Chatrč

Film co se dost špatně hodnotí - koukl jsem na něj ze zvědavosti. Po filmový stránce je to samozřejmě nesmyslně ubohý (teda já si to docela užil jako komedii). Po stránce ideologický to není tak děsivý jak jsem čekal, což bylo dost příjemný překvapení. Určitě příběh je něco jako Odstíny šedi (The Shack) ve stahu k Twilight sáze (Bible) - což je asi dost nefér přirovnání (hlavně co se Bible týče), ale co už. V záplavě klišé jako je "byl to vše jenom sen (near dead experience)", bůh je žena (v tomhle případě černá žena a indiánský stařík), rasově a genderově vyrovnaný ansámbl (v dnešním postmoderním světě zjevně nezbytnost) a stovky dalších se dá nalézt zkousnutelný systém morálky a návod k přístupu k životu v kontextu "new age" křesťanství. Ta poslední část mě v momentech až překvapila. Zdá se, že křesťanství tak jak ho prodávají církve už moc nejede a snáz se odvolává na boha jako odsuzovače církví a jen čistého milovníka svých projektů. Musím uznat, že kdybych věřil tak bych určitě byl velkým fandou poselství tohoto filmu. Jako ateista musím, ale jen pokyvovat hlavou nad neuvěřitelnou složitostí, které morální hodnoty vyvstávající z křesťanství přinášejí. Problémy, které ve světě bez boha jsou triviální a prozkoumatelné rozumem jsou ve světě Svaté Trojice komplexní problémy s dalekosáhlími dopady na jedincův světonázor a to mi přijde jako strašný množství práce. (05.01.2018)

No to si pridu zasa na svoje chorobni "ateisti", ktori zo zvlastneho nepokoja duse ktoru "nemaju", dokola kukaju "nabozenske sracky/agitky" a potom tu grcaju svoje rozcarovanie, ze im to zasa raz nic nedalo. Vazeni, toto nie je "krestanska agitka na Boha" - je tam kopu nehoraznych chobotin, ktore s krestanstvom NEMAJU NIC spolocne. Film uvadza Boha ako cernosku; celkom je potesitelne, ze nie je este aj lezbicka, to by zodpovedalo dnesnemu duchu. Tato cernoska vyprava kdeco laskyplne, napr. ze Jezis je dobra cesta k Bohu, ovsem podla Pisma Jezis je JEDINA cesta k Bohu, teda ak sa nemodlime k somarikovi, telatu alebo posvatnej krave, kedze vsetci a vsetko je dnes vlastne relativne a potazne rovnako dobre, lebo mame rovnake prava a sme rovnaki salati. Cernoska dalej vyprava, ako Boh po cloveku vlastne nic nechce, coz je dalsia hovadzina. Ani sa nedivim, ked takyto dojak natocia, ze zaryti satanasi sa tu rozculuju. Ja to nejdem hodnotit, asi zamer bol dobry, ale dopadne to asi tak dako podobne, ked z lasky k cloveku vezmem skalpel a odperujem mu slepak, no ved som celkovo sikovny a chcem mu len dobro a mam pravo a vsetko je vlastne dobre, no tak preco by mal pacient zhebnut vsakano.. (26.10.2017)

Dopředu předešlu pár věcí. Nemám problém s vírou a ani s filmy o víře či náboženském přesvědčení. Existuje spousta krásných filmů, které ve mne rezonovaly (Mlčení, Kněz, Pokání, Ježíš z Montrealu...) i přesto, že bych sám sebe označil za tak trochu nahlodaného agnostika. Knižní předloha, kterou jsem četl pár let před shlédnutím filmu, mě nijak neohromila, ale rozhodně mě nijak neiritovala a na pár místech mě donutila k přemýšlení nad schématy a věcmi, které přesahují lidskou existenci. A tak jsem téměř bez předsudků zasedl k obrazovce. Dále se tedy pokusím hodnotit film a jeho zpracování, nikoliv myšlenky, které předloha a částečně i toto dílo obsahuje. První třetina filmu (v knize slušně řemeslně vystavěný thriller o únosu nezletilé dcery) vyznívá jako epizoda z libovolného politicky korektního a laciného amerického seriálu. Vše tak nějak nevzrušivě plyne, napětí se moc nedočkáme a ani režijní podání neumožňuje hercům, aby se předvedli. Zlom nastává s příchodem do chatrče. Zbývající dvě třetiny filmu jsou náboženským traktátem (protože o náboženské či "nedejbože" filosofické eseji, které točili třeba Abuladze či Tarkovskij vůbec nemůže být řeč), který je vyveden tak, aby jej pochopil každičký tvor na naší zeměploše a patřičně dokolorován v živých barvách, až vám oči přechází. Vizuálně je to pro mě za hranicí vkusu a kýčovou estetiku nemůže ospravedlnit ani to, že by se mohlo jednat o ráj, či domovinu boha. Pokud odhlédnu od vizuálu, pak se kýč a limonádová poetika objevuje i v mizanscéně a ve způsobu, jak se postavy chovají v běžných situacích (neustále se uchichtávají, překypují rozšafnou náladou, špičkují se a pláčou, jak se to scénáristovi hodí). Byla-li první třetina nic moc, tak zbytek je na můj vkus vyloženě špatný...a dlouhý. Všichni doma, psa nevyjímaje, usnuli a někteří dokonce vícekrát v průběhu filmu. A na závěr si neodpustím jedno ideové pozastavení. Woody Allen jednou řekl, že celý problém s filosofií tkví v tom, že bezvadně funguje jenom na papíře. Důkazem toho je i scéna, kde hlavní hrdina odpustí pedofilnímu vrahovi své dcery. Jakkoliv chápu tezi, že bůh musí mít rád všechny své děti (bez výjimek), a výběrem vhodných situací a příměrů, mne může autor knihy i scénáře dohnat k přesvědčení, že má vlastně pravdu. Ale pak se zastavím a zapřemýšlím, jak je to v realitě. Jak neodpouštíme partnerům, protože nás podvedli, zlodějům, kteří nás okradli a rodičům či přátelům, kteří selhali... A jak pak máme odpustit vraždu nevinného dítěte. V tuhle chvíli jde zřejmě racio stranou a nastupuje víra. Žel, v takové míře, abych pochopil vyznění celého filmu, jí neoplývám. (10.06.2019)

Nuže, tohle bylo tak pobožný a křesťanský, až jsem málem začal googlit fotky mladých kloučků a dívenek. Sam Worthington je kvalitní herec a ve filmu působil důvěryhodně, ale i tak nedokázal zachránit otčenášskou a přeamerickou pointu. Pokud nevěříte v Boha a neztratili jste zrovna někoho blízkého, neztrácejte tímto filmem čas (jako já). (20.05.2017)

Naozaj nemám problém s týmto námetom. Veď ja nemám zásadný problém ani s motivačnými citátmi na facebooku! Zdieľajú ich ľudia, čo sú sami psychicky v totálnych sračkách, v domnienke, že tak zapôsobia na iných, prípadne im pomôžu. Nemám problém ani s tým, že Boh vyzerá ako tlstá Mississippi Mama. S čím však už problém mám, sú bezobsažné dialógy. Nesledujú štruktúru "otázka A - odpoveď A", ale skôr "otázka A - odveci tliachaniny B". Takže tu sme sa vskutku k žiadnym odpovediam nedostali. Ešte dobre, že sme tu žiadne ani nehľadali... (11.12.2018)