Pevnost

Zapadlý klenot osmdesátých let. Raný Mann strhává fantastickou atmosférou, nádhernými studiovými scenériemi a znamenitým hereckým ansámblem. A stejně jako u předchozího The Thief, i tady vsadil najisto v podobě uhrančivého soundtracku Tangerine Dream, který vede narativ spolehlivěji než samotný scénář. Společně se zpomalenými záběry vytváří magický videoklipový vizuál. (06.12.2010)

Takový nevýrazný horror, kde tři skupiny (domorodí Rumuni, umírnění nacisti a SS příslušníci) pátrají po původu tajemných a smrtících událostí v jedné rumunské pevnosti. Brzy narazí na tajemné zlo, vedou s ním pár psyedofilosofických debat, přičemž zlo v podání příšery to tam nakonec vymlátí a chce se dostat mimo pevnost. Ta totiž slouží k jeho zadržení a vstupu na Zem. Průměrné herecké výkony, podprůměrné triky, pomalé a zdlouhavé vyprávění, trochu nuda ... Prostě nic výrazného, spíš takový "fantastický" film, který se chce tvářit jako horror. Ale do opravdového horroru má hodně daleko ... Dívat se na to ale dá. (24.06.2008)

Příběh obsahuje pár zajímavých momentů. Práce s efekty mi na začínající osmdesátá léta přišla dosti povedená, jisté míry komičnosti se však stejně nevyhnou. Nechť je tato skutečnost přirozenou, s ohledem na již zmíněnou dataci vzniku. Mou pozornost upoutala hudba, která ke scénám pasovala tu méně, tu více, která je však rozhodně z toho lepšího, co film divákovi nabízí. K příznivějšímu hodnocení mi chyběla silnější hororová atmosféra - a právě u těch nejdramatičtějších scén nezvyklý hudební doprovod náladu krapet rušil. (06.01.2010)

Hvězdné herecké obsazení, schopný režisér, zajímavá knižní předloha, co víc může chybět ke spokojenosti? Asi dát to vše nějak dohromady. Nevím jestli je to scénářem, který střídá absolutně zbytečné scény s těmi alespoň trochu zásadními v poměru tak 10:1, prapodivnou hudbou, která stejně dobře zachraňuje rádoby-pokusy o napínavé scény jako ruinuje ty klidnější, jistými toporně "zahranými" (lehce řečeno) postavami nebo jestli všemi těmito a mnoha dalšími neduhy trpěla i samotná knižní předloha, výsledek je každopádně podprůměrný. Jediné co tak film zachraňuje od odpadu jsou sice poněkud nevyužité, ale přesto bavící dobré herecké výkony (především McKellena a Prochnowa) a těch několik v průběhu filmu vyřknutých myšlenek, které sice byly viděny stokrát předtím, ale v kontrastu se zbytkem této knižní adaptace fungují více než slušně. (03.05.2009)

Koukám, že s uvedením v televizi je hodnocení tohoto filmu pořádně rozporuplné. Tak se pokusím vyjádřit i já a doufám, že mi odpustíte i ty drobné spoilery, kterých se v příštích chvílích dopustím. Bez nich to nejspíš nepůjde. "Pevnost" je osmdesátková béčková šílenost o níž nevím co si mám myslet. Tak napřed začátek - do zapadlé Transylvánské vesnice přijíždějí vojáci wehrmachtu vedení charismatickým Jürgenem Prochnowem - zajímavě se budující atmosféra dává tušit docela slušný thriller. Prochnow do své postavy perfektně sedne a působí naprosto přesvědčivě. Tajemné úmrtí dvou vojáků bohužel zbytečně zahalené do temnoty, nejspíš aby divák neprokoukl ty nedokonalé triky. Zásadní zlom přichází ve chvíli, kdy přijíždí SS a v jejich čele pekelně zlý a démonický Gabriel Byrne. Kdykoli je na obrazovce, je postaráno o dokonalý zážitek. Židovský vědec se svou dcerou dávají ději nový rozměr a tajemno spolu s fantasknem nabývá na intenzitě. Jenom když vstoupil na scénu Scott Glenn, který prakticky nemá vůbec co hrát, dostal jsem se do rozpaků. V titulcích je uveden jako první a přitom hraje postavu, která se mi jevila jako zbytečná. Ostrá hádka mezi Německými veliteli, hnusný výstřel zezadu, pekelné zadostiučinění na majorovi SS...a teď to mělo skončit. Citadela se zřítit, přeživší uprchnout a šmidra. Přichází však souboj Scotta Glenna s nadpozemskou silou, který jsem skoro nepobral a po trikové stránce je opravdu mizerný. No, tak teď nějaké resumé. V žádném případě mi není jasné, do jakéhu žánru bych "Pevnost" zařadil. Horor? Fantasy? Sci-fi? Válečný? Je to podívaná, která jistě nesedne každému a podle toho vypadá i zdejší hodnocení. I když jsem z toho hodně na rozpacích, kvůli závěru, který je totálním úletem, to nebudu zatracovat. A nebudu ani psát, že se mi film nelíbil, když opak je pravdou. Zábavné osmdesátkové béčko s absolutně šílenou (tentokrát v pozitivním slova smyslu) hudbou skupiny Tangerine Dream. Klidně si někdy dám repete. 50%. (03.05.2009)