William Friedkin - bez cenzury

Když o nějakém režisérovi říkají F. F. Coppola, Quentin Tarantino nebo Wes Anderson, jak je výjimečný, něco na tom jistě bude, a William Friedkin takový určitě je. Tvůrce nejepšího hororu všech dob a jedné z nejlepších kriminálek se tu, rád věřím, ukazuje doopravdy takový, jaký je - jako sympaticky paličatý, zanícený tvůrce, kterému jde o autentičnost a který rád překvapuje až šokuje svými postupy nebo názory. "Úspěch má mnoho otců, ale neúspěch je sirotek." (09.09.2020)

"I don't want a bunch of schmucks who call themselves judges sitting in a fucking room saying, 'Oh, La Dolce Vita is not as good as Batman vs. Superman' ... Fuck them and the horse they rode on, and the ship that brought them over here, and the dog that walks behind them. Fuck them all!"... tato posledna veta rozhodla o extra hviezde. inak bol som trocha sklamany faktom ze sa nerozoberal cela friedkinova kariera (ale dej sa tocil okolo najvacsich peciek), ako i fakt ze sam Billy sa nakoniec vo filme prilis nevyskytoval... (04.01.2021)

Je pochopiteľné, že vo všeobecnosti sa bude pri mene Friedkin spomínať primárne Exorcista a Francúzska spojka, základné piliere nielen jeho rež. filmografie, ale najmä žánru ako takého a ich prevahu bolo možné čakať aj tu. Je ale určite na mieste mračiť sa, ak je v takmer dvojhodinovom dokumente, ktorý má byť prierezom jeho tvorby, tento pomer prítomný v dominantnej miere. O to viac, berúc do úvahy, že Bill je rejža stojaci za viacerými snímkami, ktoré taktiež v kinematografii niečo/niekoho ovplyvnili, možno aj rovnako tučným písmom ako vyššie uvedené dva, či už napríklad opus Žiť a zomrieť v L.A. (našťastie tu hojne ospevovaný Dafoeom, Tarantinom, Andersonom, Hillom), alebo Na love, ktorým je venovaných smiešnych pár minút, maximálne tak tri, no stále o tri viac ako iným (napr. Chlapci z partie či Kasár Tony). Cením ale nálož pozvaných relevantných hostí, cením uznanie pre Kathryn Bigelow, som potešený, že sa nezabudlo na konverzáciu s Fritzom Langom a tiež, že Friedkin Uncut v podstate stavia pomník režisérovi & jeho dielam – úplne zaslúžene. Štyri hviezdy sú zrejme zbytočné nadhodnotenie, Zippel v doku na extrémne priveľa zabudol, mal však šťastie – Friedkin je úchvatný rozprávač, ktorý keď si dokumentaristovi sadne pred kameru a začne sto minút básniť, divák ľahko zabudne na existujúce neduhy. Každopádne, ideálny čas na replay Zabijaka Joea... (x / x) (1.6.2020) (18.10.2022) (18.10.2022)

Friedkin patří k nejzajímavějším žijícím americkým filmařům, má na kontě několik velmi výrazných snímků (zvláště pak dvojici skvostných realistckých portrétů amerických velkoměst: The French Connection a To Live and Die in L. A.), ale samozřejmě i mnoho slabších, které se do dějin kinematografie nijak výrazně nezapsaly. To však nic nemění na tom, že Friedkin je skvělý vypravěč, je radost poslouchat jeho historky, názory na film, jeho uměleckost, filmové soutěže – a to vše pěkně bez servítků. A ten jeho dům! Přesně takový, jak si představuji, že by měl dům hollywoodského režiséra vypadat, plný rozličných artefaktů, starožitností, knih, uměleckých děl... jen škoda, že neukázal toho Corota... (02.09.2020)

Kdo pečetl Friedkinův životopis, toho v tom filmu nic nepřekvapí. Co tomu ale přidává na hodnotě, jsou postřehy režisérů. Nejzajímavější jsou nepřekvapivě Tarantino a Coppola, velká škoda, že nedostal víc prostoru Wes Anderson nebo Damien Chazelle. Místo toho jsou tam blbě natočený i nazvučený záběry z festivalů, který jsou buď zbytečný, nebo přinejmenším redundantní. Tohle je chyba dramaturgie, stejně jako ne úplně logický skákání mezi filmama, kdy jsou pokrytý ty nejdůležitější, ale zároveň je jich většina vynechaná. Nicméně poslouchat Friedkinovo vyprávění je vždycky zábava, a některý věty by se měly tesat do kamene. (29.03.2019)