Obsahy(1)
Hlavní hrdina filmu Perhan žije se svou babičkou Hatidžou, strýcem Merdžanem a nemocnou sestrou Danirou v romské osadě, ze které jsou pravidelně unášeny děti do Itálie, kde jsou využívány Ahmedovou mafií k různým zločinům. Perhan se zamiluje do krásné Azry, ale k docílení svatby potřebuje peníze, a tak se vydává na dlouhou cestu do Milána Kusturica svým filmem reagoval na článek v novinách, kdy skupina jugoslávských Romů byla zatčena italskou policií a obviněna z vykupování dětí z chudých romských rodin. Děti převážela ilegálně do Itálie, kde je nutila k žebrání, prostituci a krádežím. Kusturica odjel do Skopje a několik měsíců žil v romské osadě, ve které naslouchal starým mýtům vyprávějících o svobodě a smrti. Ve filmu propojil dokumentární rovinu se symbolickou, ve které jsou protagonisté čistší, věří ve své sny a touží po šťastnějším volnějším životě. Film získal cenu za režii na MFF v Cannes v roce 1989. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (96)
Ty moje obvykle Nudy k posrání jsou prostě jenom neskutečně nudné filmy, tohle je ovšem jiná liga. Obsahově, poselstvím, ale hlavně vizuálem to na mě působilo vyloženě odporně a to se mi tedy jen tak nestává, takže tohle bylo vážně utrpení. 0% ()
35. LFŠ Pro mě zklamání a nejhorší Kusturica. Takové celkově nedotažené. Možná je to jen můj pocit. ()
Cesta do hlubin Cikánovy duše je dlážděna sny o lepším životě, ale končícími většinou v pekle... ()
Emir Kusturica umí prostředí jugoslávských cikánů vykreslit dokonale. O tom jsem se už přesvědčil. Tento snímek nemá chybu, oceňuji hlavně s jakou lehkostí je skloubena dramatická (vážná) linka s černou komedií. Je ve všech směrech vyvážený - reálný i naivní, vážný i odlehčený, temný i "světlý", veselý i smutný. ()
Jeden z nejkrásnějších filmů, co jsem kdy viděl - což mohu bezpečně prohlásit už po samotném prvním dokoukání. Potvrzuje to genialitu a hravost Emira Kusturici, výborně kombinovanou s géniem Bregovicem. Cikánský Al Pacino ala Davor Dujmovic ještě dlouho zůstane v mé paměti. ()
Tragické i komické, dobře vymyšlené, jednoduše ale efektivně (a efektně) natočené, solidně zahrané (i když si neznalý divák musí na ten jižní temperament zvyknout), ale co je nejdůležitější, je to JINÉ. Jiné, než všechno, co vzniká v Evropě, Asii a Americe. Naprosto svébytné a téměř dokonalé. ()
Mám z Domu na věšení rozporuplný dojmy. Ze začátku to vypadalo jako hodně zábavnej předchůdce Černé kočky, ale komediální ražení se po první třetině překlopilo v drama čím dál temějších kontur, což by nebylo nic proti ničemu, ale s tím vtipem z toho vyprchal i šmrnc a ta druhá část už mě jako drama nezasáhla, protože se dost vlekla. A protože jsem se s Kusturicou seznamoval pozpátku a většinu originálních nápadů a postupů, který tady použil, jsem už několikrát viděl v jeho pozdějších filmech, nemohl mě Dům okouzit ani tím. Rozhodně to není špatnej film. Má to silnou, osobitou a Kusturicovi vlastní poetiku, Bregovičova hudba je super a za pozornost tu stojí hromada jednotlivostí (scéna koupání v řece je můj favorit), ale jako celek mě to prostě nebavilo. ()
"CO JSEM SÁM SEBE USVĚDČIL ZE LŽI, NEVĚŘÍM UŽ NIKOMU." Magický realismus v podání kočovného srdce Emira Kusturici. Obsazené a zahrané s živelnou náturou, pro kterou neexistuje příkras. Je fascinující sledovad ten bordel, plný bahna a suti a nebrát ho jako špínu a těkavý zmar, ale regulérní prostředí. Prostředí, ve kterém se žije, miluje a umírá. Jako všude jinde. Hudba: Goran Bregović. 80% ()
Kusturica vyčaril svet cigáňov, vášne, absurdné scény, nepostrádateľné zvieratá a tragédií. Herci temer všetko amatéri. Skvelá muzika Gorana Bregoviča. A treba pogratulovať k Českému vyznameniu Za zásluhy, jednému z najlepších absolventov FAMU. O to viac, že jeho meno sa pre jeho politické názory dnes nenosí. Starosvetsky – klobúk dolu. ()
Tak silné kafe, že sa o tom nedá poriadne ani písať. Tento film je pre mňa o obrovskej dávke valiacich sa emócií, ktorá človeka paralyzuje... ()
Toto je zcela a naprosto zcestný komentář, ale: včera jsem byla na úžasném koncertě Gorana Bregoviče ,a protože a jelikož ON složil tu fantastickou hudbu k tomuto filmu, tak mu tady chci vyseknout poklonu. Bravo maestro. Btw - tenhle film mám v mojí TOPce, hádejte proč :-). ()
Předem chci podotknout, že nepodléhám módním trendům, ani co se filmů týče. Nehodnotím filmy podle jejich momentální modernosti, ani zda jsou u kritiků či odborné veřejnosti a některých" intelektuálů" zrovna trendy. Kusturicovy filmy vás buď chytnou za srdce, nebo ne. "Cikánské" filmy Emira Kusturici a navíc, jak je to v případě tohoto filmu, v tandemu s Goranem Bregovičem, který tak úchvatně kombinuje balkánsko cikánskou hudbu s prvky rocku, popu i klasiky, mě prostě dostávají. ()
Zatiaľ najstarší režisérov snímok, ktorý som videl. Už vtedy to v ňom bolo a je mi to veľmi sympatické. Naturalizmus, pudovosť, rómska kultúra poňatá dostatočne netradične, veľa absurdných a preexponovaných momentov ktoré naivnému Perhanovi diváci jednoducho odpustia. No a s Bregovičovou hudbou na pozadí sa dá aj čas vyše dvoch hodín vydrža. A na pozadí toho všetkého hlboký odkaz, po ktorom treba trochu pátrať, no nepochybne je prítomný. ()
Môže byť niekto ešte temperamentnejší a bláznivejší ako Balkánci? Áno, môže. Predsa balkánski cigáni. Príbeh cigánskej obdoby mafie začína v juhoslovanskej cigánskej osade ako šialená komédia. Po presune do talianskeho Milána sa ale film postupne stáva čoraz vážnejším a dramatickejším. Boss mafie Ahmed, ktorý obchoduje s deťmi, aby ich potom využíval na žobranie, krádeže a prostitúciu, je niečo ako cigánsky Don Corleone. Hlavná postava Perhan je zase niečo ako cigánsky Michael Corleone, tá fyzická podoba asi nebude čisto náhodná. Podobne ako Michael, je to dosť tragická postava, svoju pôvodne čistú dušu zapredá a to nemôže dopadnúť dobre. Musím vysoko vyzdvihnúť podmanivú balkánsku hudbu s cigánskymi motívmi (Goran Bregovič), bez ktorej by dielo bolo také polovičaté. ()
Cyklus Emir Kusturica v České Televizi - ocenění ELSA 2003 v kategorii "Zahraniční pořad dramatický (hraný)", udělená Českou filmovou a televizní akademií. ()
Projekt 100 (1997) ()
Skvělý film. Ztřeštěný, ale současně s hlubokým přesahem a uvěřitelným přerodem hlavního hrdiny Perhana. Bezbřehá důvěra k autoritám, zde v podobě Ahmeda, je vděčné téma. Perhan se jako naivní mladík nechá zatáhnout do obchodu s lidmi a přijde mu to po chvíli už jako docela dobrá cesta k vydělání peněz. Avšak "bůh" zkratky ke štěstí neuznává a mladík špatně pochodí. Shledání se sestrou a rozloučení s jeho synem ve vlaku považuji za velmi emotivní scény. Skvělá hudba a melodie, které se opakují napříč Kusturicovou filmografií, stejně jako levitující osoby, tragické úmrtí během bouře a jiné "vychytávky". ()
Hořká komedie, mísící veselý život cigana a vážné téma dětského překupnictví v osobité Kusturicově formě. ()
Naprosto souhlasím s uživatelem dzej dzej. ;-) Je to Emirův možná nejlepší film. ()
Hodně silný příběh, který se za těch 140 minut divákovi zažere pěkně hluboko pod kůži, čemuž dopomáhá i podmanivá Bregovicova hudba (málokterá melodie mi utkvěla v paměti jako právě Ederlezi). Dům k pověšení proto (spolu s "Životem") směle řadím k mým oblíbeným snímkům...a nejlepším Kusturicovým počinům. ()
Reklama