Rašómon

Příběh byl na mě trochu složitý a připomínal mi "nedávného" Hrdinu. Geniální scény střídají velmi dobré, celou dobu jsou podmalovávány různými motivy (zaujala mě variace na Ravelovo Bolero s přídechem Asie). Snad nejlepší je teorie poslední, která ze dvou hlavních bojovníků, když se spolu střetnou, udělá naprosté hlupáky. Je to skutečně těsně pod nejvyšší laťkou, o přestupu nebo stagnaci rozhodne "druhý pokus". (04.07.2006)

Tři? Vlastně čtyři pohledy na tutéž věc. A všechny jsou pravdivé. Dešó? O co vlastně šlo? Já bych řekla, že tím důležitým je sonda do lidské duše, tužba věřit v lidstvo, ale kdo ví. Třeba jsem si to jen mylně vyložila. Ale to určitě černobílé kráse filmu neubírá. Navíc Toshirou Mifune byl skvělý. Pro mě je to sympaťák, ať hraje kohokoliv. Jak to ten člověk dělá? (09.10.2009)

To co udělal Seinfeld pro sitcomy, podobně vyšlapal cestičku tropě Unreliable Narrator tento film. Nejlepší na něm je asi to, že i po těch letech funguje. (když nepočítám závěrečnou scénu s dítětem, ta mi přišla trochu zbytečná) Neznaje příliš děj ani reálie středověkého Japonska jsem se koukl na tento film. A jeho příjemná atmosféra mi na paměti zůstává i po čase. Nevyhnutelná rasistická poznámka, částečně taky proto, že postavy nelze pořádně barevně rozlišit a technicky vzato ani podle jmen - chvíli mi trvalo, než jsem se vyznal kdo je kdo. Dobře byly vystavěny všechny výpovědi, naprosto v souladu s osobnostmi - zejména pohled na souboj dvou mužů. Les vypadá jako les, herecké výkony taky fajn, pouze hovor s mrtvým manželem mi přišel lehce "narm"ovitý. Vyprávění v rozbořené budově o výslechu policie o vyprávění zločinu mi též přišlo jako prima orámování celého příběhu. Odhalíte, kdo povídá pravdu a kdo jen lže dříve než postavy ve filmu? Směle do toho, je to o několik tříd výše než všudypřítomné kriminálky. (25.09.2013)

Všeříkající příběh o lidské morálce, deformované ctižádostí, strachem z přijetí vlastních činů okolím a vůbec všemy neduhy, jaké odvrácená strana lidské duše obsahuje. I ty, člověče - říkáš vždy pravdu? Do posledního detailu? Nevynecháváš, neupravuješ drobnosti dle obrazu, v němž chtěl bys býti ostatními viděn? Pod střechou ohromně charismatického Rashomonu se čtyřikrát ve formě vyprávění odehrává tentýž příběh vraždy. Není důležité, která z verzí je pravdivá. Není důležité, zda je vůbec některá pravdivá. O pravdách hovoří film pouze jako celek, a to jen o těch, které už věky poukazují na slabosti lidstva. Aneb v zájmu vlastní cti přestává lež být něčím nečestným... pokud o tom nikdo neví... (12.07.2007)

Témeř divadelní kus pana Kurosawy vypráví o tom, že cesty lidského konání jsou většinou mrzké, malicherné a zapomenutíhodné a tak si je aktéři zpětně vybarvují podle svého a neváhají takto vytvořenou historii pojmout za svou "novou pravdu". Jsou nám předloženy tři verze stejného příběhu a pak ještě další, skutečná (u které jediné nehraje hudba - skvělý symbol) - moc příjemná podívaná pro tři herce a dva průvodce dějem. Kurosawa nezklamal. PS: snad první a jediný film, ve kterém zesnulý pomocí média LŽE, protože se stydí za pravdu .) 9/10 (21.11.2006)