Opilý anděl

Tak už nastal čas, abych se konečně seznámil s dílem Akiry Kurosawy (a brzo dojde i na Herzoga). Sice jsem to dlouho odkládal, ani nevím přesně proč, asi nebyl úplně nálada, ale teď už ten čas přišel. A nelituji toho. Že Kurosawa je dobrý filmař se mi potvrdilo už v prvních 10 minutách, které jsou nejen zručně natočené a zahrané, ale hnedka mě vtáhly do děje. Bohužel prostřední část byla sice dobrá, ale zbytečně utahaná a u ní mi můj zájem o film tak nějak upadl. Ony obecně ty filmy z 30. - 60. let tímhle dost trpěly, že měli utahanou prostřední část. Naštěstí v poslední půlhodině mě ten film zase začal pořádně bavit, utahané scény byly pryč a dočkal jsem se dvou naprosto skvělých scén, ale jednoznačně vyhrává ta snová sekvence, kterou bych označil za jednu z nejlepších, co jsem kdy viděl. Nakonec se mi Opilý anděl líbil, ale ta prostřední utahaná část mu dost ubližuje. 4* (28.04.2019)

Film je plný symbolov a alegórií. Špinavý rozkladajúci sa močiar, ktorý oddeľuje doktora od nečistoty mesta je brilantným zobrazením nielen stavu v meste ale aj chaosu povojnového Japonska. Je odrazom korupcie v meste a v jednej z prvých scén vidíme ako sa v ňom hrá skupinka detí (budúca generácia). Doktor ich vyháňa a neskôr jedného z chlapcov upozorňuje, aby hlavne z močiara, do ktorého neustále pribúda nový odpad, nepili vodu, lebo ochorejú. Boj gangstra Macunagu s tuberkulózou je symbolicky zobrazeným bojom s vlastným vnútrom. Boj o vnútro - vlastnú dušu chvíľu prehráva a chvíľu vyhráva, čo sa prejavuje zmenou jeho zdravotného stavu. (09.10.2003)

První snímek, ve kterém se seznamuji s tímto významným japonským režisérem a zdá se, že má očekávání byla celkem splněna. Zajímavý příběh, dobře zpracovaný. Herecké výkony se mi docela líbily. S japonskou a celkově výchdní kinematografií se setkávám celkem zřídka, takže nejsem schopen posoudit tento film v kontextu s jinými filmy té doby a tohoto prostředí. Prostě, příjemný filmový zážitek, ale neumím si představit, jak bych snášel 150-ti minutový Director's cut. Necelých 100 minut bylo tak akorát. (26.06.2008)

Skoro pět. Je neuvěřitelné, na jak malém prostoru dokáže Kurosawa vybudovat silný příběh. Pár gaunerů, jeden poněkud nešťastný, umolousaný, rozkřičený a alkoholu místy holdující lékař, plácek s páchnoucí vodou plnou moskytů... Vlastně tu ještě příliš nenacházíme klasické lyrické pasáže s dlouhými pohledy kamery. Několik jich tu však přecejen je. Zahnívající voda tak zároveň funguje jako alegorický odkaz skažené společnosti i jako lyrický prvek vnášející do lidského mraveniště kousek, pravda špinavé a páchnoucí, přírody. Fascinující je také to, že Kurosawa vždycky, i do sebetragičtějšího příběhu, dokáže vložit určitý nadějný moment. Může to být prostý vtípek, drobná dějová linka, motiv deště po dlouhotrvajícím suchu, zde konkrétně mladé, úspěšně se léčící a nakonec vyléčené děvče... Kurosawa umí točit radost i bolest lidsky, hluboce a bezprostředně, aniž by jednu nebo druhou něčím snižoval nebo naopak doplňoval... Zajímavé komentáře: Kinej, sadynka, Turiec, kitano, stub (03.02.2008)

Akira Kurosawa je pre mňa jeden z najzaujímavejších režisérov vôbec. Jeho osobitý štýl, ktorý skĺbil podmanivosť východu, využívajúc pri tom aj západný štýl rozprávania - tvorí veľmi špecifickú ikonu na filmovom poli. Jeho vplyv na rôzne americké snímky je očividný. Opitý anjel predstavuje jeho prvý výraznejší film, v ktorom neskôr uplatnil mnohé zo svojich postupov a ktorý nesie rôzne špecifiká jeho tvorby - snaha o konanie dobra - stavanie protikladov vedľa seba - a samozrejme stály spolupracovníci na poli hereckom - Takashi Shimura a Toshiro Mifune. Film nepotrebuje využívať metafory alebo prirovnania- vystačí si s obyčajným výkladom príbehu - ktorý je obohatený o prvky Noir a ktorý je zaujímavý práve pre svoju schopnosť nič nekomplikovať a tak sa stať uveriteľnejším, osobnejším a v rámci prostredia aj živším. Ďalšie jeho diela budú niesť výraznejší rukopis a svoju slávu a bezchybnosť skutočne dosiahne až o niekoľko rokov neskôr, ale aj napriek tomu mám tento film rád, pretože na mňa vplýva určitou univerzálnosťou a aj napriek dobe svojho vzniku je pre mňa stále aktuálny, úsmevný a dramaticky bezchybne vystavaný. (28.02.2012)