Happy End

Dnes jsem zjistil, že ještě stále jsou v mé filmové mapě místa - kde jsou lvi. Po vidění Happy Endu jsem si s úžasem další místečko zabarvil. S úžasem proto, že mi tohle dílko nějak uniklo. Komedie je to vskutku geniální. Děj sám je prostě jednoduchý. Řezník (Menšík) je pro vraždu a rozčtvrcení ženy odsouzen k trestu smrti a popravě guilotinou... Po krátkém čase ve věznici je odsouzenec odveden na nádvoří a setnut. Jenže to by se toho nesměli chopit pan Lipský s Macourkem ! Celý děj vzali geniálně pozpátku, takže Menšíkovým setnutím začíná vlastně jeho zrození. Pokračujeme pak k pobytu ve věznici kde ,,rozlepuje obálky '':-))) !!!, následně je vypuštěn ven s krásnými stříbrnými pouty na rukou. Od soudu je veden ke strážnici i s rozčtvrcenou ženou v kufru jen proto, aby si ji odnesl domů a tam si ji nožem sestavil a oživil.... :-)))) Ve filmu probíhají normální dialogy, ale vše vtipně dokresluje Menšíkův komentář, který diváka drží stále na dějové linii jedoucí po zpátku. Je to neskutečně inteligentní, neskutečně vtipné a roztomilé... Celý film se odehrává ve dvacátých létech a má jemně nažloutlý filtr. Pokud mne tu někdo obviní ze spoilerování, pak ho v duchu filmu musím upozornit, že ke kenci jsem se ještě vůbec nedostal a samozřejmě jej nevyzradím ! Geniální, nemohu jinak ! * * * * * (02.10.2014)

Scénář: Oldřich Lipský, Miloš Macourek .. Podivuhodné memento Bedřicha Fridricha. _ V našich luzích a hájích naprosto jedinečný, originální a především zábavný experiment, kdy je obvyklý námět nevěr přetaven v geniální a překvapující podívanou. Excelentně promyšlené obrazové montáže reprodukované pozpátku se střídají se skvělými dialogy, jenž mají v tomto gardu skutečně humornou dardu. Vše umocněné příznivou délkou, výtvarnou stylizací a Menšíkem. Ojedinělý český tvůrčí snímek, jehož následování je v dnešní době spíše sci-fi jelikož další Oldřich Lipský (nebo Miloš Macourek) je stále v nedohlednu. ___ Naštěstí, dlouho jsme truchlit nemuseli. Dozvěděli jsme se radostnou novinu. Že se nám brzy narodí tchán. Julie už nebude sirotek, protože bude mít tatínka. Byli jsme tak celí zvědaví, jaký asi bude. Říkalo se, že to bude jednou bohatý a rozšafný pán. Zatím byl velmi vkusně zabalen... (komentář scény z pohřbu - vypouštění rakve ... zkrátka: must see !!!). (21.10.2010)

Jsem příliš velkým negramotou v oblasti filmového umění na to, abych ve svých komentářích užíval termíny jako originální či nadčasový, ale v tomto případě to risknu. Tento snímek totiž má koule. Začíná poněkud netradičně nápisem KONEC, po kterém logicky přicházejí závěrečné titulky a pak už nastává jen neskutečná zábava. Já jsem ronil slzy smíchu, když se Bedřich narodil na gilotině, když rozlepoval pytlíky v lyceu, když si skládal ženu i když uklízel v bytě společně se záletným hejskem. Zkrátka považuji za dokonalý svět, ve kterém se narození dá považovat za úmrtí, záchrana tonoucího za utopení a seznámení za rozchod. S tímhle snímkem si scénárista neuvěřitelně vyhrál a já mohu zodpovědně napsat, že něco tak zábavně ujetého jsem nikdy předtím neviděl. (12.01.2014)

Perfektní práce. V 60. letech minulého století byl český film natolik vyspělý, že i Američané by měli vytáhnout notýsky a na filmy jako je právě Happy end uspořádat odborné projekce. Úchvatné herce ještě zastiňuje naprosto jedinečný scénář, kdy postavy chodí pozpátku, rozbité předměty se spravují, jídlo vychází z úst zpět na talíř a vše dává dohromady příběh, který se s tím reálným, "popředu jdoucím" prolíná skutečně obdivuhodným a do detailu promyšleným způsobem. A samozřejmě, jak už bývá u pana Lipského zvykem, celé je to navíc inteligentně zábavné a nadnesené. Nejedná se určitě o nejlepší, ale vzhledem k originalitě námětu jistě o nejzajímavější československý filmový počin vůbec. Už alespoň víme, kde se mohl Nolan při natáčení Mementa částečně inspirovat :D 95% (25.10.2013)

Konec. Ústřední půjčovna filmů uvedla... Hlava Vladimíra Menšíka vyskočí z popravčího koše, vyroluje až nahoru ke gilotině, cvak - a život může začít. Hrůzostrašná vražednická truchlohra běží pozpátku, aby bylo dosaženo kýženého happyendu. Od začátku (konce?) je jasné, že tahle rozkošná magořina nemohla vzejít odjinud než z psacího stroje Miloše Macourka. Už v roce 1898 se pražští diváci mohli potrhat, když jim Jan Kříženecký promítl Žofínskou plovárnu, krátký film, kde díky zpětnému chodu promítačky lidé ´komicky´ vyskakovali z vody. Ale Happy End jde mnohem dál: vytváří paralelní svět, kde je rakev inkubátorem, kojení robátka jeho dojením a brutální čtvrcení půvabné žínky scelováním dodané figuríny. Dialogy se ve zpětném gardu mění v dadaistické absurdity a to vše korunuje Menšíkův komentář, naivně glosující tu krvavou historii očima čerstvě narozeného. Publikum tehdy nebylo na podobné experimenty připravené a česká kritika nad Happy Endem ohrnula nozdry, zatímco prestižní americký časopis Variety ho zařadil mezi deset největších senzací sezóny. ;-) 90 % (20.02.2003)