Die Austernprinzessin
The Oyster Princess
Režie:
Ernst LubitschKamera:
Theodor SparkuhlHrají:
Victor Janson, Ossi Oswalda, Hans Junkermann, Albert Paulig, Harry Liedtke, Julius Falkenstein, Curt BoisObsahy(1)
Nesmírně rychlá inflace v Německu těsně po skončení 1. světové války inspirovala Lubitsche ke zcela fantazijnímu námětu, v němž šlechtic, žijící pod hranicí životního minima, usiluje o dceru milionáře s absurdně multiplikovanou armádou služebnictva. Joe Hembus: "Co zde Lubitsch dokázal, nám připomíná, jak je nesprávné hledat a chválit velké režijní inovace jenom u dramatických veleděl. Jakožto film mobilizující smysl a možnosti dekorace je Ústřicová princezna nejen rovnocenná Kabinetu doktora Caligariho (vzniklému o půl roku později), nýbrž ho i převyšuje." Proslulá německá filmová kritička Frieda Grafeová hovoří o Ústřicové princezně jako o nejlepší německé komedii, grotesce plné jadrné destruktivity. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Přitažené za uši. Ovšem precizní a do detailu zkomponovaná choreografie a timing předimenzovaného komparzu, společně se surrealistickými dekoracemi, z filmu dělají neobyčejnou podívanou. To chce ruku mistra a komediálním talentem obdařené herce, aby z toho nevylezla jen ztřeštěná blbina, ale i chytrá satira. ()
Ženich nemá ani floka, nevěsta je fúrie a tatíček neustále na někoho špulí své výsostné půlky. Rodinka za všechny peníze. Lubitschova autorská komedie se hýbe jako sál plný lidí tančících foxtrot, humor v ní je prostý, nikoli nevkusný, herectví přehnané, ale v mezích ztřeštěné komedie. Když zrovna nebaví svou nádhernou odlehčeností, udržuje Ústřicová princezna pozornost nápaditostí režiséra (pohyb kamery, voyerské záběry klíčovou dírkou, práce s figurami v prostoru – banda podroušených džentlmenů v parku nezapomenutelná). Ten nejlepší vtip, nenásilné připravovaný v průběhu celého filmu, navíc přichází až v samém závěru, takže se rozhodně vyplatí počkat. 80% ()
Naprosto parádní němá komedie, která slepě nekopíruje hollywoodské vzory, ale má svůj vlastní styl ("Lubitschův dotek"). Nepřekvapuje mě, že se tento režisér prosadil i v USA (podobně jako třeba Lang). Mezi jeho obdivovatele patří například Renoir (viz výrok "Lubitsch vynalezl moderní Hollywood") či Wilder. Už jsem od Lubitsche něco viděl, ale vypadá to, že si jeho filmografii budu muset hodně doplnit. ()
Klasický případ záměny, ovšem tak kouzelně udělaný, navíc se spoustou vtipných až nezapomenutelných scén: falešný ženich sedí nad desítkami lahví vypitého alkoholu a říká si jak je šťastný | gentelemani v parku | "I'm not intrested' | pila v orchestru. A hlavně všechny scény s kvantem služebnictva, ať už je to hned od prvního záběru při pánově snídani, přes námluvy, kde "princeznu" koupe asi 12 dívek, po svatební večeři. ()
V absurdní grotesce o dceři ústřicového magnáta, tedy ústřicové princezně, Lubitsch baví diváka na účet amerických zbohatlíků i zchudlé pruské šlechty. Občasný úbytek vtipu přitom vyvažuje zmnožením postav, ve vybroušených výstupech někdy doslova kopírujících architekturu, a energií hlavní představitelky. (Oswalda Staeglich, zde milionářská dcerka Ossi, prý zemřela jako osmačtyřicetiletá v naprosté bídě. Stalo se v Praze roku 1947, s douškou na Olšanských hřbitovech.) V roli dirigenta orchestru, který hraje foxtrot a zároveň předznamenává industriál, Kurt Bois, pozdější Homér z "Nebe nad Berlínem". ()
Reklama