Pozor na oči
Au poste !
Keep an Eye Out
Režie:
Quentin DupieuxScénář:
Quentin DupieuxKamera:
Quentin DupieuxHudba:
David SztankeHrají:
Benoît Poelvoorde, Grégoire Ludig, Marc Fraize, Anaïs Demoustier, Orelsan, Philippe Duquesne, Jeanne Rosa, Vincent Grass, Michel Hazanavicius, Alain Chabat (více)Obsahy(1)
Den se chýlí ke konci a vy jste vyslýcháni policií. Konec je v nedohlednu. Jste unavení, hladoví jako vlci a vzhledem k chybějícím oknům v místnosti nejste schopni rozeznat, kolik je hodin. A co hůř, všichni policisté na stanici jsou naprostí šílenci. Přesně takové situaci čelí nešťastník Fuguain ve snímku Quentina Dupieuxe s názvem "Pozor na oči!". Byl předveden, aby podal výpověď o mrtvole, kterou našel před svým domem, což se rychle promění v banální a vyčerpávající popis celého jeho večera. Když je zanechán o samotě s paranoidním šerifem, kterému se okamžitě stane legrační, avšak smrtelná nehoda, Fuguain má náhle na krku ne jednu, nýbrž dvě záhadné mrtvoly. (Cinemax)
(více)Videa (6)
Recenze (34)
Na poměry Dupieuxovy filmografie a zvlášť po výborné Realitě je to dost slabota. Jednoduchý komediální koncept s absurdně protahovaným policejním výslechem a ještě absurdněji protahovanou svědkovou výpovědí je realizován až trapně primitivně a povrchně, bez nápaditého satirizování, boření očekávání nebo jakékoli přidané hodnoty navíc. Postavy jsou záměrně idioti, humoru však vyprodukují málo a režisér navíc začíná vykrádat sám sebe (prolínání minulosti s přítomností, fyzicky deformovaní policisté) a jeho závěrečná pointa tentokrát taky nemá sílu. Na ploše necelé hodiny a čtvrt se to dá ustát, ale od Dupieuxe by už člověk zkrátka očekával nějakou údernější, podvratnější, sofistikovanější a složitější hříčku. ()
Absurdita, uletenosť a humor nie sú totožné pojmy. Takže: Pozor na oči! je absurdný a uletený film, no nie zároveň rovnako vtipný. Skôr do absurdného zdĺhava naťahuje vydarený motív aj jeho pointu. Tá spočíva v tom, že štátna moc, vrátane polície s bežnými občanmi v podobe vypočúvaných hrá absurdné divadlo, z ktorého niet úniku. Ak sa momentálnym veliteľom štátu alebo jeho pucflekom zachce, v putách skončí ten, o kom rozhodnú oni, vinný-nevinný: to je fuk. Hlavne, že štatistiky objasnenosti frčia. ()
První půlhodina mě vesměs hodně bavila, ačkoliv už během ní na mě film působil coby takový céčkový pokus o Bertranda Bliera, ale jinak jsem měl poprvé pocit, že na mě výtvor Quentina Dupieuxe svým humorem dokáže fungovat. Pak se z toho ale stala těžce překombinovaná slátanina plná čím dál více mdlého pojetí absurdního humoru, směsicí divných zvratů i několik nahodilých podivností bez hlubšího významu, čímž se Pozor na oči! silně přiblížilo k tomu klasickému Dupieuxovi, jaký mi nesedl ani v Jelenici či Neuvěřitelném, ale pravdivém. Asi tak :o), na jedné straně je mi sympatické, že Dupieux v rámci francouzské absurdní komedie zřejmě oblibuje pár režisérů, které si taky hodně cením: cítil jsem tu inspiraci nejen zmíněným BLIEREM (mj. absurdní dialog o vraždě s mrtvolou na konci jako ve Studeném bufetu i Blierovo později oblíbené narušování klasického času a prostoru), ale též Jeanem-Pierrem MOCKYM (mj. směsice postav na komisařství s nějakou tou anomálií, z nichž jednomu chybí jedno oko, další má nefunkční jednu nohu, či zároveň podivnou charakteristikou, kdy jeden z nich pracuje na policii prostě proto, že pracuje zde i jeho táta, další „trpí“ odříkáním stejného výraziva na konci skoro každé věty, podobně jako pan starosta v La Grande Frousse :)) a dokonce i Luisem BUÑUELEM! (z jehož Nenápadného půvabu buržoazie je tu v závěru přímo vykraden jeden nečekaný surrealistický vtípek)... na druhé straně: proč si vlastně dopřávát kdesi za kuchyní nedopečené a utržené kousky masa, když o kousek vedle můžu za stejnou cenu dostat celý chutný řízek? ** Quentin Dupieux sice nemá špatné nápady, ale z toho, co jsem zatím viděl, se mu je většinou nedaří rozvinout tak, aby mě tím bavil po celou dobu a k žádné alespoň drobné myšlence, která by mohla rozpačitější dojem povýšit, ani zde nedojde. Taky netuším, co se stalo s Benoîtem Poelvoordem, který byl tak skvělý zamlada v C'est arrivé près de chez vous, ale co jsem jej už viděl ve druhém filmu z posledních 10ti let, působí na mě coby nesympatický podivín, hrající oproti svému mladšímu protějšku na půl plynu. [50%] ()
Prvá komédia, ktorú som od Dupieuxa videl. Asi tak. Trvalo mi pár minút kým som sa naladil na ten absurdný štýl. Asi tak. Celý film sledujeme výsluch svedka, ktorý našiel mŕtvolu. Asi tak. Všetky postavy sú viac či menej idioti. Asi tak. Minimálne sú divní alebo strelení. Asi tak. Samozrejme sa svedok neustále dostáva do nečakaných alebo aspoň trápnych situácii, ktoré musí nejak vyriešiť. Asi tak. Jeden rozhovor ma rozosmial tak jak sa mi to už dávno nestalo. Asi tak. Neviem o koľko je tento film horší ako ostatné Duplieuxové komédie, ale rozhodne je nadpriemerne zábavný. Asi tak. Hlavne, keď je to váš prvý Dupiexov film, tak neviete, čo všetko môžete očakávať a tak ste neustále prekvapovaný. Asi tak. Záver je totálne WTF, ale zároveň nemám z neho pocit, že by so mnou režisér vybehol, ale tak nejak mi k tomu šialenstvu sedí. Asi tak. Aspoň to vysvetľuje, prečo celý film pôsobil tak divadelne. Asi tak. Takže celkovo som sa solídne pobavil a mám chuť skúsiť ďalší Dupiexov film a zároveň sa toho bojím. Asi tak. Je to proste magor. Asi tak. Nezdá sa vám, že sa tu neustále opakujú nejaké slová? Asi tak. 6/10. ()
Quentina Dupiexa nakoukáného příliš nemám, tedy jsem nevěděl, do čeho jdu, ale Benoît Poelvoorde je víceméně vždy zárukou kvality a tentokrát mě Francie mile překvapila, ani né tak humorem, jakožto nápadem, napětím a zajímavými zvraty ( Zvrat, co příjde v 10 minutě je perfektní) a hodně nečekané je i samotné finále. Na to, že se film odehrává z 90% v jedné místnosti, je zde víc než dost komických situací. Slušný, krátký a zábavný Asi tak. 75% ()
Reklama