Toc Toc

Přišlo mi na začátku, že jde o zadání na téma podejte nějak vtipně možné psychické poruchy, aby se divák poučil a ty lidi neodsuzoval, ale pokusil se je pochopit. Naštěstí v poslední tři čtvrtě hodině došlo k oné sebe-terapii se třemi minutami a konečnému rozuzlení, kdy těm lidem stoupnulo sebevědomí, že se ta psychická porucha dá nějak zvládnout. Že tam jde o nějaký podraz, to napadne diváka asi hodně rychle, a v podstatě se dalo vylučovací metodou přijít i na to, co se děje a kdo v tom jede. Tam mi to přišlo malinko odfláknuté, protože by stačilo, aby někdo z jedné skupiny uviděl náhodou fotku jiné skupiny a bylo by po překvapení. Ona ostatně i ta sekretářka byla střelená včetně těch kočiček. Ale ten konec je hodně pozitivní a příjemně mne překvapil. (05.11.2022)

Ťuk, ťuk, je 16:30, mám schůzku s doktorem Palomerou.. Skvěle napsané, nádherně zahrané, ta šestice narušenců mi byla velice sympatická, je to hezky natočené, no já nemám žádné připomínky, nasmála jsem se, až mi slzy od smíchu tekly.. Závěr se skutečným doktorem potěšil, takže za mě ano, kdo se umí zasmát sám sobě i svým diagnózám, které k smíchu vůbec nejsou, zaslouží si ode mne hodnocení nejvyšší.. (13.03.2021)

Velice milá španělská komedie, která funguje především zpočátku a postupem času ji bohužel poněkud slábne dech. Postavy byly výborně napsané a slušně obsazené. Tolik divných a narušených lidí na jednom místě je k vidění snad jen v poslaneckém klubu Pirátů. Smíchy mi bránice sice nepraksala, ale je to takový ten feel good film, u kterého si krásně odpočinete a spolehlivě vypnete. [75 %] (31.12.2023)

Nenápadná, ujetá a místy špičková komedie ze Španělska z roku 2017 je teda slušný úlet a sympatičtější téma jsem snad dlouho neviděl. Skupina lidí s pokaždé jinou OCD se sejdou v čekárně a víc snad ani nemusím říkat. Herecky na úrovni (potěší naše oblíbená Ramira ze Spanish Movie), technicky stejnětak a z komediální stránky je to v první polovině úplně bezchybné a ačkoliv ve druhé film místy trochu upadá, dojel úspěšně do konce a já jsem spokojený. Nejvíce film táhnou jednoznačně zajímavé postavy, které se svou povahou dostávají často do nepředvídatelných a vtipných situací. Fobie z mikrobů - neustálé mytí rukou, tourettův syndrom, opakování každé věty dvakrát, strach ze šlapání na rýhy mezi kachličkama na chodníku, neustálé se modlení k bohu nebo chorobné počítání všech matematických příkladů vždy a všude - asi si umíte představit, co tohle kombo ve filmu dokáže vytvořit. Odpočinková zábavná komedie, která s divákem pěkně zacvičí a donutí jej smát se až do konce. (01.01.2021)

„Zakurvuj si trošičku, zakřič: "Jdi do p..če!" Hlavně vypni žehličku, nezapomeň klíče!“ Oops, nejsou  ty verše už přes čáru? Sakra, čára! Málem jsem na ni šlápnul, uf... Pane Bože, ty to vidíš! Pane Bože, ty to vidíš! Dělat si legraci z postižených. Dělat si legraci z postižených. Vincente Villanueva, máš mě na svědomí! Bránice v háji a slzné kanály nestíhaly. Ruším všechny termíny u svého psychiatra a objednávám se k doktoru Palomerovi. A co to táhnu těžkého v tašce? Přece svou žehličku, aby mě nestrašilo, jestli jsem ji doma vypnul. Btw, tohle jsme kdysi v práci poradili jedné cáklé slečně, no nekecám, fakt si ji přinesla! A měla klid. Ještě odbornou epidemiologickou poznámku. Kdepak covid, ale takový bacil tourettu, to je mor! Kdysi tím trpěla jen holčička z Exorcisty, dnes už kurvuje a píčuje v MHD většina dětí ze ZŠ. Asi by to chtělo víc psychiatrů. Nebo víc facek. Kdyby si, fakani toureťácký, radši pořádně myli ruce nebo potají zkoušeli, jako kdysi já se spolužačkou ve školním kabinentu, spočítat chlupy na bobrovi! (14.06.2022)