Maják

Zklamání. Eggers se utopil v líbivých a tajemných obrazech, které možná lahodí oku a budí napjatá očekávání, ale naneštěstí vedou odněkud nikam. A to až do takového extrému, že si z nich mám chuť výplachnout mozek kořalkou. Pečlivě budovaná a nezaměnitelná atmosféra (z rukou bezesporu talentovaného režiséra) tentokrát ústí do sebemrskačského prázdna, ve kterém by se ztratil i sám Lovecraft. Čarodějnici miluju, Maják mě ale svým nabubřelým artem umořil k divácké rozčarovanosti. (24.12.2019)

Keď som videl obsadenie Patizóna s Dafoem, hneď by bolo jasné, že ide o vizuálny horor. Atmosféra tak trochu ako Prekliaty ostrov, len bez poriadneho príbehu a s nedostatkom farby. Možno ako divadelná hra by sa to uplatnilo. Ale fanúšikovia čiernobielych filmov nech si pozrú radšej Drakulu. Ono pozerať dve hodiny na dvoch ochlastov ako sa smejú ako blázni a potom im začne drbať, to dá zabrať. (29.10.2019)

Robert Eggers po the Witch natočil další dobový, nedivácký a psychologicky náročný počin, který je tentokrát v černobílém a čtvercovém formátu a působí jako by vznikl v roce 1910, což mě zpočátku odpuzovalo, ale nakonec jsem se do děje ponořil a vychutnal si noční můru dohnanou k šílenství. Willem Dafoe i Robert Pattinson odvádí skvělé herecké výkony, dialogy jsou působivé, atmosféra houstne a dojde i na pár znepokojivých výjevů ( umlácení racka, pohřbení zaživa, masturbace nad mořskou pannou či finální scéna, která je velmi syrová). Tady se dá pochopit 10 hvězd i 0, takže záleží na Vás, ale já jsem se nečekaně nenudil. 7/10. (08.01.2020)

The Lighthouse je nepochybně pozoruhodný zážitek. Film sestavený z černobílých záběrů v klasickém poměru stran, plný magického realismu přecházející v naturalismus. I jeho jazyk je odlišný, scénář se inspiroval jazykem skutečných námořníků z 19. století a nedokončenou povídkou E. A. Poea. Výsledek stojí rozhodně za pozornost, k diskusi nicméně zůstává, zda by čistý naturalismus nebyl vhodnější formou. (19.03.2022)

Velmi zábavná ujetost, kde na mně v první řadě fungoval neotřelý vizuál (neotřelý tím, že kopíruje postupy a techniky, které filmaři opustili už před desítkami let) a v řadě druhé je fenomenální opora v perfektní herce, na kterých tenhle film stojí a padá. Místy je to dílo šílené (skoro jako kdyby se ze Švankmajera stal sexuální zvrhlík), evidentně v některých věcech inspirované lovecraftem (ovšem ne v postavách, ty v jeho povídkách šílí až na samém konci příběhu, zde šílí postupně a vzestupně). Zkrátka moc povedená jednohubka i díky nepřepalení stopážii (dovedu si představit, že jiná tvůrci by z toho vykřesali existenciální filosofování na dvě a půl hodiny). (11.05.2020)