Satan's Slaves
Režie:
Joko AnwarKamera:
Ical TanjungHrají:
Bront Palarae, Tara Basro, Dimas Aditya, Endy Arfian, Ayu Laksmi, Egy Fedly, Fachry Albar, Arswendi Nasution, Asmara Abigail, M. Adhiyat, Elly D. LuthanObsahy(1)
Píše se rok 1981. I přesto, že je Kak Rini dcerou známé zpěvačky, nevede se jí a její rodině příliš dobře. Doba slávy dávno pominula, tantiémy nevynášejí, úspory jsou z důvodu matčiny dlouhodobé nemoci pryč. Co teď? Prodat dům a přestěhovat se do menšího? To podle otce nepřipadá v úvahu. Nezbývá tedy nic jiného, než čekat. Když pak konečně skončí matčino utrpení, přinese to s sebou smutek. Smutek, ale i jistou úlevu a naději na nový začátek. Jak se ale nakonec ukáže, peníze jsou to poslední, s čím by si měli pozůstalí dělat starosti. Matčin hrob je nedaleko, otec odjel do města a vypadá to, že na legendě o tom, že se nebožtíci mohou vrátit mezi živé, je možná něco málo pravdy. Tedy alespoň v tom smyslu, že se NĚCO může vrátit. Rozhodně ale ne milující rodinný příslušník. (EMIA)
(více)Videa (1)
Recenze (81)
Ten námet si rozhodne zaslúžil o hodne viac strašenia, napätia a lepšie využitie bubákov ako som dostal. Niečo sa tu síce nájde, ale nebola to žiadna sláva. Našťastie dejová linka aj keď bola pomerne jednoduchá, tak bola celkom zaujímavá, len niektoré maličkosti sa možno žiadali trochu viac dovysvetľovať, zvýšilo by to mysterióznu stránku snímku. Priemer. 60/100 ()
"Jsou to jen nebožtíci. A ti jsou neškodní." říká postava v horroru. Obecně spíš Anwar tentokrát sjíždí klasická klišé a postupy (byť některé velmi nápaditě) včetně gramodesky přehrávané pozpátku. Ale zvládl lekačku, která mě po hodně dlouhé době fakt vyděsila. Ne, že jsem se "jen" lekl, ale fakt mě vystrašila. ()
Ze zvídavých důvodů (kecám, chtěl jsem jenom machrovat, hehe) jsem si těsně před tímhle filmem pustil originální verzi z let osmdesátých. S čistým svědomím vám říkám, že jí můžete klidně vynechat, protože tam je zajímavých jen prvních a posledních 10 minut, zbytek jsou dialogy a naivitou nacucaná vata. To Anwarův remake je kvalitou úplně jinde. Celkem lišácky se mu daří pracovat s atmosférou, napětí dokáže šponovat i s obyčejným zvonečkem a i samotný příběh s odkrýváním pravdy má lepší vyznění, než film původní. Z něho sice chybí ona chůva s nepříjemným kukučem, ale na členy sekty i tak dojde. A příjemné je taky zjištění, že zdejší děcka vás úplně nenaserou a celkem dobře hrajou. Takže jo, povedlo se. ()
Nechtělo se mi to dokoukat ze dvou důvodů. Za a) příběh se děsně táhne. Za b) z děsivejch scén jsem měl šílenou husinu. Nehostinná, chudá, špinavá atmosféra, na hony vzdálená hollywoodskejm hororům, posouvá film do ranku zlejch filmů, kterým přesto musím dát čtyři hvězdičky. Jen mi to prosím nepouštějte znova. 🔔🔔🔔 ()
Možná jsem snímek lehce nadhodnotil, ale udělal jsem to z čiré radosti. Na rozdíl od takzvaných hororů, které svého času plodili ve Státech jako na běžícím pásu a v nichž se skupina studentů postupným odživotňováním stále zmenšovala, aniž by v tom bylo cokoli navíc, Indonésané umějí vytvořit filmy plné děsivé atmosféry. A nezáleží na tom, jestli tak činí sami, nebo jestli s někým kolaborují jako v tomto případě. Jasně, divák si může povšimnout případných mezer v logice, člověk, který nemá rád asijský typ hororů, bude zákonitě zklamán (ale zase, proč by se na to vůbec díval, že jo?), ale já jsem si ty osvědčené dálněvýchodní záležitosti tuze užíval a několikrát jsem se dokonce opravdu lekl, a to se mi běžně nestává. No nebude to náhoda, že jde už o druhou hororovou záležitost, která ode mě dostává čtyři kousky, na níž se podíleli Joko Anwar a Tara Basro. / Poučení: Zemřeš-li, nezvoň. ()
Reklama