Čas jeřabin
Obsahy(1)
Film podle scénáře F. Pavlíčka a v režii V. Hudečka divákům nabídne hrubínovsky laděný letní obrázek malé vesnice a jejích obyvatel, kde se prolíná několik milostných vztahů. Na léto ke svému otci přijíždí mladá vdova s dospívající dcerou. Matka má románek s místním hajným. Ten se její dceři také líbí, jí ale nadbíhá stejně starý místní mládenec. Další dvojici tvoří dvě malé děti školního věku a jejich dětská zalíbení. Letní lásky se vyvíjejí a zanikají, léto končí… (Česká televize)
(více)Recenze (15)
Spíše melancholický snímek, než romantický. Nahlížíme do doby konce léta. Do života vztahů tří párů generačně odlišných. Celý příběh je jako život sám. Bohužel ale není tak dobrý jako jiné mu podobné: Lišáci, Myšáci a Šybeničák nebo Páni kluci. Přesto má svou dobovou poetiku pro kterou doporučuji alespoň jedno zhlédnutí. 70% ()
Konec léta, konec lásek... Pavlíčkův scénář umně proplétá příběh několika generací, od nejmenších, ještě nezralých dětí, až po dospělé, životem zkoušené milence. Určitou symbolickou roli v tom prázdninovém laškování hraje i starodávný prsten, jehož význam se mění s tím, kdo jej nosí. Filmem probleskuje velmi příjemná atmosféra plná humoru, něžné erotiky a rafinovaného škádlení; herecké výkony se potom (zřejmě) záměrně přibližují klasické hrubínovské stylizaci. (Vysíláno k významným životním jubileím Blanky Bohdanové a Rudolfa Jelínka.) ()
Že byl František Pavlíček vynikajícím scénáristou a měl svůj styl a důraz na lyriku a poetiku, toho budiž důkazem i tento televizní snímek, který tím vším úplně dýchá. Já jen žasnu, kolik takových filmů a inscenací se válí v Národním filmovém archívu a jsem vděčný, že Česká televize z něho průběžně tyto a podobné skvosty vytahuje. Konec léta je skloubením podobných filmů jako je třeba Romance pro křídlovku nebo Zlatá reneta, ve výsledku je to vyprávění o milostných vztazích tří generací, jenž se odehrávají na sklonku letního období, konce prázdnin. Scéna, kde se děcka prohánějí nahá by dnes pobouřila zajisté spoustu lidí a z filmu by musela být odstraněna, přitom to je o životě a lidé na vesnici tak vyrůstali. Absurdnost dnešní doby bohužel nezná hranic. Moc se mě líbila úvodní scéna na hřbitově, kde dívenka leží ve vykopaném hrobě a hraje si na právě zesnulou paní z vesnice. Líbil se mě Josef Kemr jako svérázný děda, který si rád zapytlačí a jehož syn je hajnej. Líbila se mě Jaroslava Tvrzníková jako mladá učitelka, která odjíždí učit do města. Líbila se mě Lucie Žulová jako pubertální holka, která má pusu prořízlou a nenechá si nic líbit. Líbili se mě děti David Schneider a Zuzana Tomková, jejichž bezprostřednost a vyřídilka byla úžasná. Líbila se mě hudba Ivo Vyhnálka, která chvílemi zněla jako kombinace hudby Jana Klusáka a Svatopluka Havelky. Režisér Václav Hudeček patřil mezi nejlepší televizní režiséry své doby a řadím ho na stejný level jako je třeba Pavel Háša, Jiří Bělka nebo Zdeněk Kubeček. ()
Více než příběhem zapůsobil na našince ten film tou náladou ztraceného léta 1967. Ta atmosféra je tak kouzelná a omamná. ()
Takové letní rozjímání. Dneska chaty frčí ještě víc než kdysi. A existuje mnohem víc tzv. lufťáků. Spousty lidí se v tomto dílku najde. Čiší z toho taková vesnická pohoda a klid. A ty mladé lásky. Je zřejmé, jak každá generace řeší něco jiného a to nejen v lásce. Léto, zvláště to na vsi, je přeci jen jiné než ve městě. I vztahy jsou jiné a i na to se film zaměřuje. Je to taková nenáročná, ale poetická záležitost. Ale pan Kemr a děda? ()
Reklama