Reklama

Reklama

Mirai, dívka z budoucnosti

  • Japonsko Mirai no mirai (více)
Trailer 9

Obsahy(1)

Malý Kun si užívá dětství a plné pozornosti svých rodičů. Ovšem jen do doby, kdy jeho svět naruší právě narozená sestřička Mirai. O různých podobách rodinné lásky učí Kuna členové jeho rodiny, se kterými se setkává ve fiktivním světě mísícím minulost, přítomnost a budoucnost. Mirai, dívka z budoucnosti pochází z dílny hvězdy japonského anime, režiséra Mamoru Hosody (O dívce, která proskočila časem, Kluk ve světě příšer) a byla prvním japonským animovaným filmem, který měl světovou premiéru na festivalu v Cannes. Jemný film o křehkosti a kráse rodinných vztahů představuje jedinečné dobrodružství pro diváky od 5 do 105 let. (AČFK)

(více)

Videa (12)

Trailer 9

Recenze (48)

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Animované filmy ze země vycházejícího slunce se u nás příliš nevysílají. Japonské anime tak neznám vůbec. Mirai je pro mě trochu zvláštní film, na který jsem si dlouho musel zvykat a nejsem si jistý, zda se mi to podařilo. Film je hlavně uřvaný, ubrečený a značně chaoticky vyprávěný. Vždycky mi trvalo, než jsem se zorientoval s kým se zrovna Kun setkává a v jakém čase. Nevím jak japonské děti, ale ty evropské budou mít asi problém zcela pochopit, že rodičovská láska se musí po narození dítěte rozdělit, ale zároveň je k tomu potřeba tolerance a pochopení ze strany sourozence. Vyjma situací s novorozenou Mirai se Kun choval dost rozmazleně. ()

Paichichi 

všechny recenze uživatele

Musím se přiznat, že jsem zpočátku byla z Mirai trochu zmatená. Asi to bylo dáno tím, že jsem do sledování šla s naprosto jiným očekáváním - čekala jsem z názvu a popisu něco jako O dívce, která proskočila časem (ostatně ta má také pod sebou Hosodův podpis) okořeněnou nějakým rodinným dramátkem a troškou fantasy. Dostala jsem ale něco naprosto jiného a z nynější perspektivy musím uznat, že lepšího. Hlavní hrdinkou není Mirai, vlastně v celém filmu má prostoru relativně málo, co je ale nesmírně důležité, je její příchod do příběhu našeho hlavního hrdiny - Kuna, chlapečka, který je zmatený, žárlivý a nešťastný z toho, jak jeho život změnil příchod mladší sestřičky Mirai. Zde mnozí zmiňují, že Kun je jen nevychovaný fracek, který řve, kvílí, válí se po zemi a bez přestání říká svým rodičům, že je nemá rád, což oněm divákům mnohdy ztrpčilo celý zážitek. Objektivně je tohle konstatování správné - Kun je opravdu většinu filmu na zabití, pociťujeme vůči němu frustraci, vztek, vždyť kdyby se choval normálně, hned by všechno bylo snazší. Jenomže my jsme dospěláci a Kun je prostě jen...dítě (a nutno dodat, že japonské dítě, na které se obecně moc nekřičí a plácnutí na zadek je mimo hru) a frustruje nás stejně, jako jeho vlastní rodiče, kteří jsou taky neoddělitelnou částí příběhu. Chvílemi si říkáte, zda takoví lidé děti vůbec mít měli, nakolik jsou jejich výchovné praktiky efektivní, zda jsou nakonec dobrými rodiči - což jsou otázky, které si kladou i oni sami, přičemž dostáváme nahlédnout i za oponu toho, proč jsou takoví, jací jsou, jak nás naši vlastní rodiče mohou ovlivnit při výchově našich dětí (aneb jak se to sobě přísahané "nikdy nebudu jako moje máma" rychle zlomí) a jak by bylo krásné, kdybychom někdy dokázali dohlédnout dál do minulosti, než jen na hranici toho, že jsme my ti dospělí a zodpovědní - ostatně se někdy říká, že člověk si s dětmi znovu prožije své vlastní dětství. A nesmíme opomenout ani fantazijní část příběhu, která je ale vlastně jen vypravěčským nástrojem, který se snaží co nejautentičněji zprostředkovat pro hlavičku malého kloučka až příliš komplikované emoce a koncepty, které nás ale svou roztomilou jednoduchostí a barevností dokáží pošimrat až kdesi hluboko v duši. Setkávání se členy rodiny, se kterými se skrze clonu času (nebo clonu mezidruhovosti) Kun (ještě) nemohl setkat, ale v každém momentu v něm žijí, skrze provázanost času, pro mě bylo opravdu dojemné, místy úsměvné a samozřejmě i do jisté míry poučné. Je pravdou, že nic z toho není žádná převratná myšlenka nebo koncept, který už bychom neslyšeli tisíckrát předtím (společný čas je to nejdůležitější, nemá smysl se trápit hloupostmi, člověk má dělat to, na co v danou chvíli stačí, máme se k sobě chovat hezky, nikdy to nevzdávat, rodinné vazby jsou zakořeněné hlouběji, než si uvědomujeme...) ale kdyby nebyly důležité, tak se tak často neopakují a hlavně nerezonují, tudíž dle mého svoje místo ve světě filmu stále mají a Mirai se je daří laskavým způsobem zprostředkovávat. Pokud se nakonec rozhodnete na Mirai podívat, tak vezte, že vás čeká epizodně laděný film v poklidném tempu, který vám buď totálně nakopne biologické hodiny (nebo je rozkope na padrť, že už nikdy ani nepípnou, ale nic mezi) s krásnými barvami, komorní atmosférou jedné rodiny, která není perfektní, ale drží při sobě i navzdory času, prostoru a všem nepříjemnostem a to vše doprovázeno neuvěřitelně chytlavou ústřední melodií. Pokud jste tedy (jako já) citlivky se slabostí pro japonská dítka (v tom nejnevinnějším smyslu), ještě větší slabostí pro cool motocyklistické pradědečky (už v méně nevinném smyslu) a hledáte nějakou pohodovou jednohubku stravitelnou i pro ne-úplně-fandu anime, můžu tenhle film s klidem v duši doporučit. () (méně) (více)

Reklama

BOURQUE 

všechny recenze uživatele

Vďaka veľmi jednoduchej a neprehnanej vizuálnej časti vás tento animák získa. Z hľadiska príbehu je tu viac vecí: život v rodine, (ne)láska „vyvolaná“ novou členkou v rodine, „cestovanie časom“, atď. Ich (výsledná) kombinácia v rukách pána Hosody koniec koncom nie je zlá, ale je tu cítiť rezervy. Jednotlivé časti príbehu slúžia aj na to, aby ukázali, že ako by sa nemal chovať mladý človek voči jeho malej sestre. Osobné hodnotenie: 72% (***) ()

biasim1 

všechny recenze uživatele

První Hosoda, který mě tak nějak nechytil na úplném začátku. Oproti jeho minulým filmům je celý příběh daleko komornější a většina hlavního děje se odehrává v jednom domě. Ten sice dokáže prostorově vystačit, ale musel by být doplněn nějakým extra dobrým příběhem. A to je tu trochu sporné. Přibližně první polovina byla taková... řekněme slabá. Bylo vidět, že Hosoda od svých typických rodinných témat nikam neodešel a za to jsem byl rád, protože vím, že zrovna to umí, ale zde jsem začal trochu pochybovat, jestli se jednou netrefil vedle. Hlavní dějová linka se táhla i na mě až nebezpečně pomalu a já stále čekal, jestli konečně dojde k tomu zlomu a i tenhle kousek na mě začne působit více příjemnějším dojmem. A ono se tak opravdu stalo. Někdy v polovině, kdy se začnou častěji navštěvovat jiné světy se konečně začne trochu více pracovat s charakterem hlavního hrdiny, který mi předtím přišel úplně zaseknutý na místě až příliš dlouho. Hlavně se tam dokázala lépe ukázat animace, která na mě sice nezapůsobila tolik, jako dřívější Hosodovi filmy, ale stále je dostatečně originální na to, abych si ji byl schopný zapamatovat. Vše bylo korunováno naprosto skvělým závěrem na nádraží, který mi dokázal dostatečně vykompenzovat většinu negativních myšlenek, které jsem měl. Sice si asi po pár dnech vybavím jen ono finále, ale whatever. Celkově si Mirai asi nezaslouží to nižší hodnocení, které zde má (ačkoliv udělím skoro stejné), ale je dle mého naprosto pochopitelné. Po prvním zhlédnutí 70%, možná po větším vyrovnání filmu jako celku postupem času nějaká procenta uberu. ()

Ryuuhei 

všechny recenze uživatele

Film jsem viděl v rámci Advíku 2019 a musím říct, že mě dost příjemně překvapil. Jedná se o dost pohodový a odpočinkový snímek, který ale není žádné isekai - hrdina cestující napříč časovými obdobími je jen v rámci uměleckého záměru autora, resp. se zde pracuje s určitým typem představivosti a nic se neděje zcela fyzicky. Což je na jednu stranu velice zajímavý, i když lehce bizarní tah. Navíc, kdo v dětství zažil náhlé narození mladšího sourozence, dokáže být k uřvanému a děsně-se-chovajícímu hrdinovi trochu tolerantnější - je to krásný odraz reality. Děj kromě čisté komedie s realistickými prvky „o rodičích a dětech“ ke konci nahazuje i trochu vážnější, nikoliv depresivnější notu, která celé fajnové dílo stejně dobře završuje. Jsem spokojen, zázraky jsem nečekal a namísto toho mě čekala opravdu příjemná podívaná, která mě extra nestrhla, ale udržela v pozornosti až do samotného konce. ()

Galerie (34)

Zajímavosti (3)

  • Ačkoliv je v titulu uvedeno dívčí jméno, dotyčná postava není tou hlavní. (ČSFD)
  • Mirai znamená v japonštině „budoucnost“ a kromě toho se tak jmenuje i režisérova dcera. (ČSFD)
  • Celosvětová premiéra proběhla 16. května 2018 na filmovém festivalu v Cannes. (Varan)

Související novinky

Na Febiofestu uvidíte oscarové snímky

Na Febiofestu uvidíte oscarové snímky

19.03.2019

26. ročník Mezinárodního filmového festivalu – Febiofest přiveze do Prahy francouzského herce a režiséra Louise Garrela, který 25. března osobně uvede svůj nejnovější film Věrní nevěrní. Komediální… (více)

Reklama

Reklama