Utøya, 22. července

Film sa nepokúša nič vysvetliť. nie je v ňom tipická dejová stavba- chýba záver a meno útočníka a mimo 1 vety ani jeho motivácia sa vôbec nezmieňujú. Možno tým pán režisér chcel poukázať na nezmyselnosť podobných činov, neviem. Čo je skoro isté, je že americký remake bude lepší ako tento film, lebo on nepochybne bude viac pracovať s emóciami divákov. Toto mi prišlo ako čistý a morbídny voyerizmus. Do kina sa na to neoplatí chodiť. (19.09.2018)

Filmu se rozhodně nedá objektivně upřít autenticita a syrovost, bez ohledu na to, jestli divák sympatizuje s politickými názory členů jakéhosi levičáckého "Svazu dělnické mládeže". Ale sledovat několik fiktivních postav, kterak se hodinu a půl krčí schovány v lese nebo pod útesy, přičemž občas okolo proběhnou nějací jiní ječící lidé a v pozadí bouchají petardy, mě opravdu nebavilo. (23.12.2021)

To, že režisér nechtěl oslavovat magora se samopalem a tak se rozhodl jej po celou dobu neukázat mi ani nevadí, díky perfektním hereckým výkonům a počátečnímu chaosu a strachu má film výtečnou atmosféru. Člověk měl pocit, jako by tam s nimi opravdu byl a ta tíha z neznámého nebezpečí šla z plátna až k vám do obýváku, navíc jsem jezdil deset let na tábory jako děcko a pak několik let i jako vedoucí, takže o to mi byl děj a postavy blíž. Jenže režisér tuhle laťku drží jen do chvíle, kdy postavy lehnou na mech a pak je cca deset minut úplně zbytečných a zdlouhavých a poprvé se začnete ošívat a tahle nevyrovnanost vás provede celým filmem. Deset minut nedýcháte a pak se deset minut nudíte u bezvýznamně dlouhých dialogů při kterých nefunguje ten strach z blížící se smrti v podobě šíleného střelce. Když se děj rozjede a nabídne emoce v podobě umírající dívky, zase to trvá pár minut a hlavní hrdinka se sekne s podivným klukem u skály a nastane patnáct minut dlouhý dialog opět úplně o ničem. V tu chvíli jsem byl na 3*,ale konec mi to vynahradil. To jsem upřímně nečekal i když se to možná pro někoho zdálo jasné, já z tý rány (doslova) byl příjemně v šoku, jaký způsob si režisér vybral, jelikož hlavní představitelka si opravdu získá vaše srdce svojí lidskostí. O patnáct minut bych to zkrátil a střelce ukázal aspoň v jediném záběru na konci, aby zlo dostalo svoji tvář. Místy nevyrovnané, ale díky efektivnímu konci přeci jen nadprůměrně udělaný film podle skutečnosti. Slabších 70%. (05.04.2019)

Důkladná lekce v laciném vypravěčském nátlaku na diváka. Věřím tomu, že pokud je sledující výrazně citlivé povahy, tak ho to skolí, a nemohu tomu upřít minimálně důrazné zobrazení zdánlivé nekonečnosti 72 minut hrůzy - to je ale možná způsobeno spíše tím, že je koncept filmu totálně nudný a řada pasáží nekonečných hlavně pro diváka. Takhle silné a objemné téma bylo přetaveno do plochého vyprávění bez argumentu, které se snaží publikum pouze vyčerpat a nepodněcovat v něm žádné interpretace ani zvědavost. Mnohdy je to díky zvolené formě správně autentické a mrazivé, ale většinou jen zdlouhavé, povrchní a nezajímavé - a to je u takového námětu prostě hrozně špatně. 22 July Paula Greengraase je daleko intenzivnějším zážitkem, neboť se svéhlavě nesoustředí jen na efekt a nebojí se zasadit celé události, včetně utrpení nevinných obětí (pro nějž nemohu nalézt dostatečně lítostivá slova) do značně naléhavějšího a vyzývavě argumentačního kontextu (a ne, film neobhájí ani námitka, že má jít jen o syrový popis drastických událostí na ostrově - i takový popis přece potřebuje osobitě komunikovat s divákem a nenechávat ho půlku dění odzívat). 50% (22.04.2020)

50%, oceňuji nápad reálného času, zároveň se z daného tématu mohlo dostat více pro film. Je fajn, že tvůrci se snažili udělat film dle výpovědi, ale je pokud dělám film a ne dokument, chtělo by určité části zdramatizovat a zrychlit, aby divák více pocítil tíseň situace, která ve skutečnosti jistě byla. (16.07.2019)