Kreutzerova sonáta

Filmové psychologické drama, místy i s prvky hororu. Pro mě osobně v české němé éře od tohoto významného režiséra hned po "Erotikonu" patrně druhý jeho nejlepší snímek. Film se zaobíral myšlenkou na téma rozvráceného manželství, které bylo ve své podstatě jen upravenou verzí známého a stejnojmenného románu-novely spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého. Malý spoiler : Při cestě vlakem vypráví hlavní hrdina filmu Pozdnyšev svému příteli o události, která osudově a tragicky změnila jeho život. Po přestěhování se z vesnice do města propadla jeho dosud bezúhonná manželka lákavým svodům a nástrahám nového prostředí a začala být potom svému manželovi nevěrná. Jednoho dne když jí přistihl, navíc silně rozrušenou a to ze sugestivně podmanivých tónů Beethovenovy Kreutzerovy sonáty, tak ji v afektu zavraždil. A třebaže nakonec kdy soud samotného vraha osvobodil, tak se mu neustále jeho hrůzný čin zjevoval před očima a poznamenal ho tak na celý zbytek jeho života.Konec spoileru. Interiéry : Ty se tenkrát natáčely v pražském ateliéru na Kavalírce a také ve Vídni. Režisér a scénárista Machatý potlačil ve snímku typické ruské reálie a zvýraznil tak kosmopolitní charakter dramatu, nevěry a žárlivosti jednotlivých postav vesměs mez obsazení. Progresivní Helllerova kamera byla na svou dobu také velmi novátorská. Vynikající režijní debut který mu později přinesl obrovský a trvalý mezinárodní věhlas a uznání. (28.07.2006)

První z Machatého zdrcujících vztahových dramat - vlastně mu na působivostí ubírá jen doba vzniku, první část se odehrává hlavně v celcích, pak konečně přichází Machatého důrwaz na detaily a herecké tváře, i když Byronová opravdu není Ita Rina, takže se hlubší ztotožnění nekoná. Zajímavé jsou i moderní výtvarné dekorace, které vytvářejí zajímavou atmosféru i pokus o napínavou paralelní montáž. (18.12.2009)

Můj požitek z filmu pokazil nejspíš nevhodný výstup bubeníka, jakožto živého doprovodu k filmu. Sonáta, psaná pro housle a klavír, by si podle mě zasloužila právě houslový či klavírní doprovod, nikoliv bubenické vystoupení. Každopádně ani film se mi nelíbil. Čekala jsem vypointovaný sakrastický příběh a místo toho jsem kukala na nekonečně dlouhé milsotné drama. (01.08.2011)

Gustav Machatý měl cit pro filmařinu už ze začátku své tvorby, takže je tu dost zajímavých nápadů, na svou dobu v české kinematografii poměrně neotřelých (např. detaily a velké celky) a jsou tu také solidní herecké výkony a v závěru i vyloženě hororová scéna (opět, v kontextu doby). Nebudu tu ale nic předstírat a přiznám, že jinak mě to moc nebavilo. Tehdy sice filmy měly jiné tempo než dnes, ale tohle buď zestárlo, nebo to muselo být krapet rozvleklé už ve své době, jelikož tu ten jednoduchý příběh nemá tolik co nabídnout, aby tu hodinu vůbec utáhl. A docela mě to zarazilo, protože jen o tři roky mladší Erotikon je naopak svižný a má stále co nabídnout. Ale třeba jsem zklamaný jen proto, že Erotikon je jeden z mých nejoblíbenějších němých filmů vůbec a já čekal podobnou dokonalost. Co se dá dělat, člověk nemá mít přehnaná očekávání a Machatý se k něčemu tak krásnému jako Erotikon musel nějak propracovat. 3* (10.10.2023)

Význačná adaptace klasické Tolstého novely, jejíž obsah a provokativní forma vzrušují kulturní konzumenty dodnes. Machatý využívá kombinace klasického vyprávění a avantgardních prvků (časté detaily snímané z extrémních blízkostí) a dociluje velmi silných estetických účinků, jak to ostatně později dovedl k dokonalosti v Erotikonu, a ještě více ve své slavné Extasi. Jen tempo-rytmika Krautzerovy sonáty dnes již není tak svěží, jak by si příběh zasloužil. V ohledu dějové spádovosti tedy Tolstého předloha nejspíš vítězí. (10.10.2023)