Na tý louce zelený

Rozverná komedie, která je známá jako často hraná opereta a přináší především vděčný part myslivce, který si vlastně tak trochu ukradne tento part pro sebe. Především Jára Kohout je skutečnou hvězdou tohoto snímku a téměř každá scéna s ním je velmi vtipná a je tu spousta skvělých hlášek, a to především mezi Kohoutem a jeho filmovou ženou Kysilkovou. Takový ten tradiční prvorepublikový film plný veselých, ale i poměrně hluchých míst. Hudba: Jára Beneš (04.01.2011)

Tři hvězdičky za pár humorných skečů, především kolem nedorozumění se psem a Hančí. Ve filmu kupodivu exceloval Jára Kohout s Betty Kysilkovou, Ferbasová se moc do role Hančí nehodila, zato Lamač jako Bulfínek byl jedinečný. Film musíé pamětník srovnávat s inscenací Hudebního divadla v Karlíně 1968 - 1970 a Karlem Effou a spol., přičemž tento film značně zaostává. Co jsou platné krásné písničky, když snad ani jedna nezazní celá a některé jsou z filmu zcela vypuštěny. Helena Bušová i Raoul Schránil tentokrát velice trapní. (25.03.2017)

Film překypuje tolika hláškami, zejména Járovými, že si je tu poznamenám, páč by byla věčná škoda, kdybych je někdy zapomněl: "Nechci ti lichotit, ženo, ale máš za muže fešáka!" "Ne aby ses dneska vrátil až zítra!" "Čím má žena méně zubů, tím je kousavější!" (takže bych fakt nechtěl být Boženou Němcovou, to to její dětství muselo vypadat - její babička měla v padesáti jen dva zuby) no a jako zlatý hřeb "Jaký drž hubu? Doma nesmím kouřit, co uvaříš, se nedá jíst, tak mi řekni, na co tu hubu mám?" Ona "Na tohle ji máš!" a vlepí mu facku. Jinak jsem byl u vytržení ze Schránila, v pozdějších filmech hraje milovníky, většinou mírně slabošské typy, zato tady si od začátku nenechá nic líbit a vytáčí Bušovou takovým způsobem, že se mu na konci dostane nezasloužené odměny - padne mu do náruče. Noo a Lamač taky překvapil. Rozhodně né svým "hereckým" projevem, který zůstává příšerný jako ve všech filmech s ním, ale tím, jak po Schránilově způsobu vymetl s Ferbasovou (ona: "na lásku je pro mě ještě příliš brzy!" on: "dobře, tak já přijdu až večer v 9!") (22.05.2021)

Vedle soudobé české taneční hudby patřila k fenoménům třicátých let také opereta. Popěvky, které v nich zaznívaly, dosahovaly nepředstavitelné popularity u široké veřejnosti, ochotně sdílející prostou upřímnost interpretovaných textů. Mezi nejúspěšnější tituly náležel bezpochyby právě Benešův kus. Karel Lamač, pobývající od konce dvacátých let v Berlíně, se sice do Československa vracel pravidelně, ale jen obtížně věnoval svůj čas také české produkci, která hledala své nástupce v nových, mladých osobnostech. Pro zaneprázdněného Lamače připadala v úvahu další filmová práce jedině s podmínkou vlastní herecké účasti. Hravý i dravý žertovný příběh z českého venkova byl skutečně vyplněn plejádou líbivých písniček, z nichž dodnes některé přežily, a také se mohl pyšnit exkluzivní sestavou prvorepublikových komiků v čele s Járou Kohoutem, Oldřichem Novým, Theodorem Pištěkem, Věrou Ferbasovou či Růženou Šlemrovou. Film, pro mnohé patrně nepřijatelný, je i po více jak sedmdesáti letech cenným svědectvím o době a lidech. Esence podřadné zábavy, prýštící z nejednoho záběru, získává v konfrontaci se současným neumětelstvím pojednou toužebně očekávaný klíč k hledanému úniku. Psal se rok 1936, žízeň po nekomplikovaném humoru byla silnější než cokoli jiného a nebyl tedy nejmenší důvod hledat vady na kráse. (06.10.2008)

"Já bych chtěl mííít tvé fotóó...!" Karel Lamač byl výborný režisér komedií Vlasty Buriana a i kdyby za celý život nenatočil nic víc než U pokladny stál, choval bych ho v hluboké úctě. Ale ani při své maximální toleranci k prvorepublikovému filmu ho NESNESU jako herce. Nevím, jestli ho snad nakazila Věra Ferbasová tou svou našpulenou pusou, koketním pomrkáváním a ušišlaným zpěvem "Venoušku, Venoušku, že dostaneš", ale Lamač je tady nekonečně trapný. Nemožný. Hrůza. Děs. Vyloučeno. Mimochodem, je obdivuhodné, že tuhle podbízivou stylizaci ustál a v podobných filmech tehdy ještě hrál i Oldřich Nový. Celou svou divadelní kariéru zasvětil boji proti tomuto druhu operet a jejich kultivaci do podoby hudebních komedií s důrazem na činohru. A pokud možno zcela prostých lyriky. Inu, potřeboval reklamu pro své divadlo a účast ve filmech nevalné úrovně k tomu patřila. 10% (08.02.2006)