Mlčenlivý souboj

Mlčenlivý souboj bych sice neřadil mezi těch nemálo mistrových opravdu velkých děl, na druhou stranu však nese již spoustu znaků jeho režisérského rukopisu. Je zřejmé, že film vznikal za minima finančních prostředků, defakto se celý příběh odehrává v několika málo prostorách, to však Kurosawovi nepřekáží předvést velké drama o vnitřním dobrovolném utrpení člověka, bojujícího se zákeřnou nemocí, kterou si ani sám nezavinil. Obzvlášť úderné jsou momenty střetu s bezstarostným „viníkem,“ při nichž se dělá až nevolno. Podstatná je také přítomnost jeho hereckých koňů Shimury a hlavně Toshira Mifuneho. Ten zde opět předvádí další z jeho úžasných hereckých proměn a zase je opět jiný než jinde. Nepamatuji si například, že bych ho v jiném filmu vidě zoufalstvím plakat. Nenašel jsem nic, co by bylo možné filmu vytknout. Oproti předešlým snímkům má i přes pozvolné tempo spád, avšak nemůže se měřit s tím, co Kurosawa vytvořil počínaje filmem Rašomon. (24.11.2011)

První Kurosawův nesamurajský snímek, který jsem viděl a dost mě to nadchlo, takže se musím bezpodmínečně podívat i na jeho ostatní snímky, které se odehrávají ve 20. století. Příběh je sice jednoduchý nicméně hodně silný a svým způsobem strhující a rozhodně ve mě zanechal hluboký dojem. Tempo je sice pomalé ale nemůžu říct že bych se jenom chvilinku nudil. Prostě parádní film. (11.08.2010)

Není nejmenší důvod nedát tomuto filmu plné hodnocení. I když je to především vztahový film a vztahy jsou tu vybroušené jako křišťál: vztah syna k otci, ke snoubence, zdravotní sestře, a fatální vztah k operovanému syfilitikovi. Už úvodní scéna operace ve válečných podmínkách prozrazuje hotového režiséra a patří k nejlepším, které se kdy natočili. Když se řekne Krosawa, říká se i Mifune. Zde je třeba říct Kurosawa, Mifune, Mifune. (07.08.2014)

Nemocniční prostředí, rozehraná morální dilemata i jméno režiséra a obou hlavních herců slibovali velký zážitek. Úvodní dlouhá realistická scéna s operací pacienta ho slibovala také a celkově Mlčenlivému souboji určitě nelze upřít mistrovskou režii vybraných scén, stejně jako nadčasovost, pokud jde o obsah. Ale samotné zpracování na můj vkus bylo co do tempa a délky scén poněkud rozvláčné a provázely ho až přehnaně afektované projevy hereček. Akira Kurosawa při tom nejednou ukázal, že umí natočit velké napínavé drama (viz. Skandál či Nebe a peklo) výrazně zbavené i těchto neduhů japonských černobílých filmů, ale 4 roky po válce se teprve rozehříval a největší Kurosawovy snímky měly uzřít světlo světa až později. Několik velmi silných scén úplně nedokázalo zachránit celek, který na mě působil poněkud kolísavým dojmem i v rovině dialogů. [60%] (25.07.2021)

Ja keď sa raz za čas vrátim ku Kurosawovi, tak vždy v sebe objavím pocit úplného nadšenia. Mlčanlivý súboj je film po Opitom anjelovi a pred medzníkom Rašomonom. Pritom sa nejedná o zlý film. Práve naopak. Človek čo má napozerané nejaké Kurosawové filmy tu môže badať určitú podobnosť s filmami Žijú v strachu, Červenobradáč, alebo Žiť. Nosnou témou týchto sociálnych filmov je stret morálneho s prízemným. Túžby a rozumu. Nádeje a úpadku. Je to hľadanie nádeje a dobrých vecí na mieste, alebo v situáciách, kde by sa možno iným hrdinom hľadali ťažšie. Tu sa znova ukazuje Kurosawová schopnosť vykresliť do detailu svoje postavy. A znova tu máme kráľovskú dvojicu Takaši Šimura a Toširo Mifune, tentoraz v úlohe otca a syna. Kurosawa je v tomto prípade milo úsmevný, morálne čistý a dramaticky zaujímavý. Využíva atmosféry vo svete za ordináciou, kde väčšinou prší, alebo sneží. Inak je film takmer celý interiérový - vytvárajúci emócie v sterilnom prostredí - znova vďaka postavám. Jasný dôkaz toho, že aj ranný Kurosawa sa vyrovná svojim posledným dielam. (27.04.2014)