Nebeské dny

Nebyl by to Terrence Malick, kdyby i obyčejné romantické drama nepovýšil na úchvatnou podívanou. Perfektní je zejména kamera, ale hlavní zůstává příběh těch čtyř postav, o nichž nám tu vypráví. Docela mne překvapuje, že krásná Brooke Adams v Hollywoodu neprorazila, z dvojice mužských hrdinů je přeci jenom zajímavější Sam Shepard a i mladá Linda Manz má zvláštní kouzlo (nebo to je také jen díky režiséru a kameramanovi?). Peripetie vztahů hlavních postav jsou doprovázeny různě idylickými či děsivými přírodními sceneriemi, obzvlášť nálet kobylek v makrodetailech vypadá jako invaze monster. A abych nezapomněl, ještě je tu výborná hudba. (15.08.2011)

Vskutku nádherná kamera zabírající zapadajícím Sluncem načervenalé scenerie nekonečných louk a obilných lánů, k tomu bezstarostný život hrstky zprátelených vesničanů a odlehčená poetika je na světě... Jenže každou idylku dokáží rozrazit neočekávané a nevyžádané city. Následují SPOILERy: Milostný trojúhelník, takřka v symbióze, záhy eskaluje v nevyhnutelné a Malick nám stejně jako ve svém prvním filmu ukáže, že i sympatický klučina se zdánlivě dobrým srdcem dokáže pod tíhou lásky a žárlivosti spáchat ty nejhorší činy. Malickova poetika však zde rozhodně nekončí, pokračuje ve vykreslování pomíjivosti života, když Billyho nevytrhne z role více méně kladného charakteru. Stejně jako Kitovi v Zapadákově, i zde zůstane Billy milovaným členem své rodiny, je mu odpuštěno jak ze strany partnerky, tak ze strany diváka a dostihne ho až neoblomná ruka zákona, čímž Malick zachová morální rozměr snímku. Závěrečná katarze je opět velmi rozporuplná v pozitivním slova smyslu - život jednoho protagonisty končí, život druhého pokračuje jakoby nic, možná je nám smutno, ale přitom vlastně ne, nevíme, co si myslet, co cítit a užíváme si jen sílu okamžiku. Billy nebyl hrdina, ani antihrdina, byl to... Člověk. Konec SPOILERů. Bohužel, jakkoli pěkne tohle zní, celkově film není zdaleka tak silný, kromě bezdějovosti a občasné nudy zamrzí hlavně emocionální plochost, jíž Malick použil k vyobrazení zmíněné pomíjivosti života a malosti jednotlivce a kterou právě i oslabil sílu emocí postav. 6/10 (03.03.2013)

Jsem velmi rád, filmy, jenž jsem si totiž naplánoval na listopad jsou tak vydařené, že i zde musím sáhnout po absolutním ohodnocení - výběr se mi skutečně vydařil a to musím vzít v potaz, že jsem díky jedné neblahé události teprve v polovině svého seznamu, jsem zvědavý, zda-li přijde něco ještě lepšího. :-) Teď ale k samotnému snímku, nebudu nosit sovy do Athén a znovu vychvalovat kameru a vlastně celou vizuální stránku, už jsem si zvykl, že je tato stránku u Malickových filmů skutečně velmi povedená, a ani Days of Heaven nejsou výjimkou, nebudu ani vychvalovat tóny božského Ennia Morriconeho, to by také bylo zbytečné. Já se chci letmo zmínit o charakterech, které jsou dle mého napsané opravdu výborně, realismus z nich přímo kape. Ani zlé, ani hodné - což je dělení, které neuznám - ale hnaní tužbami a svědomím, což nás dle mého přesně vystihuje. Jde vidět, že byl scénář psán filozofem - což také dokazuje zapojení náboženského podtextu a motivu nádherné přírody, sociální potíže začátku 20. století, a určitě by se toho našlo více. 85% (24.11.2012)

K zdánlivé dokonalosti mi přece jen něco chybělo. Možná právě ty emoce, které už tu někdo zmiňoval. Mallick sleduje běh světa a života několika náhodných lidí. Skoro jako byste se dívali na přírodopisný dokument a pouze přihlíželi, jak a co naruší ten zavedený koloběh. Možná proto tady emoce namají místo. Krásně tu ukázal dvojí lidskou povahu - anděla a ďábla. A jak je u Mallicka zvykem, hudba se krásně snoubí s obrazem. (03.07.2010)

Po nedávném nadšení z Malickova filmu Badlands jsem měl asi trochu jiná očekávání. Ano, ta kamera je skutečně překrásná, soundtrack a obsazení taky nemá chybu... ale ten příběh je tak strašně nudný, že jsem se do toho musel dost nutit, a předem očekávaný závěr ve mně ani nevyvolal žádné emoce. Vidět to v kině a jiném rozpoložení, možná by se mi to víc trefilo do chuti, ale tentokrát to bohužel nevyšlo. (25.05.2019)