15.11.2008)

První polovina naprosto perfektní ukázka gradace a variace na známý motiv "sůl nad zlato". Po starcově zešílení se to ale mění ve zmatenou nikam nemířící změť. Ke žluté a červené armádě přibývá modrá, bílá, černá. Nevím, kdo stojí na čí straně a proč, jakou moc má vlastně intrikující "švagrová" a co se děje. Stejně tak je podivné, že Akirův film z osmdesátých let vypadá úplně stejně jako ten ze čtyřicátých - proběhl u něj nějaký posun? Nevím - jsem zatím na začátku jeho filmografie a jsem zvědavý, co dál. (01.05.2011)

Tak si říkám, jestli náhodou Kurosawa nemá ruské předky - z Ran ta široká duše úplně sálá. Tenhle král Lear v samurajském hávu je opravdu zvláštní odvar - z jedné strany jsou to audiovizuální hody s mnoha silnými momenty, na druhou stranu je to z velké části vyumělkované jako čínská opera. Nejde ani tak o to, že by herci nepředváděli uvěřitelné výkony - naopak, byli bez výjimky skvělí (nadchla mě hlavně paní Kaede, která všechny s přehledem přehrávala). Spíš mě chvílemi štvala ta plánovitost, díky které to nepůsobilo tak reálně, jak by mohlo. Místy jsem měla dojem, že se Kurosawa snaží převést na plátno velkolepé divadlo, a ne skutečný příběh. Přes dílčí výhrady je to ale skvělé, i když Sedm samurajů je pro mě pořád jednička. (03.03.2010)