Pouto nejsilnější

Fantazie. Těžce ohraný námět, scénář, jakých musí mít producenti v šuplících stovky, a přesto z toho David Lean dokázal vydupat srdcervoucí lovestory, která je strhující i šedesát let poté, v době, kdy se takovéhle herecké i režijní výrazivo dávno nahradilo něčím mnohem modernějším. Prosté - prostě dokonalé. (07.02.2009)

Film začíná velmi nadějně. Představuje zakázanou lásku dvou spořádaných lidí a fascinuje upřímností výpovědi (,,Cestou jsme potkali kluka, který vypadal úplně jako můj syn. Měla jsem z toho mít výčitky svědomí, ale bylo mi to úplně jedno.") Dvojice působí překvapivě moderně, jako pár senzačních "hejtrů", co se vysmívá nabubřelým filmům v kině i upovídanám maloměstským tetkám (,,Byla až příliš hodná. Nemůžu vystát příliš hodné lidi.") Tak jsem těm dvěma velmi fandil. Problém ale nastal, když se poprvé vyslovilo to, co už bylo dlouho tušené. ,,Miluji tě." Náhle film upadne do přesně takového těžkého sentimentu, jakému se zpočátku vysmívá. Náhle začnou padat fráze jako ,,Nechci, abys umřela. Musíš žít, abys mě nosila v paměti. Touží po tobě má duše i mé srdce!" ještě umocněné srdcervoucím Rachmaninovým 2. klavírním koncertem. A původní velmi dobře vystavěná atmosféra je tatam, z čehož už se film do konce nevyhrabe. Přestu jdu s hodnocením velmi vysoko. Jak jinak - film je technicky skvěle zvládnutý a ústřední pár je výborný. Banální historka zde byla povýšena na umělecké dílo. (02.08.2012)

Puto najsilnejšie som videl v kine v rámci filmotéky a hneď v úvode nás zmiatla informácia v titulkoch slovenského filmového ústavu, že film režíroval Noel Coward a Lean ho iba produkoval, pritom to bolo naopak. Je zaujímavé chodiť na takéto predstavenia, všímate si, aký typ divákov ich navštevuje a oni si zase všímajú vás a sú radi, že na filmy ich mladosti chodia aj mladší diváci. Film je zaujímavé sledovať ako optikou dnešného diváka, tak optikou toho dobového, pretože téma zakázanej lásky zadaných zrelých štyridsiatnikov so záväzkami sa inak posudzovala vtedy a inak dnes. Možno bude dnešnému divákovi pripadať až smiešne, aký podnet prispel k zásadnému rozhodnutiu, či vo vzťahu pokračovať, alebo nie, vo svojej dobe by ale reálne postavy jednali zrejme podobne. Leanova filmová reč je samozrejme ukážková, keď sa cíti Johnsonová na míle ďaleko, sedí síce v obývačke na gauči, ale my ju vidíme najskôr v prelínačke na nádraží a tak podobne v niekoľkých variáciách. Lean sa nebál obsadiť do hlavnej ženskej úlohy herečku, ktorá určite už ani vekom nepatrila medzi klasické filmové krásky a tak možno trochu presladenému ženskému filmu dodáva väčšiu dávku uveriteľnosti. Počas sledovania filmu som si uvedomil, že film Zaľúbiť sa s De Nirom a Streep je jeho remakeom. Už na ňom vidieť ten rozdiel v spoločenských zmenách. (14.03.2013)

70%. Čekal jsem něco zcela jiného. Dočkal jsem se obstarožních herců (hlavní představitelce není dvacet, a dokonce ani třicet) a příběhu o tom, jak dva lidé středního věku nemohou být spolu, protože oba jsou v manželství s někým jiným. Nicméně zvláště výkon Celie Johnson byl vážně skvělý a nominace na Oscara zasloužená, zajímavá byla i závěrečná scéna, ve které hrdinka vybíhá na nástupiště a kamera se diagonálně pootočí. Takže nakonec to tak zlé nebylo... (11.03.2008)

Po pravdě řečeno, čekal jsem víc, ale mnohem víc. :/ Filmařsky dokonalý film, ale nedokázal jsem přijít na chuť hlavním hercům – a na nich stojí půlka úspěchu filmu. Druhá – IMHO – spočívá v hudbě. Dobře vybraný motiv z Rachmaninovova druhého klavírního koncertu má neokázalou výpovědní sílu ve chvílích, kdy postavy nemluví. Však se taky o léta později (možná i v souvislosti s dějem Pouta nejsilnějšího) stal základem hitu „All by myself“. 60% (24.11.2008)