Plážový povaleč

Hunter S. Korine uvádí Big Lebowského pro 21. století. McConaugheyho herecká exhibícia a potvrdenie jeho comic talentu. Korineho paradoxne najvyspelejší počin a druhý majstrštyk (po Kids). Jonah Hill a vyprášený Efron sú top. Bez tej poslednej scény by som sa pokojne zaobišiel, ale i tak je to takmer instantný kult. (04.05.2019)

Kdybych ten film ohodnotil hned po jeho závěrečných titulkách, lupnul bych sem nekompromisní Odpad! a myslím, že by můj komentář obsahoval, spousty, spousty vulgarit, co za strašnou sračku jsem to právě viděl. Jenže jsem to neudělal, nechal jsem ten filmový „zážitek“ pár dní odležet v mé pošahané mysli a i když jsem svůj názor na tento trip ve výsledku nikterak zásadně nezměnil, budou má slova a mé hodnocení přeci jen už umírněnější a má reakce již méně afektované. Každopádně, The Beach Bum v první řadě považuji za podívanou, která se snažila navázat především na Fear and Loathing in Las Vegas, jen s tím rozdílem, že mu nečichá ani k malíčku u nohy. Zřejmě sice tedy chápu, co tímto „výletem“ chtěl tvůrce vlastně vůbec sdělit, na druhu stranu, má mě jako upřímně opravdu bavit sledovat devadesát minut neustále totálně sjetýho, či vožralýho Matthew McConaugheyho, potácejícího se od hovna k hovnu a hrajícího navíc tak krajně antipatickou a opovrženíhodnou figurku? Ne, nemá a ani mě to nebavilo. Opakuji, ta jeho ústřední postava mě neskutečně srala, já tento typ lidí fakt nesnáším a můžou to být géniové jakéhokoliv oboru, ale fakt na ně nemám žaludek, ten jejich flegmatismus a přístup k životu mě ničí, prostě ne! Když si pak ještě k tomu vzpomenu na všechny ty hlubokomyslné výblitky, tu „úchvatnou“ poezii, tak bych fakt je někomu nejradši ukroutil palici. Navíc zápletka toho filmu je tak prázdná a bezvýznamná, že ani nevím, co na ní hodnotit. Kupodivu na mě ale překvapivě nezafungovala ani ta zhulenecká atmosféra, která sice vyzněla přesvědčivě, ale zároveň i nepůsobivě a neefektně. Za zcela nefunkční jinak musím považovat i pokusy o odlehčené momenty, vtipnost tu jednoduše neexistuje, nicméně abych jen nekritizoval, co mě bavilo, byla hudba! Ano, ta jediná mě oslovila, jinak je to ale vážně průser. Možná to měla být nějaká tvůrčí životní výpověď, možná to chtělo být prostě jen jiné, zvláštní, ojedinělé, k čemu to ale je, když to nemá čím diváka zaujmout a oslovit. Každopádně jistě věřím tomu, že rádoby intelektuálně založené publikum nad tím bude masturbovat a diskutovat dlouhé hodiny a jistě si k tomu neodepře ani nějaký ten šluk něčeho kvalitnějšího :-). Tak si to užijte! (02.12.2019)

Matthew McConaughey je taky blázen a umí se měnit z role do role a věřím mu skoro všechno co hraje. Komedie to byla zajímavá a plná drog a chlastu. Pobavilo, že jeho nejlepší kámoš je Snoop Dogg. Jeho žena Isla Fisher je fakt sexy jinak to říct nejde. A jeho trip po celém městě a bohémský styl života měl něco do sebe. 60% (06.10.2019)

Totálně svobodný a osvobozující film, lehčí a vtipnější než Spring Breakers, v němž (nikomu) o nic nejde a praktický jediný „dějový“ vývoj spočívá v tom, že duchem nonstop nepřítomný Matthew McConaughey v poslední třetině začne nosit ženské šaty a štěkat (což vám ale vzhledem k založení většiny postav a množství bizarních situací přijde celkem normální). Dokonalý klystýr mysli a jediný film Febiofestu, po němž jsem se cítil skutečně odpočatý. 85% (29.03.2019)

Vyrachtaná smažka Korín si zjevně urputně honí nad vyrachtanou smažkou Burousem, prazdrojem intelektu všech vyčichaných pičusů a modlou všech rádoby dekadentních vyčichaných pičusů, kteří xmrti rádi do zchytření meditují nad jeho hlubokomyslnými opiovými mantrami, jako například „Kočka neposkytuje služby, kočka poskytuje sebe.“. Nářez, co!? Také cítíte tu neskonalou yntelechtuální profunditu, nekompromisně exponující až bazální esenci sofistikovanosti alkaloidů zelených makovic? Já tedy rozhodně ano, a vždy si v souvislosti s tímhle napajcovaným buzerantem, trousícím v rauši v Maroku na papír načmárané narkáčské bonbonmoty, které pak jeho feťacký klubík slepil sekunďákem a vydal jako generační umělecký manifest, vzpomenu na legendární, naprosto geniální, podstaty existence všehomíra, stvoření i vesmíru nekompromisně se dotýkající tezi Otakáro Schmidta při jedné z Besídek divadla sklep. Ta zní, ale čtěte raději pomalu a nejlépe s jedním okem zavřeným, aby vás ten příval náhlého yntelechtuálního prozření neskolil jako u té kočky: „Krajáč není ani maso, ani mléko, je to prostě krajáč!!!“. Ufffff. Mistrovké! Čumíte teď na to jak DaVinči na Poloka, co, volové?! No jo, no, není vám prostě shůry dáno to pobrat, anebo místo pětilebkového afgánského matroše máte v bongu jen nějaký sapovký ťamanský květináč. Ale nezoufejte, musí vám stačit, že to kokot mého formátu prohlásil za geniální, berte to jako myšlenku dne otce Fura, kvintesenci krystalické svobody a globální světonázor, uznale pokyvujte hlavou a šiřte to všemožně mezi ostatními blahoslavenci nebo čichači toluenu, kteří si sice taky nevidí na špičku čuráka, ale budou to bezmezně lajkovat, protože je to děsně kůl. Ale zpět k filmu. Vlastně teprve teď k filmu, doteď jsem se jen rozehříval a ladil plážovou formu. Takže, vymletá smažka a pseudoBurous Měsíční pes má všechno v piči díky permanentní hladině, a tak plave ve člunu nebo se poflakuje s dalším nukleárním fyzikem, vymletou smažkou Slídícím psem, a neustále trousí natolik erudovaná narkáčská životní moudra, že by se každé z nich mohlo okamžitě stát úderným píár sloganem libovolné koksovny. Jindy skvělý herec Matouš MekKvír toho rádoby Velkého Lebowského těžce nedává a až nepřirozeně trapně přehrává. Šádvel s Bludmanem pětkují, což už by samo o sobě mělo znamenat černou nálepku s lebkou a nápisem TOXICKÝ ODPAD pro všechny heterosexuální netlučhuby, kteří po přečtení Nahého oběda zatoužili vypít na ex flašku ředidla, aby podobnou narkoprudu nemuseli již nikdy znovu trávit. (30.09.2019)