Bílý ráj

Karel Lamač jako uprchlý trestanec, který se snaží dostat ke své matce na Štědrý den, aby jí předal lék na srdce. S pomocí uprchlé Niny se lék k matce dostane a stejně tak i syn, ale po setkání je zatčen a odveden do vězení. Když se ale do děje zapojí potulný loutkář, vše se obrátí k lepšímu. Příběh je to naivní, ale milý, herecké výkony stejně tak. Nádherná je však kamera a záběry zasněžené krajiny, které příběhu přidávají na originálitě. (12.02.2023)

Jednoduché, naivní a přesto precizně zrežírované melodrama natočil Karel Lamač a zahrál si v něm zároveň hlavní úlohu. Na něj a Anny Ondrákovou je radost se dívat a jsem moc rád, že se mi dostalo příležitosti vidět tento snímek na velkém plátně v rámci karlovarského festivalu (nutno říci s velmi pochybným hudebním doprovodem bohužel). Banální děj kompenzují naprosto báječné herecké výkony hlavních představitelů a režie Karla Lamače s mnoha nápady a vychytávkami. Nemálo scén je pastvou pro oči (u mě vyhrál zámek ze sklenic a jeho motiv v rámci příběhu). Taková mírně naivní pohádka jednou za čas člověku neuškodí. [KVIFF 2018] (02.07.2018)

V tom roce se Anny pro cizinu definitivně přejmenovala na Ondru a zachránila s Lamačem český film od první poválečné krize. KALOS film předcházel pozdějšímu Ondra-Lamač-Filmu, který založili v 30. roce v Berlíně. Což o to, Sašu Dobrovolnou nenávidíme všichni stejně intenzivně, ale je tu také fajnový Vladimír Majer, Lo Marsánová docela ujde, Machata hraje o něco lépe, než-li v Dámě a hlavnímu duu sympaticky sekunduje v závěru kvalitní Jos. Rovenský. Je vlastně dobře, že si ty loutky nakonec dohrál sám, protože seznámení po octu je na celý život. (13.02.2009)

Teprve film Bílý ráj, natočený s minimálními prostředky v zimních šumavských exteriérech, přinesl Lamačovi dlouho očekávaný finanční úspěch. Úspěch tím významnější, že přišel v době kulminující krize a znamenal nejen pro Lamače, ale i pro celé české filmovnictví povzbuzení k další práci. Lamač se jím rázem stal populární a náušnice jeho maminky již nikdy nemusely zachraňovat synovo filmové podnikání před bankrotem. (Luboš Bartošek: Náš film. Kapitoly z dějin 1896 - 1945, s. 112) // Skutečnost, že Lamačův film se krátce po svém nečekaně příznivém přijetí nejen u českých, ale také zahraničních distributorů stal rozhodujícím krokem směrem do budoucnosti, je v kontextu dějin české kinematografie jednou ze zásadních a rozhodně by neměla být zapomenuta, ani bagatelizována. Lamač, Ondráková, Rovenský, Majer, Speerger i Machatý ve svých hereckých úkolech naznačují, že dnes vysmívané "němé" herectví nestálo pouze na nonverbálních základech, ale že, vyžadoval-li to kvalitní scénář, odhalovalo také cosi jako hnutí mysli v krizových okamžicích lidského života. V případě Bílého ráje máme co do činění s filmem mimořádného tvůrčího zaujetí, s dílem vskutku ojedinělým. (24.09.2014)

Jsem velmi mile překvapený poměrně civilním herectvím (na období němého filmu vskutku ojedinělý jev), zajímavou dějovou linkou, skvělou Anny Ondrákovou a Karlem Lamačem a zejména pak opravdu luxusní kamerou Otty Hellera, který některé scény snímá na svou dobu až experimentálně (zdvojené expozice, pohledy z okna interiéru na děj v exteriéru). Velmi mě rovněž nadchla myšlenka zfilmovaných metafor (např. Stavění vzdušných zámků). Navíc zasněžená krajina filmu velmi sluší.... Dlouho jsem už v českých luzích a hájích neobjevil takovýto skvost. (21.04.2021)